Závodník Gigi Galli jezdí bokem se Subaru kombi z roku 1996 a učí české nadšence driftovat
Když jsem po loňské skvělé zkušenosti vyrážel opět do Livigna na ghiaccidromo, čekal jsem, že to bude dobrý. Ale že takhle, to fakt ne. Šéf okruhu je Oliviero Bormolini, zkušený pilot úplně všeho od bagru až po Lancii Delta S4. Sněhu nebylo sice tolik, co loni, ale okruh byl v pátek ráno skvěle připraven. Opět všechno možné. Úzké vlásenky, vracáky, zlom dolů i nahoru atd.
Navíc šéf v poledne vyjíždí s bagrem, přesune pár tun sněhu a otevře jiné zatáčky, takže náhle jezdíme jinudy. Pak se okruh i otočí. Takže za dva dny asi nikdo není schopen popsat, kolika průjezdy jsme to vlastně jeli. Po chvíli ježdění se jdu projít a vidím přicházet chlapa, kterého odněkud znám. Jo! Gigi Galli osobně! Slušně zdravím a on se hned ptá, co jsme za partu, jak pěkně jezdíme, atd. Já hlásím, že jsme v Livignu už druhý rok a on je nadšen, když vidí partu, která je schopná jet kvůli driftu na sněhu až do Livigna. Prosí nás, zda může na okruhu svézt svých pár kamarádů a pak, že se odpoledne vrátí a sveze i nás.
Subaru Impreza WRX STI Wagon 1996 a majitel/autor článku s Gigi Gallim
Jak řekl, tak udělal. Odpoledne se vrací a hlásí, že jde svézt šéfa akce. Ostatní závidí. První kolo je nenápadný bílý Lancer jen zlehka ohříván. V druhém kole nalétá do hlavní rovinky úplně napříč a asi zastaví… a tak si říkám, že i Mistr se občas utne a že snad to v dalším kole vyjde. Ale Lancer letí dlouho bokem a pak se stočí zádí napřed do vracáku a odlétá! To už ostatní závidí nahlas. V následujícím kole jedu já a další sedí vzadu (myslím, že se všichni poutali vzadu dobrovolně poprvé v životě). A letíme. Snažím se dívat ven a přitom i na ruce a nohy na pedálech. Mistr nesáhne na ručku nikdy, levou na brzdu skoro vůbec. Jen plyn a brzda pravou a hodně rychlé ruce na volantu. Když letíme cílovkou pozpátku, tak už vím, že ví naprosto přesně, kam auto letí a začíná ostře hrabat ven z vracáku. V autě všichni řvou nadšením a ometají ze sebe sníh. Gigi musí jezdit s otevřeným oknem, protože když letí bokem, tak by nic neviděl.
Třetí kolo končíme obratem o 360 stupňů a jsme v depu. Smějeme se jak malí kluci a do Lanceru se cpou další. Díky Gigi! Pak Mistr dojezdí a ptá se, jestli už je nám to jasný!?! A já mu v žertu hlásím, že úplně. A že ted´ budem trénovat a ať se přijde podívat druhý den, tak kolem pátý, že už nám to půjde. Hahahaha… > A Gigi nekecá a sobotu odpo tam byl zpět. Hned se mě ptá, co tam mám za auto, co jsem se naučil a tak já mu hlásím, že mám asi nejstarší a nejslabší Subaru na dráze. Model Impreza STI wagon z roku 1996, původně 265 živých koní (kolik se jich dožilo dneška nevím). Žádný DCCD, ABS,ESP, nic takového a gumy HKPL7. Jedu hodně v křeči asi půl kola . Pak mě Mistr taktně vyzve ať opustím volant, že to zkusí. Že pojedeme rychle jsem tušil. Ale rovinku bokem s průletem vracáku pozadu nikoliv. Gigi se směje a hlásí, že to vlastně taky jezdí dobře.
Asi chytil slinu a trápí několik hodně přifouklých Lancerů na hrotech za námi. Z vracáku jim vždy ujede, ve vlásence zrychlí a do cílovky si otvírá dveře a mává na ně, kde jsou!?! Pak mě vrátí ze sna do depa. A loučí se s námi opět se slovy, že je rád, že viděl takouvou partu. A já byl rád, že jsem potkal jeho.
Připraveno na základě poznámek a videí Víta Martinovského
