Uplatňování nároků z vad po skončení záruční doby

V minulém týdnu se jeden ze čtenářů Právní poradny dotazoval na to, jestli lze po uplynutí záruční doby uplatňovat nějaká práva v souvislosti s vadami, přičemž zmiňoval konkrétně situaci, kdy se mu po uplynutí záruční doby vyskytla vada, která následně poškodila další součásti vozidla (původně bezvadné a s vadou nesouvisející).

Nejprve je nutné uvést, že po uplynutí záruční doby nelze nároky z odpovědnosti za vady uplatnit. Lze však uplatnit nároky na náhradu škody, kterou vada způsobila.

Aby byly jednotlivé aspekty odlišeny, tato odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku se nevztahuje na samotný vadný výrobek nebo samotnou vadnou součást výrobku (výrobkem se dle níže uvedeného zákona rozumí i součást věci), ale pouze na ostatní „věci“ (zde řešíme pouze majetkovou škodu, v režimu níže uvedeného zákona se hradí samozřejmě i škoda na zdraví nebo škoda v případě usmrcení), které byly v důsledku vady poškozeny. Tzn. pokud vlivem selhání jedné součástky dojde k poškození součástky jiné a bude prokázána vadnost výrobku ve smyslu níže uvedeného zákona, je možné nárok na náhradu škody uplatnit.​Režim odpovědnosti za škodu způsobené vadou výrobku upravuje zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Tento zákon umožňuje uplatnit proti osobám tam uvedeným nárok na náhradu škody, která vznikla vadou výrobku, přičemž vadou se nerozumí nutně vada uplatněná v záruční době, ale má vlastní definici.

1) Kdo za škodu odpovídá

Za škodu v režimu tohoto zákona odpovídá:
– výrobce nebo
– dovozce anebo
– každý prodávající výrobku, pokud „neudá“ výrobce nebo dovozce (jedná se o určité zjednodušení, blíže viz ust. §2 zákona 59/1998 Sb.).

Pokud tedy došlo ke vzniku škody na vozidle v důsledku vady vozidla, bude primárním partnerem výrobce, případně pokud se věc dovezla, tak dovozce, ale poškozený si může vybrat, vůči kterému z nich nárok uplatní. Samozřejmě pokud se jedná o tuzemského výrobce, tak žádný dovozce není a škoda se uplatňuje proti českému výrobci.

2) Co je vada?

Podle §4 zákona č. 59/1998 Sb. platí, že:
„Výrobek je podle tohoto zákona vadný, jestliže z hlediska bezpečnosti jeho užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na
a) prezentaci výrobku včetně poskytnutých informací, nebo
b) předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit, nebo
c) dobu, kdy byl výrobek uveden na trh.“Tuto skutečnost bude nutné zpravidla prokazovat znalecky, tzn. prokázat, že výrobek není nebo nebyl bezpečný a jeho vada takovou nebezpečnost představuje a že v důsledku jí došlo ke škodě.

Podstatou tohoto uplatnění je tedy zdokumentování, že v důsledku nějakého nedostatku jedné součástky auta došlo k poškození jiných součástek. Nebude tím sice odstraněna vada té součástky, která selhala, ale pokud v důsledku jejího selhání bude poškozen např. celý motor, bylo by možné se domáhat náhrady škody za zničený nebo poškozený motor nebo jeho součásti, pokud toto poškození bylo způsobeno vadou příslušné selhavší součástky.

3) Za co přesně se odpovídá

Osoba ad 1) shora, která za škodu odpovídá, hradí škodu pouze v rozsahu nad 500 EUR. Do této částky neodpovídá s výjimkou případu, kdy ke škodě došlo současně jednáním nebo opomenutím třetí osoby (to by se ale muselo prokázat). Pak odpovídá bez omezení.

4) Do kdy lze nárok uplatnit

§9 k tomu stanoví:
„Právo na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím k okolnostem lze důvodně předpokládat, že se mohl dozvědět o škodě, vadě výrobku a o totožnosti výrobce.“

Důležité je, že tato odpovědnost není vázána na záruční dobu, ale váže se k okamžiku, kdy poškozený zjistil, že mu škoda vznikla a kdo je výrobce. Přesto však zde je omezení, a to následující:

„Právo na náhradu škody podle tohoto zákona zaniká uplynutím 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh vadný výrobek, který způsobil škodu. To neplatí, jestliže v uvedené době byl nárok na náhradu škody uplatněn u soudu.“

Zákon zde sice neuvádí, co se rozumí uvedením na trh, nicméně z definice výrobku lze dovodit, že se tím rozumí nikoli první vyrobení typu daného výrobku, ale první uvedení na trh dané konkrétní věci, tzn. zpravidla 10 let od jejího prvního prodeje.​5) Zproštění odpovědnosti

Osoba, která za škodu odpovídá (v zákoně všechny tři odpovídající osoby nazývané jako „výrobce“), se ale může též zprostit svojí odpovědnosti, a to v následujících případech:
„Výrobce se zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že

a) výrobek neuvedl na trh nebo
b) s přihlédnutím k okolnostem lze důvodně předpokládat, že vada výrobku, která způsobila škodu, neexistovala v době, kdy výrobce uvedl výrobek na trh, nebo nastala později nebo
c) výrobek nevyrobil pro prodej nebo jinou formu použití pro podnikatelské účely ani že výrobek nebyl vyroben nebo jím šířen v rámci jeho podnikatelské činnosti nebo
d) vada výrobku je důsledkem plnění těch ustanovení právních předpisů, která jsou pro výrobce závazná, nebo
e) stav vědeckých a technických znalostí v době, kdy uvedl výrobek na trh, neumožnil zjistit jeho vadu.Výrobce součásti výrobku se odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že vada byla způsobena konstrukcí výrobku, do něhož byla součást výrobku zapracována, nebo byla způsobena návodem k výrobku.

Výrobce se odpovědnosti zcela nebo částečně zprostí, jestliže prokáže, že vznik škody způsobil svým jednáním nebo opomenutím poškozený nebo osoba, za kterou je poškozený odpovědný.“

Přes tato omezení ale mohou nastat situace, kdy se poškozený svého nároku domůže, nicméně je nutné zejména myslet na omezení, že výrobce hradí částku až od 500 EUR, takže škodu do této částky nemá smysl uplatňovat. Přesto to však skýtá možnost se určité kompenzace domáhat, nicméně jednotlivé aspekty příčinné souvislosti bude nutné prokazovat znalecky.