Toyota Proace Verso 2.0 D-4D 150: Francouz s japonským pasem
Asi pro vás nebude žádným velkým překvapením, že Toyota Proace Verso je dílem spolupráce s Peugeotem a Citroënem. Když mohou všechny tři značky stavět dohromady malé auto do města v podobě 108, C1 a Ayga, proč by nemohly naopak postavit dodávku? Ve světě užitkových vozidel je to celkem běžný přístup, ostatně do party nedávno přibyl čtvrtý člen, a to Opel Zafira Life.
Proace Verso tak pro mě není vůbec neznámé auto, ostatně půl roku jsme testovali Travellera, kterého znám, troufám si tvrdit, do posledního šroubku. Zatímco ale Peugeot byl naspecifikovaný do nejvyšší možné výbavy, s nejsilnějším motorem o výkonu 180 koní a automatickou převodovkou, tento Proace Verso je trochu spartánštější.
Nabízí tak zajímavý pohled na slabší verzi, s manuálním řazením a nižší výbavou. Navíc má tento kousek najeto už přes 35 000 km, což je víc než dvojnásobek běžného života testovacích aut, takže na něj můžeme nahlížet i optikou ojetiny. Pravda, od řidičových dveří nějaké plasty mírně povrzávají, ale jinak je auto v dobré kondici.
A kdyby náhodou nebylo, všechno vyřeší nevídaná záruka na 1 000 000 km. Ano, čtete správně, jeden milion kilometrů! Nutno ovšem dodat, že je záruka omezena pěti lety, takže budete mít co dělat. Dvě stě tisíc ročně nenajedou snad ani taxikáři.
Zdroj: Autoweb.czNějaké rozdíly oproti francouzským sourozencům? Zvenku jenom minimální, jiné jsou světlomety, maska chladiče a přední nárazník. Uvnitř je potom všechno (až na logo na volantu) všechno při starém. A to není vůbec špatně, uvnitř Travelleru jsem se nikdy necítil nesvůj a o Proace to platí stejně.
Na poměry užitkáčů se tu sedí poměrně nízko, takže se za volantem budete cítit spíš jako v osobáku než v dodávce. Interiér je jednoduchý a vyrobený z tvrdých plastů, ale působí celkem bytelně. Všechno je tu stejné – budíky, ovládání palubního počítače i infotainment, který naštěstí není čistě dotykový (totéž platí o ovládání klimatizace) a celkem snadno se v něm vyznáte.
Pod krátkou kapotou pracuje známý naftový dvoulitr, který u Toyoty dostal označení 2.0 D-4D, ačkoliv se pochopitelně jedná o motor 2.0 BlueHDi. Naladěný je na stejných 150 koní a stejně jako u parťáků je spojený výhradně s šestistupňovým manuálem. Zamrzí absence čtyřkolky, kterou u Francouzů dodatečně montuje společnost Dangel.
Zdroj: Autoweb.czKombinace se silnějším motorem a automatem byla opravdu parádní, hlavně v naprosto pohodovém ovládání auta, nicméně 150 koní také bohatě stačí a manuální řazení není zase taková otrava. Převody jsou dobře poskládané, snad jediné, co mi vadilo, byla hlavice řadicí páky ve tvaru zakulacené krychle, která prostě nepadne dobře do ruky. Ale stejnou mají i ostatní bratři ve zbrani.
Naopak potěší skvělá spotřeba nafty. Po městě s občasným využíváním výpadovek typu Jižní spojky jsem se dokázal držek kolem 7,8 l/100 km, mimo město při troše snahy jsem potom spotřebu srazil až na 5,5 litru.
Co se týče vnitřního prostoru a variability, Proace Verso je tím autem, do kterého naložíte snad cokoliv, aniž byste se museli nějak snažit – prostě to dovnitř hodíte a je to. A když se něco nevejde, můžete libovolně manipulovat se všemi zadními sedadly. Prostě MPVčko, jenom ve všem lepší, které navíc dává jenom hodně málo najevo, že je v jádru užitkáčem.
Zdroj: Autoweb.cz
