Subaru BRZ Spec.S na Transfăgărășan: Nejlepší silnice světa (Část 4.)

Po dlouhé cestě autovlakem a rozbitých rumunských cestách konečně vyrážíme na pořádně svižnou jízdu po jedné z nejvyhlášenějších silnic na světě. Transfăgărășan už čeká!
titulka-2-1-1100x618.jpgCelá galerie 49 Zdroj: Autoweb.cz

Čtěte také předchozí části výletu se
Subaru BRZ na Transfăgărășan:

Balíme se do sporťáku (část 1.)

Nakládáme na autovlak (část 2.)

Drákulova pomsta (část 3.)


Konečně jsem se pořádně vyspal a noční můry z autovlaku jsem odložil někam do hlubin své paměti. Vstávám časně, protože se nemůžu dočkat jako malý kluk. Dneska vyrážíme na Transfăgărășan! Byla by ale škoda se s rozkošným městečkem Sibiu rozloučit předčasně, takže ještě vysrknu jednu kávu a zdlábnu pořádnou snídani.

Nakrmit musím samozřejmě i BRZko. Naštěstí 100oktanový benzin je ve větších městech běžně k dostání (na rozdíl od mycích linek nebo wapky). Čepuji i do kanystru, jelikož v horách naopak není benzinka žádná. A těžko říct, jak dlouho se zdržíme a kolikrát si dám cestu tam a zpátky.

Ještě prohodím řeč s jedním místním motorkářem, který má náležitě upravený superbike, takže je mi jasné, kde tráví víkendová odpoledne. Moje dotazy směřují na místní policii a jejich obeznámenost s nejvyhlášenější silnicí světa. Ujišťuje mě, že rychlost tu neměří, ale stejně se rychleji neprojedu.

Opouštíme město a míříme do kopců. Necelá hodinka po nových silnicích ubíhá příjemně. Z hlavní silnice na Braşov, která překračuje řeku Olt, podle níž nesly název socialistické Oltcity, odbočujeme doprava na vesničku Cârțișoara. Samotný příjezd do dědiny v údolí je velkolepý, když na pozadí majestátně stoupají karpatská skaliska. Začíná silnice DN7C neboli Transfăgărășan.

Samotný začátek nejlepší části Transfăgărășanu

Nahoru jezdí i lanovka, Subaru BRZ je lepší volba na cestu do výšin

 

Chvíli se ještě svižně protahuji táhlými oblouky ve žlutých polích, než začne lesní úsek cesty. Profil silnice pořádně stoupá a zatáčky se nebezpečně utahují. Tohle sice ještě není ten slavný kousek silnice známý z každé fotky, to ovšem nic neubírá na kvalitě svezení. Naopak zábava stoupá.

Vypínám stabilizaci, podřazuji na dvojku a vysílám zadní kola do prvního mírného skluzu na výjezdu z vlásenky. BRZ se dostává do svého živlu. Dalších několik kilometrů probíhá ve stejném rytmu – řadicí páka cestuje mezi dvojkou a trojkou, rafička otáčkoměru vystřeluje za sedm tisíc otáček a já si konečně libuji v pořádných zatáčkách. Na tohle jsem celou cestu čekal.

Asfalt stále nestojí ani za starou bačkoru, naopak se musím mít na pozoru, jelikož povrch nemá daleko k ementálu. O to větším překvapením je válec postavený za zatáčkou, který dokonce něco dělá! Silnice se tu místy skutečně opravuje, což je vzhledem ke skutečnosti, že prakticky vede odnikud nikam, překvapivé.

Překrásná scenerie a kilometry asfaltu stoupající vzhůru. Tohle musí být ráj na zemi

Typický rumunský milník. Trochu hezčí a tradičnější způsob značení silnic

 

Člověk se neubrání otázce, proč vlastně tahle silnice vůbec vznikla. Historie Transfăgărășanu je trochu opředená záhadami a pověstmi. Plány na položení silnice vznikly už v 60. letech při výstavbě přehrady Vidraru, vláda si ovšem tehdy nemohla dovolit financování cesty. Plány oprášil až rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu po okupaci Československa v srpnu 1968. Traduje se, že si chtěl postavit jednosměrnou silnici pro případ nutného útěku při převratu. To zřejmě ještě neměl k dispozici vrtulník, který použil při útěku v roce 1989. A stejně mu to nebylo nic platné.

Jednoproudová cesta začala vznikat na konci roku 1969, o dva roky později potom Ceaușescu přehodnotil plány s cílem silnici rozšířit na dva pruhy a vystavět luxusní horská střediska pro politbyro. Z plánů nakonec sešlo z důvodu nedostatku financí. Jednoproudová silnice byla slavnostně otevřena se zpožděním až 20. září 1974. Transfăgărășan tak, jak jej známe dnes, pak byl dokončen v roce 1980.

To sem ještě zdaleka neproudily davy motoristických nadšenců jako dnes. A není divu, protože jakmile vyjedu z lesního úseku do otevřené zelenající se planiny, objeví se samotný ráj! Tohle prostě musí být nejkrásnější silnice na světě, protože je zasazená do jedné z nejúžasnějších scenerií na téhle planetě. Dobře, ale je to také nejlepší silnice na světě? Ještě nechám chvilku vychladnout olej, udělám si povinné selfíčko na sociální sítě a vyrážím to zjistit.

Jeden z mnoha vodopádů. Tady najdete ty největší v Rumunsku

Na Transfăgărășanu nevíte, jestli dřív řídit, nebo se kochat výhledy

 

Hned první zatáčky mě omamují. Nevím, co mám dělat dřív, jestli se kochat výhledem, řídit auto na hranici přilnavosti nebo se vyhýbat nerovnostem. Užívám si geniality jednoho z nejlepších aut, která kdy stvořil člověk, na jednom z nejlepších míst, která kdy stvořil bůh. Momentálně jsem ten nejšťastnější člověk na světě! Než natrefím na první vláček aut.

Už chápu, co myslel ten motorkář z benzinky, že se tu rychle nesvezu. Provoz tu je celkem hustý a předjíždět není moc kde. Naštěstí se všichni loudají čtyřicítkou, takže se občas nějaké okno najde. Já si ale zábavu kazit nenechám.

Stoupáme k ledovcovému jezeru Balea, které leží ve výšce 2034 metrů, kde se nachází i několik penzionů a titěrný plácek s parkovištěm a několika budkami, kde si koupíte místní uzeniny, sýry nebo víno. A také echt trdelník, který pochází odtud z Transylvánie, ne jako trdelník na Staromáku. S naším náměstím ale tohle místo přece jenom společného víc než jenom sladký zákusek – nekonečné davy.

Vedle motorkářů sedlajících superbiky a endura se tu prohánějí i poněkud klasičtější stroje…

… třeba žigulík českých účastníků dálkové Mongol Rally 2019. A já si stěžoval na diskomfort!

 

Projet tunelem Balea-Capra, který je s délkou 887 metrů mimochodem nejdelším rumunským tunelem, je operace na dobrou půlhodinku. Všichni se tu zastavují na nákupy, selfíčka u vodopádů, dokonce tu narazíme i na focení svatby. Výjimkou nejsou ani lidé dělající andělíčky ve sněhu.

Ano, tady se ještě drží sníh, ostatně Transfăgărășan otevírá každý rok až 1. července právě kvůli bohaté nadílce. Zima je tu pořádná, vždyť kousek odtud se také tyčí nejvyšší rumunská hora Moldoveanu (2544 m n. m.). Neodolám a musím si postavit svého sněhuláka. Uprostřed prázdnin!

Po zhruba osmi kilometrech stoupání a necelém kilometru tunelu na druhé straně kopce silnice zase klesá do údolí. Úžasná zelená scenerie jako z pohádky trvá dalších dvanáct kilometrů (a jeden autobus uprostřed cesty s píchnutou pneumatikou), než silnice opět zmizí v lesích. Tady nejkrásnější kousek Transfăgărășanu končí, to ale neznamená, že nemá co nabídnout.

Počasí se tu mění z minuty na minutu. Na jedné straně kopce je mlhavo…

… a na druhé klidně hezky

 

Silnice připomíná klasickou českou lesní okresku a provoz je tu také trochu hustší, po každém předjetí si ovšem můžu trochu vyhodit z kopýtka. Policie se tu naštěstí vůbec nezdržuje, ostatně nemá ani proč, jelikož povolenou stovku tu překročíte jenom stěží.

To mi ovšem nebrání, abych se za volantem BRZ pořádně nepobavil. Tohle auto totiž vůbec není o rychlosti, naopak umí sladce odměnit při tomto svižném tempu. Právě tyhle silnice jsou jeho přirozeným útočištěm. Zamotaný asfalt odhalí úžasné vyvážení řízení i podvozku a tak akorát vkusné množství záplat a nerovností zase výtečnou schopnost udržet posádku v komfortu.

Blížíme se k přehradě Vidraru, o které byla řeč výše a která se mimo jiné proslavila scénou z Top Gearu, kde trio moderátorů přespávalo. K patě přehrady je vjezd zakázaný, přesto i výhled z jejího vrchu odzbrojí svojí monstrozitou. Ostatně s výškou 166 metrů to není žádný drobeček (pro srovnání, Hooverova přehrada na řece Colorado měří 221 metrů).

Přehrada Vidraru, jedna z pěti největších v Evropě

Pod přehradou při natáčení přespávalo trio z Top Gearu

 

Opět je tu možnost zastavit, pokochat se výhledem do okolí a něco malého nakoupit. Odtud je to už jenom kousek do „civilizace“, kde končí kousek ráje a začíná realita. Naše dobrodružství však rozhodně ještě nekončí, jelikož se v posledním pátém dílu vypravíme přes město Pitești, kde se vyrábějí novodobé Dacie, do hlavního města Bukurešti a dále k Černému moři. Konečně po dálnici!

Než se tak stane, musím ještě vstřebat, co jsem dnes za volantem Subaru BRZ prožil. Transfăgărășan je rozhodně velmi unikátní místo. I kdyby vás nebavilo řídit, stojí za to sem vyrazit jenom proto, jak to tu vypadá. A jestli vás řídit baví, pak není o čem přemýšlet.

Je to možná daleko, cesta není bez obětí, dorazíte sem vyčerpaní a provoz tu díky propagaci Top Gearu není nejřidší (na druhou stranu bez Clarksona a spol. bychom možná vůbec nevěděli, že takové místo existuje), ale těch 20 kilometrů rozbitého asfaltu namotaného do úžasné scenerie prostě musíte jednou v životě vidět, nejlépe zpoza volantu tak skvělého auta, jakým je Subaru BRZ. Tak na co ještě čekáte? Za chvíli Transfăgărășan na zimu zase zavře…

21.8.2019 3:39| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist