Subaru BRZ Spec.S na Transfăgărășan: Drákulova pomsta (část 3.)

Sjíždíme z autovlaku a míříme na vyhlášené rumunské silnice. Vyhlášené tím, že jsou naprosto příšerné. Jak si s nimi poradí sportovní kupé s tuhým podvozkem?
titulka-2-1100x618.jpgCelá galerie 17 Zdroj: Autoweb.cz

Jeden z nejhorších cestovatelských zážitků – jízdu autovlakem – mám konečně za sebou. Sjíždím z rampy a nemohu se nabažit toho pocitu vysvobození. Je něco po osmé ráno, chtěl bych si dát sprchu a pořádnou snídani, jenže místo toho mám před sebou dalších 600 km cesty. Alespoň za volantem Subaru BRZ.

Vymotat se z Košic je hračka, ranní špička je tu poklidná a co nevidět jsme v Maďarsku. Opuštěné silnice zasazené do rovinaté krajiny přímo vybízejí, abych vynuloval palubní počítač a změřil spotřebu. Stejně není kam spěchat a navíc se nechci dostat do křížku s přísnými maďarskými dopraváky, takže nastavuji na tempomatu příjemnou stovku.

Když míjím Miskolc (česky Miškovec – jak já k smrti nenávidím počeštěné názvy měst), spotřeba se ustálila na pěkných 6,2 l/100 km. A to jedeme dva s plnějším kufrem, než sami designéři očekávali. To už najíždím na dálnici M3, která nás kolem Debrecenu (ach jo, Debrecínu) dovede až rumunským hranicím poblíž města Oradea (Velký Varadín, bože, to je ale pitomý název).

Spotřeba na dálnici stoupla na stále příjemných 6,9 litru, rumunské okresky ale mají potenciál spotřebu zase srazit zpátky. Zbývá nám jenom trochu přes 300 km cesty, jenže navigace ukazuje téměř šest hodin do cíle. Teď teprve začíná opravdové peklo.

Staré Dacie tu potkáte stále ještě často. Narazíte i na nečekané exotiky typu Daihatsu Copen

 

Rumunské silnice jsou totiž naprosto příšerné ve všech možných směrech. Hlavní tahy jsou katastrofálně přeplněné, takže se těšíte prvních pár minut z benevolentního rychlostního limitu 100 km/h, jenže prakticky jej dosáhnout nelze. Občas se otevře prostor na předjíždění, ale po většinu času se táhnete za dlouhou kolonou, na jejímž začátku překáží přeplněný kamion, traktor nebo klidně koňský povoz.

Ke straně uhýbá jenom hrstka řidičů, takže se musíte často odhodlávat k riskantním předjížděcím manévrům. Nikdy nevíte, jestli řidič vyhrkané dodávky před vámi se nerozhodne také předjíždět zrovna ve chvíli, kdy jste na jeho úrovni. Jasně že rozhodne! A vůbec mu to nejede, takže můj plán vzít naráz třeba pět aut končí.

Těsné situace, kdy se míjejí tři auta na šířku, tu jsou na denním pořádku. Spíš tedy na minutovém pořádku. Okraje silnice nejsou zrovna nejširší, a když se zrovna řidič kamionu rozhodne předjet starou Dacii plahočící se sedmdesátkou, to teprve začne být „legrace“.

Předjíždění v Rumunsku často připomíná sebevražedné nálety japonských stíhačů. BRZ se nenechá zahanbit

 

Naštěstí čiperný boxer v útrobách BRZ se pěkně činí. To nejlepší z něj sice musíte vyždímat a rychlost vám nedá zadarmo, ale vlastně je to příjemná zábava, která alespoň na chvíli přeruší monotónní kroucení volantem na konci dlouhého procesí.

Mírná vzpruha přichází s každou vesnicí. Brzy totiž poznáte, že rychlost v obcích se nejenže vůbec nedodržuje, ale na civilizované evropské poměry se brutálně překračuje. Ostatní tu klidně jezdí stovkou! A kamionům se sotva rozsvěcí brzdová světla – pořád si to šinou devadesátkou.

Kupodivu je to bezpečné, protože vesnice jsou poměrně vylidněné. A policie rychlost v Rumunsku téměř neměří. Navíc typickou Dacii v policejním zbarvení poznáte na míle daleko. Je to chaos, který řidiče navyklého na západní pořádky přinejmenším překvapí, jenže ono to funguje.

Na potulné zvířectvo uprostřed cesty narazíte často. Osel je naštěstí ta lepší varianta

 

Potom je tu aspekt kvality. Až si budete stěžovat na české silnice, jeďte se podívat do Rumunska. Jsou naprosto příšerné! Nejenže jsou plné výmolů, které svojí hloubkou vedou skrz zemské jádro snad až do Číny, navíc skýtají velmi neočekávané situace – od smečky divokých psů přes spokojeného oslíka až po zapomenutý bicykl uprostřed silnice, který potkáte zrovna, když předjíždíte.

Nebo klidně zničehonic skončí asfalt a začne štěrková cesta. Na silnici první třídy! A ne, nevypadá to jako opuštěné základy nového povrchu, protože se čeká, až si to všechno sedne. Tady probíhá technologická přestávka snad už od starého Říma…

To najednou oceníte relativně vysoký podvozek BRZ, který překoná i vyšší nerovnosti, jako třeba ze země trčící kanál. Dalších pět kilometrů. Doplňkem rumunských silnic, který hraničí s černým humorem, jsou klasické retardéry. Nechápu, proč tu používají zpomalovací prahy, když ke zpomalení dopravy dostatečně poslouží díry v silnici.

SPZ namalovaná štětečkem? V Rumunsku žádný legislativní problém

 

Konečně přijíždíme do půvabného historického městečka Sibiu v podhůří Karpat, které bude sloužit jako základní tábor pro cestu na Transfăgărășan. Šílenou cestu máme za sebou a musím s překvapením konstatovat, že vlastně nejsem vůbec rozlámaný.

Na palubě BRZ totiž převládal komfort. Odhlučnění kabiny je slušné a ani při dálniční rychlosti neslyšíte svist větru nebo valivý hluk pneumatik nijak výrazně. Podvozek je akorát tuhý a příjemně poddajný na všech ošklivých nerovnostech, kterými jsou rumunské silnice poseté.

Navíc tu vůbec nic netluče a nebouchá, navzdory tomu, že tohle auto už bude mít najeto novinářských 20 000 km, což je asi tak milion normálních kilometrů. Z dlouhodobé zkušenosti, kterou mám s mnohými BRZ, mohu jenom potvrdit, že je tohle auto skutečně bytelně postavené. Ostatně jej vyvíjeli tak, aby sneslo neurvalé týrání po závodním okruhu.

Sibiu je jedním z nejkrásnějších rumunských měst. To nejzajímavější se ale skrývá tam vzadu v kopcích

 

Ve sportovně tvarovaných, ale stále velmi pohodlných sedadlech mě nebolí ani záda nebo hýždě. Za volantem se perfektně uvelebíte, protože možnosti nastavení jsou skvělé – sedačka pěkně nízko s volantem akorát na délku zápěstí, takže se nemusíte nijak nepohodlně kroutit, třeba po italsku „na dlouhé ruce a krátké nohy“.

Vůbec mi nepřijde, že jsem strávil posledních 600 km v mechanicky oldschoolovém sportovním autě s tuhým řízením a spojkou na příšerných silnicích bez puštěné muziky namísto luxusního houpavého gétéčka s automatem za doprovodu Johanna Sebastiana. Tohle je vážně pohodlný křižník, když to od něj potřebujete. Dobře, uvítal bych vyšší loketní opěrku. Toť vše.

Spotřeba nakonec kvůli častému předjíždění vyšplhala k osmi litrům, což je stále pěkné číslo. Odteď už bude jenom stoupat, protože dalšího dne vyrazíme na jednu z nejslavnějších a nejlepších silnic na světě. V příštím díle se konečně vydáme na věhlasný Transfăgărășan!

Interiér Subaru BRZ je překvapivě komfortní, útulný a odhlučněný. Strávit tu několik hodin není vůbec za trest

15.8.2019 3:24| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist