Subaru BRZ 2.0R Sport 6AT (2015) ve sněhové aréně Lungau

Nechat doma ostrou čtyřkolku a vyrazit do sněhové arény jenom v zadokolce může být osudová chyba. Nebo také recept na skvělou zábavu...
subaru-brz-2-0r-sport-6at-2015-ve-snehove-arene-lungau.jpgCelá galerie 38 Zdroj: archiv redakce

Když se řekne zima a sníh, nejednomu automobilovému fanouškovi vytane na mysl značka Subaru, synonymum pro rally sport (alespoň v minulosti) a boj s extrémními podmínkami (to platí stále). Zkrátka dlouholeté zkušenosti s vývojem symetrického pohonu všech kol by se tam, kam mám namířeno, tedy do sněhové arény Lungau hluboko v Rakouských Alpách, mohly hodit.


Takže volba auta je celkem jasná – nejnovější Subaru WRX STI, 300 koní, pohon všech kol, manuální šestikvalt, co víc si v zimě na sněhu přát, že? Ale kdepak, já mám zálusk na něco úplně jiného. Zadokolku se špérou a automatickou převodovkou… Proč? Protože to tady bude bohatě stačit.

V Lungau totiž dnes o nic nejde. Nejde o to dojet první a tím pádem není ani co vyhrát, to jediné, o co tu běží, je pořádně se pobavit a odjet s pocitem pořádně prodriftovaného dne. A abych se přiznal, jakkoliv uznávám schopnosti nového STIčka, ostré čtyřkolky nejsou zrovna můj šálek čaje. Třeba kolega Filip by si naprosto liboval, ale mně prostě učarovalo BRZko.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Subaru je zárukou zábavy na sněhu; BRZ už méně, ale to se chystám vyvrátit; Takhle to dopadá, když se to nepovede. Tohle už ale bylo! Vážně to tam už bylo… Zobrazit všechny fotografie

Líbí se mi jednoduchost, s jakou přistupuje k zábavě za volantem, spolu s poctivostí k podstatným detailům. Skvělý posaz za volantem, na informace hutné řízení, mechanické řazení a pedály natěsno u sebe. I když poslední dvě položky tady chybí (kvůli automatické převodovce), stejně je to pořád skvělé auto. Je to stejné jako s vaším starým psem – i když kulhá na dvě nohy, je napůl hluchý a neposlouchá, pořád je to váš pes.

Musel jsem si vyslechnout spoustu zaručených rad, jak si mám vzít raději čtyřkolku, protože se na sněhu budu se zadokolkou jenom trápit a nakonec si to vůbec neužiju. Jenže delikátní vyváženost s nízkým těžištěm a rozverná hravost je tím, co mě při klouzání bokem baví víc než brutální efektivita a rychlost čtyřkolky.

Subaru BRZ se nechá vodit bokem skutečně i s pověstným prstem v nose…

A už po prvních několika metrech svojí volby nelituji. Podmínky na trati nejsou zrovna ideální a místo čerstvě udusaného sněhu jezdíme po zdrsněném ledu, protože větru a dešti se už člověk jednou snažil poručit a víme, jak to dopadlo, nicméně pneumatiky mají stále přesně tolik adheze, abych neměl pocit, že jenom stojím na místě, ale zároveň „slaboučkých“ 200 koní atmosférického boxeru nemá s odsazením zádě jakýkoliv problém.

Tohle je naprostá paráda! Kloužu se od okraje k okraji s prstem v nose a přitom nemám ten pocit provinění, že to všechno za mě dělá auto, ale pocit zadostiučinění, že to dělám všechno já. Vlastně do jisté míry za to může i BRZko, protože je tak jednoduše přístupné úplně pro každého. Jestli se chcete někde naučit porozumět vyvážneí podvozku, přenosům váhy a dostat do rukou základy driftování, pak je Subaru BRZ na sněhu tou nejlepší školní pomůckou. Tohle auto prostě naučí řídit úplně každého.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zadokolka se samosvorem je přesně to, co potřebujete k tomu, abyste pronikli do tajuplného světa smýkání. Zobrazit všechny fotografie

Povrch už začíná postupem dne víc a víc klouzat a to vyžaduje buď hrubiánský přístup dřevorubce (což jaksi nejde, protože jsem čtyřkolku nechal doma), nebo naopak deliktní našlapování po špičkách něžné baletky. A protože zadní pneumatiky svým vzorkem připomínají víc než pohorky právě baletní piškoty, je potřeba k řízení přistupovat ještě jemněji a přesnějí.

A tady se projeví první a snad jediný problém Subaru BRZ, tedy alespoň tohoto konkrétního kusu – automatická převodovka. Vlastně ve výsledku není tak špatná a mezi klasickými šestikvalty s hydroměničem patří k těm lepším. Na běžné cestování je s ní úplná pohoda a při ostré jízdě zase není vůbec marná – v manuálním režimu umí napevno zamknout rychlost, takže nepřijdete o přesnou odezvu na plyn, a při podřazování také sází slušné meziplyny, ale do tohohle auta prostě nepatří.

„Každý vykroužený drift je tím nejlepším poděkováním těm, kteří tohle auto postavili.“

Nejen kvůli tomu, že tím BRZko přijde o kus své duše, ale když už se tu celou dobu bavíme o klouzání, přináší to s sebou další neduhy. Nejenže na suchu nebo mokru nemáte moc způsobů jak efektivně auto rozhodit, třeba kopnutím přes spojku nebo ruční brzdu (což automatická převodovka nedokáže pobrat a na chvilku se mi zbláznila), tady na sněhu mi chybí spíš způsob, jak drift utnout, když už jde do tuhého, kontra mám až na doraz a škarpa se neúprosně blíží. Vidím na tom ale i jedno pozitivum – o to přesněji se musím k hraně přibližovat.

BRZkem jsem toho najezdil už vážně hodně a troufám si tvrdit, že mi sedačka padne na zadek snad lépe než moje boty na nohy, ale přesto mě pokaždé nepřestává udivovat, jak geniální tohle auto je. Myšlenku, která stála na pozadí jeho vzniku, bychom měli neustále oslavovat. Každý vykroužený drift je přesně tím nejlepším způsobem oslavy a zároveň zadostiučiněním pro ty, kteří tohle auto pro nás postavili.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Do kufru naložíte překvapivě hodně; Spotřeba je na sportovní auto legrační; Rádio vypadá zastarale, ale nehraje vůbec špatně. Zobrazit všechny fotografie

A víte, co mě na tomhle autě ještě baví? Jak dokáže být docela normálním společníkem na každý den. Jak obyčejné sportovní sedačky dobře drží tělo a nejsou vyloženě nepohodlné ani na dlouhých cestách. Jak příplatkový výfuk od STI vytáhne z motoru hluboké tóny, ale neproduní vám díru do hlavy. Jak rádio vizuálně z těžkých let devadesátých vlastně vůbec nehraje jako z plechového kýblu. A jak dozadu naložíte dva kufry, dva notebooky, fotovýbavu se stativy, dvě bundy, spacák, helmu, zimní výbavu s lopatkou a ještě vám zůstanou zadní sedačky pro dvě stopařky. Nanejvýš 150 cm vysoké, ale co je malé, to je hezké, že?

Ale ze všeho nejvíc se mi na Subaru BRZ líbí to, jak dokáže být úsporné. Jasně, všichni víme, že sportovní auto není vůbec levná záležitost a že počítání každého decilitru spáleného benzínu jde vlastně proti smyslu vlastnictví sportovního auta, ale ujet 500 km dlouhou cestu do Alp s průměrem 7,5 l/100 km svižnou stodvacítkou po okreskách a 145 km/h po dálnici, to mě vážně baví. Ještě víc mě ale baví, že jsem nazpátek stejným způsobem jel jenom za 6,7 l/100 km. A vy byste ještě pořád chtěli naftovou Octavii RS…

20.2.2015 12:00| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist