Diskuze

Vážený pane doktore, popravdě mě překvapilo, že jste se o daném judikátu US dozvěděl až tak nedávno, myslel jsem že tento patří mezi \“povinnou četbu\“ každého, kdo se zajímá o náhradu škody ve vztahu k dopravním nehodám 🙂
Řekl bych, že pokud se jeho znalost více rozšíří, bude to pro pojišťovny znamenat doslova noční můru, mně osobně se po jeho použití ani radši neobtěžovali odpovědět a rovnou poslali peníze…

Já moc nechápu proč se autor diví, že vozidlo má po bouračce nižší tržní hodnotu než před ní. A to i když bylo opraveno novými díly? Je možné, že pan Beran asi nikdy nepotřeboval koupit ojeté auto a tak ho porblematika bouraných vozů tolik nezajímá. Ale jinak je snad každému jasné, že pokud je nějaká věc opravovaná, už nikdy nedosáhne původní kvality. U vozu to může být pouze obyčejné povrzávání plastů v intereru, přes narušenou antikorozní úpravu ale také narušení tuhosti karoserie. A to opravdu nové světlo a plastový nárazník nezachrání. Krom toho si poškození tuto formu \“zhodnocení novými díly\“ neobjednal, tedy by za ní neměl být nucen platit.

\“To se na první pohled může jevit (a jeví se tak i mně), že není možné, protože jestli je nový náhradní díl dražší (protože je nový), než ten použitý (právě protože je použitý), tak tam ke zhodnocení dojít musí vždy.\“

Argumentovat lze velmi snadno. Pokles tržní ceny automobilu v důsledku havárie je pravděpodobně daleko vyšší než fakt, že staré díly byly nahrazeny novými.

Na druhou stranu, ÚS říká něco o účelném vynaložení. Takže pokud poškozený řidič po nehodě:
a) Kontaktuje pojišťovnu viníka
b) Bude se při opravě řídit jejími pokyny, pokud budou rozumné (např. do kterého blízkého autorizovaného servisu s tím mám jet; nemohou ale po mne chtít jet k Frantovi Bouchalovi do garáže)
tak by se pojišťovně jen velmi špatně argumentovalo tím, že náklady nebyly vynaloženy účelně a díky tomu bude krátit plnění. Pokud se ale řidič nebude řídit pokyny pojišťovny, tak si krácení dovedu přestavit z tohoto důvodu.

Chápu, kam míříte, ale trochu si nerozumíme. Nárok na náhradu částky, o kterou se snížila hodnota vozu, \“protože je bouraný\“, je samostatným nárokem, který stojí vedle nároku na náhradu ceny opravy a nelze je směšovat nebo od jednoho odvozovat druhý.

Dovedu si tedy představit případ, kdy oprava novými díly může představovat znatelné \“technické zhodnocení\“ a tudíž vysokou amortizaci a tedy výrazné krácení náhrady ceny opravy, ale nikdo takové bourané auto nebude chtít, takže auto sice bude zcela funkční, ale neprodejné, protože o nabourané bude nulový zájem (v teoretickém případě). V takovém případě sice bude značná amortizace, takže se v rámci škody výrazně pokrátí cena opravy, ale naopak výrazně vyskočí částka náhrady za to, že je auto bourané. V extrémním případě by mohla být až 100% ceny (velmi teoreticky), nicméně amortizace by byla např. jen 50%. Tyto nároky se tedy mohou lišit, jakkoli alespoň částečně mohou jít proti sobě.

Ještě by chtělo závazné stanovisko ústavního soudu, aby spory poškozený řidič vs. pojišťovna viníka byly řešeny následně:
1. oprava novými díly bez doplácení ze strany poškozeného (tj. bez amortizace. Jen blázen a člověk naprosto odtržený od reality si může myslet, že 8 let staré, bourané auto s novým blatníkem, světlem má větší hodnotu než totožné auto nebourané.
nebo
2. oprava se započtením amortizace, s použitím použitých náhradních dílů (aby se auto nezhodnotilo), díly však nebude shánět poškozený, ale pojišťovna přes nějaký smluvní servis. Po dobu opravy , resp. shánění dílů, bude mít poškozený k dispozici náhradní vůz, samozřejmě hrazený pojišťovnou.
A vidělo by se hned, jakou možnost by si pojišťovny volily…

Šlo by to jednodušeji. Prostě auto dopravím do servisu, ten ho prohlídne a zkalkuluje cenu opravy. S tou buď pojišťovna bude souhlasit a auto se opraví, pojišťovna proplatí. Nebo pojišťovna zjistí, že servis si to předražil a bude žádt změnu (ceny nebo servisu). Proplacení náhradního vozu a odtahu by mělo být samozřejmostí. Ať si to pak pojišťovna s pojištěncem vyřídí.