Na vlastní kůži: závodili jsme – a bourali – v seriálu FIA GT!
Zatím to šlo docela dobře, několik kol od začátku závodu jsem zhruba v polovině pole. K dlouhé levé zatáčce pod kopcem mířím na vytočenou pětku, tedy šíleně rychle. U značky 100 m jdu tvrdě na brzdy – decelerace je až nepříjemná, záda se na okamžik odlepí od opěradla. Pedál jde extrémně ztuha, protože v závodním autě bez ABS to tak musí být, ale s klesající rychlostí raději tlak povoluji. Přítlak přece jen slábne a rozhodně nemám zkušenosti na to, abych v téhle rychlosti řešil zablokování kol v samém nájezdu do zatáčky.
Bod zatáčení je označen modrým kuželem u pravého obrubníku. Citlivě nasazuji oblouk a pátrám očima po dalším kuželu, tentokrát vlevo, který identifikuje apex. Odstředivá síla je v mírně klopeném, klesajícím oblouku strašlivá. Vystupují mi žíly na předloktí, hlava je tlačena k pravému rameni. Míjím vrchol zatáčky a začínám akcelerovat. Hej, co to…. A dopr…. !!!!!!
Spletl jsem si místo na trati, kterou znám teprve pár chvil. Místo aby se otevírala, pokračuje zatáčka pokračuje dál ještě utaženějším obloukem. Následující kužel není zase nalevo, u výjezdu, ale dál na vnitřní straně. Auto se, zatím pomalu, začíná sunout ze stopy.
Ubirám plyn, ale bohužel příliš nedočkavě. Vůz s motorem uprostřed a závodní geometrií takové chyby neodpouští. Prudce se stáčí dovnitř oblouku a náraz přichází právě v té chvíli, kdy mi zorné pole vyplní bariéra z pneumatik. Au! Uši jsou zahlceny draze znějícími zvuky tříštícího se skla, bortícího se plechu a praskajícího karbonu. Auto se nejspíš kutálí. Nic nevidím, nemůžu se zorientovat a hází to se mnou tak, že nejspíš budu zvracet. Au! Au, au au.
Jsem sice otřesený, ale tak zlé to přece jen nebude. Právě jsem v akci vyzkoušel závodní simulátor 301 Force Dynamics.
Varování: připravte si silný žaludek!
Prohlédněte si fotky a ihned vám dojde, že 301 Force Dynamics nemá s těmi plastikovými budkami v zábavních centrech, které si člověk pod názvem „simulátor“ obvykle představí, zhola nic společného. Soustava lineárních motorů dokáže naklápět sedadlo „řidiče“ dopředu, dozadu a do stran, stejně jako posouvat ho ve svislém směru. A nejde jen o neškodné natřásání – tahle věc umí vytvořit přetížení 2 g!
Oficiálním dovozcem simulátoru do České Republiky je firma 301 s.r.o. ze severočeského Mostu, představovaná dvěma mladými nadšenci: Jaroslavem Ševčíkem a Robertem Kotlabou. Pánové hodlají vozit třistajedničku na různé veřejné akce, jako jsou třeba závody, pronajímat ji na firemní dny… a také ji prodávat. Máte zájem? Upozorňuji, že tahle hračka stojí tolik co hodně slušně vybavené auto střední třídy.
Když se usadíte na repliku skořepinové závodní sedačky (nebojte, je v ní dost místa i pro lidi s rozložitějším pozadím), stroj vás „vyveze“ do pracovní pozice, několik centimetrů nahoru. Sedadlo lze nastavit tak, aby téměř každý snadno dosáhl na malý volant s řadicími pádýlky a trojici velkých, realisticky tuhých pedálů. Projektor za hlavou hráče přenáší obraz na velkou obrazovku o úhlopříčce 130 cm, která za jízdy vyplňuje celé vaše zorné pole. Prostorový zvuk zprostředkovává šestice reproduktorů.
Pánové z 301 s.r.o. provozují na simulátoru hry Live for Speed, Richard Burns Rally a první i druhý díl GTR. Podpora ze strany vydavatele hry není nutná, obslužný software simulátoru si ze hry sám bere potřebné údaje.
Upřímně řečeno, s realitou si „jízdu“ na simulátoru nespletete, ačkoliv o dvě třídy převyšuje všechna zařízení tohoto druhu, jaká jsem měl možnost poznat. Slabý kontrast obrazu a s tím spojené obtíže v situacích, kdy bylo třeba rychle se zorientovat (například za horizontem nebo na výjezdu ze zatáčky) mi neustále připomínaly, že si jen hraji, a fyzikální model chování aut je věrný jen tak, jak ho dokázali naprogramovat tvůrci hry.
Ale stejně je to legrace: po několika minutách jízdy slézáte se ztuhlými svaly na předloktích, rozšířenými zorničkami a bušícím srdcem. Pro někoho, kdo nemá osobní zkušenost s řízením závodního auta na okruhu (a to je většina z vás), to musí být mimořádně intenzivní zážitek.
Chcete se svézt?
Jestli si chcete třistajedničku vyzkoušet a nehodláte do ní investovat potřebný milion, máte v zásadě dvě možnosti. Začněme tou levnější, ale pracnější: zkuste ukecat zaměstnavatele, aby simulátor objednal na vánoční večírek místo paintballu či motokár.
Pokud šéf nejeví pochopení pro kratochvíle tohoto druhu, podívejte se na webové stránky firmy 301 a zjistěte, kdy a kde bude simulátor k vyzkoušení. Za desetiminutovou jízdu zaplatíte sto padesát korun. Jistě, není to úplně málo, ale zážitky, které za své peníze dostanete, se mi jeví jako dobrá protihodnota. Zvlášť když si zkusíte představit provozní náklady takového zařízení.
A co dál…
Pánové Ševčík a Kotlaba jsou realisté. Vědí, že investice se jim nevrátí pozítří. To jim ale nebrání plánovat, jak nabízené služby ještě vylepší. Na tiskové prezentaci zaznělo něco o kamionu, ve kterém by byly ideální světelné podmínky (tedy skoro tma) kdykoliv, a uvažuje se prý také o nákupu dalšího zařízení, aby hráči mohli závodit proti sobě.
A to už zní opravdu zajímavě. Znáte snad jiný způsob, jak si za tři stovky zazávodit ve Ferrari 575M na brněnském autodromu proti kamarádovi ve voze Saleen S7-R?
Jirka Červenka (titulní foto ze hry GTR2: www.10tacle.com )
