Autosalon ve Frankfurtu – příručka pro přežití

Autosalon ve Frankfurtu je za námi – díky bohu za to. Bylo to vůbec poprvé co jsem se vydal na takto monstrózní akci. A dá se říci, že nepřipraven. Kolegové Koubek a Červenka se mi ještě před odletem snažili předat co nejvíce doporučení, rad, tipů a triků, ale už vím, proč se přitom tvářili tak poťouchle. Pokud si myslíte, že stačí chodit od stánku ke stánku a okukovat vystavené modely a pak si dát klobásku plus půllitr místního piva za několik eur, jste na omylu. Jestliže se chystáte na podobný autosalon jako diváci – závidím vám. A jestli se chcete účastnit jako novináři, mám pro vás jednu dobře míněnou radu – nedělejte to. Čeká na vás pestrá paleta všemožných svízelí, překážek a příkoří. Brzy jsem zjistil, že bez ostrých loktů bych se vrátil domů s nepořízenou…

Šlapeme, šlapeme – dobré boty podmínkou

Celé frankfurtské výstaviště je sice vybaveno „pohyblivými chodníky“, ale dostat se z jednoho konce na druhý je vycházka na hezkých pár minut. Proto jsem také nechal doma své fešácké botky a vzal si staré omlácené vyšlápnuté Skechers. Nachodíte se skutečně dost a dost, ono totiž nestačí udělat si plán a postupně oběhnout všechny stánky. Harmonogram tiskových konferencí a odhalení různých modelů je dost nabitý a navíc se v mnoha případech jednotlivé události překrývají. Vysoké podpatky silně nedoporučuji.

Výstroj a výzbroj – jen to nejnutnější

Pokud se nechcete jen dívat, je nutné se vybavit nejrůznějším fotografickým a komunikačním vybavením. My jsme fotili a vše neprodleně odesílali do Prahy k uveřejnění. A přiznám se, tahat s sebou fotoaparát a notebook, které dohromady váží okolo devíti kilogramů, není zrovna příjemné. K dispozici je samozřejmě řada šaten, kam se dají zavazadla odložit, ale pokud chcete být ve střehu, vyplatí se být připraven. Jak jsem záviděl ostříleným kolegům, kteří se po konferenci automobilky Seat a představení konceptu Tribu masově nahrnuli k výdeji propagačních předmětů – v tomto případě červené tašky na kolečkách. Příště se nebudu stydět, tahat všechno na ramenou je neskutečná dřina.

Focení je boj

Kadence, s jakou bleskají na autosalonu fotoaparáty, se dá přirovnat ke kanonu M61 Vulcan. Pokud chcete získat dobré fotky, musíte se cpát, prát a strkat. Zvláště při odhaleních je focení opravdu problémem, někteří novináři u zahalených konceptů snad i spali, jen aby byli v první řadě. Obrovský problém je vzájemná tolerance. Pokud si stoupnete k autu a s namířeným fotoaparátem ustupujete vzad, každý pochopí, že si chcete udělat fotografii a hned zmizet. Tedy, téměř každý. Například u nového Audi A4 jsem se zrovna chystal vyfotit kufr. Nikde nikdo, namířím foťák a… přijde jakýsi gentleman a strčí hlavu do kufru. A začne si vše s nepředstíraným zájmem prohlížet – po dobu asi dvou minut. Nebo když u jednoho z konceptů ustoupila celá hradba fotografů, aby si vyfotila celý vůz a přijde člověk, lehne si na podlahu, nasouká se pod auto a začne si mobilním telefonem fotit podvozek. Tradiční Excuse Me, Entschuldigen Sie nebo Duey buh chih nefunguje vždy, občas jsem měl chuť někoho kopnout do hlavy.

Komunikace a Internet – kde sakra najdu zásuvku?

Odpověď je jednoduchá. V tiskovém středisku. To je příjemná místnost, kde najdete skvělý signál bezdrátového internetu, elektřinu, občerstvení a stolky s květinami a popelníky. Skvělé! Notebook si můžete položit klidně na zem a komunikovat se světem bezdrátově. Problém nastává, když vám dojdou baterie. U stolků je obrovský nával a někteří kolegové s klidným svědomím nechají své počítače okupovat místa v zásuvkách, kterých je extrémní nedostatek. Nejsem nijak netaktní člověk, ale s postupem času jsem musel některé stroje „přemístit“ a místo převzít. Jinak byste se z fotografií a novinek mohli radovat klidně až za měsíc.

Oběěěěěd!

Jak získá nebohý žurnalista sílu pro další focení a trmácení se po výstavišti? Kdepak, novináři se neživí krví, ale jídlem. A toho bylo na autosalonu ve Frankfurtu požehnaně, jen musíte umět hledat. Okolo poledne se stánky některých automobilek proměnily ve školní jídelny, nacpané čekajícími strávníky s talířky v rukou. Například stánek Mercedes-Benz se proměnil v bufet a nejinak tomu bylo u automobilky Škoda. Ta si zaslouží velikou pochvalu, přivezla si z Čech jeden pořádný trumf – výčep s pravým plzeňským pivem.

Moje původní představa o průběhu oficiálních tiskových dní vzala rychle za své. Autosalon je dvoudenní lítá řež o nejaktuálnější fotky a nejžhavější informace, kde vyhrávají ti silnější, prohnanější a zkušenější. Už chápu, proč mi Červenka s Koubkem tak šlechetně nabídli, ať jedu já. A víte co, pánové? Mě to bavilo. Příště klidně pojedu zas. (To si piš! Č a K)

Richard Herbich, autoweb.cz