Právo nevypovídat a odstraňování botiček

Jak vyplývá z dotazů čtenářů v Právní poradně, nezřídka se setkali s přístupem, kdy strážníci Městské policie v okamžiku, kdy řidič přišel k autu, zjistil, že je na něm botička a zavolal strážníky, odmítali botičku odstranit jako „trest“ za to, že řidič využil práva nevypovídat a fakticky se tak snažili přinutit řidiče k tomu, aby se sám přiznal nebo udal identitu přestupce, protože řidiči samozřejmě vadí a vadilo, že nemůže v danou chvíli s autem odjet.

Takový postup ale nemá oporu v zákoně, a to z následujících důvodů:

Ustanovení §17a odst. 3 zákona o obecní policii upravuje podmínky, za kterých je strážník POVINEN botičku odstranit takto:

„Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla se odstraní bez zbytečných průtahů po projednání přestupku v blokovém řízení, po zjištění totožnosti osoby, která vozidlo na místě ponechala, po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby nebo po uhrazení nákladů provozovatelem podle odstavce 5.“Jak z tohoto ustanovení plyne, nastane-li kterákoliv ze shora uvedených variant (stačí jediná), je strážník povinen odstranit botičku bez zbytečných průtahů.

Strážníci se zde snaží tvrdit, že když nebude na místě zjištěn přestupce (řidič), tak botičku neodstraní, protože prý nemusí. V tom se ale mýlí, protože jedním z důvodů, na základě kterého jsou povinni botičku odstranit, je „provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti osoby, která vozidlo na místě zanechala“.

Takovými úkony je standardní výzva osobě, která se k autu dostavila, aby sdělila (vysvětlila), kdo s vozidlem přijel. Pokud taková osoba ale využije práva nevypovídat, úkony nezbytné ke zjištění byly učiněny a na místě vyčerpány (strážník nemá na místě jak dále zjišťovat totožnost řidiče, protože nikoho jiného se stejně ptát nehodlá a nebude). Tím je shora uvedená podmínka naplněna a strážník je povinen botičku odstranit.Samozřejmě se nabízí otázka, co dělat v případě, kdy strážník i nadále odmítá botičku odstranit a hraje na „vyděračskou“ strunu v domnění, že řidič „vyměkne“ a hezky zaplatí, i když tam s autem nemusel přijet (jakkoli ten, kdo k autu později přichází, je zpravidla ten, kdo ho tam nechal, nicméně to není tak jako tak relevantní).

Pokud strážník vzdor tomu, že zákonné podmínky byly splněny, odmítá botičku odstranit, je možné jeho jednání kvalifikovat jednak jako:

– nesprávný úřední postup, kterým může vzniknout škoda, které se poškozený může domáhat a dále i
– jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele (strážník ví, že porušuje zákon a činí tak úmyslně ve snaze dostat z řidiče přiznání a pokutu).

V takové situaci by asi slušelo strážníkovi připomenout, že jeho jednání představuje shora uvedené porušení s právními následky popsanými výše. Předpokládám, že takové připomenutí by šikanu ze strany MP mělo odstranit.