Materiální aspektu přestupku – Soumrak přestupků v Čechách (VI.)

Čtěte také:

Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část I.)

Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část II.)

Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část III.)

Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část IV.)

Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část V.)

Když už jsme tak pěkně nakousli téma rychlosti, podíváme se na další směry argumentace, které lze vtáhnout pod materiální aspekt přestupku a ukázat, jak se věci posuzují ve vztahu k rychlosti šablonovitě a zcela nekonzistentně. Úvodem této části bych chtěl uvést, že jedním z východisek dalších řádek bude stanovení některých formálních aspektů (např. stanovení rychlosti zákonem nebo značkou) a jejich porovnávání, jakkoli nelze vůbec tvrdit, dle mého názoru, že ten, kdo značku v konkrétním místě dává, jakkoli zohledňuje složitou rovnici důvodů, proč by tam být měla, resp. proč by se v daném místě mělo jet takovou a takovou rychlostí.

Jestliže jsem minule psal o vlivu technických a lidských aspektů na stanovování rychlosti, dnes budu „přilévat olej do ohně“ porovnáním jednotlivých míst a vylučováním jednotlivých možných porušení právem chráněným zájmů ukazovat, že řada jednání není přestupkem.

V dalším popisu tedy půjde o porovnávání. Základní premisa bude říkat, že pokud určité jednání ve shodných nebo blízkých podmínkách vykazuje stejné znaky, nemůže se jednat jednou o přestupek a podruhé ne. Ostatně na podporu toho by bylo možno povolat i ust. §2 odst. 4 správního řádu podle kterého:“Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“ A na nedůvodné rozdíly se teď podíváme. Smyslem bude hledat nějaký referenční případ, který je dle zákona formálně v pořádku a pak se od něj vzdalovat ve SKUTKOVĚ shodných okolnostech, ale formálně odlišných a hledat hranici, kdy už skutkově odlišný je.

Začneme pár příklady. Mimopražským se omlouvám, že budu používat příklady výlučně z Prahy, posledních pár let jezdím hlavně po Praze, budu tedy uvádět příklady z Prahy, nicméně tyto případy jistě bude možné „naroubovat“ na tisíce míst po celé republice.

Začnu svým oblíbeným a velmi markantním – Jižní spojka (jako rychlostní komunikace) obecně a Jižní spojka po jedenácté večer.

Takže po jedenácté večer je na Jižní spojce povolena 100ka, jinak platí standardní 80ka (silnice pro motorová vozidla ve městě). Pokud řidič pojede ve 23:05 100 km/h nejedná se o přestupek (není splněn formální znak a podle zákona je tedy vše v pořádku). Zákon nám tedy říká, že když tam jedu 100kou ve 23:05, není to přestupek. Důvody? Asi bezpečnost silničního provozu, protože je menší provoz. Možná vadí i míň hluk, i když to asi moc neplatí, vždyť právě v jedenáct se tak chodí spát a mělo by být o to větší ticho, takže z toho důvodu asi vyšší rychlost povolena není. Dovolím si tvrdit, že důvodem zvýšení rychlosti je menší provoz a tudíž je bezpečné jet rychleji (asi tak nějak uvažovali, když tam tu značku dávali).

Dobře, dobře, když pojedu ve 23:05 100km/h, nejde o přestupek. A co ve 22:55? Ještě pořád je provoz na takové úrovni, aby to materiálně (skutkově) bylo stejné a tudíž se nejednalo o přestupek (formální aspekt je již porušen, ale ten materiální ještě ne, dokud jsou skutkově stejné podmínky jako ty, u kterých zákon říká, že je to OK, což ztělesňuje povolenou 100kou)? A co v půl jedenácté nebo v půl desáté? Pořád dobrý anebo už jen 95 km/h? Anebo jen 92? A jak daleko nás to pustí při posuzování skutkově stejných případů, než zjistíme, že už to skutkově stejné není? Nelze říct, ta hranice je ostrá, ale prokazovat by se to muselo. Jestliže by totiž policista tvrdil, že ještě není jedenáct, ale je za pět jedenáct, měl by sice pravdu o splnění formálního znaku, ale měl by pravdu i o splnění materiálního znaku? Vyargumentoval by policista, že za pět jedenáct je provoz ještě přiliš velký, ale v jedenáct jako mávnutím kouzelného proutku už je 100 km/h OK? Určitě ne.

Tím chci říct, že ty podmínky a zákon to jasně říká, by měly být odstupňovaný na nekonečno případů (a to ještě odhlížím od toho, co celou situaci ovlivňuje také, tj. schopnost auta brzdit a řidiče reagovat, protože ta nižší rychlost je zase nastavena na nějaký referenční případ, který nemusí korespondovat s nejhorším autem a nejhorším řidičem oprávněným po silnici jezdit – blíže viz minulý článek).

Podstatné zde je, a to je základem další argumentace, že nelze považovat dvě skutkově stejná jednání jednou za přestupek a podruhé ne. Správní řád to říká shora trochu jinak než přestupkový zákon, ale myšlenka je úplně stejná. Praxe tomu ale odporuje. Policista, který bude chtít za 100 km/h pokutovat ve 22:55, tak dle mého názoru nemá šanci splnění odlišnosti podmínek prokázat, protože musí argumentovat skutkovými (materiálními) okolnostmi a ty budou sotva jiné během pěti minut.

Pojďme dál – dálnice a silnice pro motorová vozidla ve městě – třeba Šterboholská radiála. Zákon říká, že maximální rychlost je 80 km/h. Důvody? Asi opět větší provoz (bezpečnost provozu) a ochrana před hlukem. Když minu značku „Obec“ jedouce po dálnici, ale jedu 130 a mám jet 80 km/h, je to přestupek, když stejné místo o pár metrů předem je v pořádku? Opravdu je nutné snížit rychlost o 50 km/h, když je silnice úplně stejná jako o 100m předem a nikde nejsou žádné obytné domy? Opravdu jsou právem chráněné zájmy dotčené značkou „Obec“ anebo spíš až skutkovými okolnostmi (např. velká dálniční křižovatka nebo přítomnost obytných domů)? A opravdu ten, kdo tam tu značku „Obec“ dával, řešil, jestli už tady okolnosti vyžadují nižší rychlost nebo jí tam prostě dal a neřešil to?

Městská policie se diví, kolik „přestupků“ se na Jižní spojce ročně spáchá (jsou to statisíce ročně na každém tom měřeném místě). A taky že ale není (divné, co?) žádná korelace mezi počtem přestupků a počtem nehod. Proč asi? Asi proto, že někdo ten limit nastavil nesmyslně nízko a protože všichni vidí, že se to od dálnice moc neliší, tak jedou rychleji, ale je opravdu zvláštní, že mrtvých nepribývá, že ano?! To je klasická ukázka toho, jak o nastavení limitů nikdo nepřemýšlí, ale dává značky „od oka“.

Kde je ta hranice a kolik by se tam tedy jet mělo, aby právem chráněné zájmy dotčeny nebyly? Pokud jsou místa skutkově shodná jako dálnice, pak tolik, jako je dovoleno kdekoliv jinde a kde se říká, že je to v pořádku, takže v takových místech (pokud jsou skutkově shodná a míra ohrožení nebo porušení právem chráněných zájmů stejná) klidně 130.

Celé je to o porovnávání skutkově shodných případů a ukazování na to, že řada omezení je zcela nesmyslných a nekonzistentních s tím, co zákon tvrdí, že chce chránit – bezpečnost silničního provozu, lidi kvůli hluku apod. Ve skutečnosti o tom nikdo nepřemýšlí, „nasekají“ se značky a hotovo. Jak ale plyne z právních předpisů uvedených shora, takové skutky nejsou přestupky, dokud se skutkově shodují s případy, které jsou formálně v pořádku.

Další případ – víceproudé komunikace bez přítomnosti chodců a cyklistů ve městě – např. Chlumecká na Praze 9. Dva pruhy tam, dva pruhy zpátky, žádní chodci, žádní cyklisté. Dlouho tam byla jen 50ka a policie s chutí měřila (bylo to klasické místo, kde nikoho neohrožujete ani ve 100ce, ale naši chrabří policisté si pod pojmem dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu představovali spíš to, že mezi výší vybraných pokut a bezpečností je nějaký vztah). Pak po dlouhé době tam dali 70ku. Ale co se nestalo? Strážníci MP stojí s laserem hned za značkou, která ruší tu 70ku, ačkoli ještě dalších 400 metrů ta silnice je úplně stejná. Co z toho plyne? Že takové jednání není přestupkem, protože se jedná o skutkově shodné okolnosti, kde je míra porušení nebo ohrožení právem chráněného zájmu stejná.

Další příklad – příjezdy a odjezdy do obcí. Obvyklá taktika – policie měří za značkou „Obec“ nebo těsně před značkou „Konec obce“. I zde platí vše uvedené shora, značka není to jediné podstatné, podstatná je mírá ohrožení právem chráněných zájmů a případná skutková shodnost s místy, která jsou dle zákona v pořádku. Proč je v obci ta 50ka? No kvůli bezpečnosti a tomu že se tam pohybují více lidé. Pokud ale v daném místě jsou podmínky skutkově stejné jako o 100m dřív nebo dál, kde formálně platí 90ka, není 90 km/h v takovém místě přestupkem.

Anebo jiný příklad. Představme si obec, u které někdo ukradl značku „Konec obce“. Je přestupkem jízda rychlostí 90 km/h, když minete poslední dům? Není, skutkově je to totiž stejné jako milion dalších míst, kde platí 90ka. Skutkově jsou takové případy stejné a míra ohrožení nebo porušení právem chráněných zájmů stejná jako tam, kde platí 90ka, o přestupky se tudíž jednat nemůže. A takto by se dalo pokračovat donekonečna.

Závěrem si ale nechám to nejlepší – dálnice.

Jako příklad, a to si rozhodně nenechám ujít, si srovnáme podmínky mezi ČR a Německem, protože se takové srovnání víc než nabízí. Než začnou odpůrci rudnout, nejdřív to prosím dočtěte do konce. Budu mluvit z vlastní zkušenosti, současně další řádky jsou spíš úvahou, protože argumentovat ve správním řízení podmínkami za hranicemi by mohlo být složitější. A teď ta situace a vlastní zkušenost.

Několikrát do roka jezdím do Itálie přes Rozvadov. Určitě se shodneme na tom, že dálnice z Plzně je velmi kvalitní a dobrá a mnohem, mnohem lepší než ta v Německu za Rozvadovem (proč jenom ti Němci nemůžou dát taky ty světelné knoflíky mezi pruhy jako je to u nás?) Takže jedete z Plzně na hranice a jedete 130, neboť tak to zákon v ČR ukládá. Jedete po moderní čtyřpruhé, místy šestipruhé dálnici, kolem Vás Češi a Němci. Přijedete na Rozvadov a přejedete hranice. Pořád jste na té samé čtyřpruhé dálnici, sice už ne tak kvalitní, ale pořád jsou to dva pruhy tam a dva zpátky. Kolem Vás pořád jedou ti samí Češi a Němci, co kolem Vás jeli před Rozvadovem. A všimli jste si něčeho? Aha, za hranicemi už neplatí žádný limit. Ale proč? Co se změnilo? A všimli jste si toho množství nehod za hranicemi? Hromad mrtvol a rozbitých aut? Pomníčků na každých 100 metrech? Ne? Opravdu ne? Jak to, přece podle zastánců 130ky na dálnici by měla být německá dálnice hřbitovem aut a lidí. Ale jak to? Silnice, po které jedete, je stejně dobrá nebo horší než ta, po které jste jeli před Rozvadovem. Řidiči kolem vás jsou Češi a Němci jako před Rozvadovem. Takže v čem je to skutkově jiné?

Odpověď zní, že VŮBEC V NIČEM! To jen na naší straně hranic panuje hysterie, kdežto na té druhé ne. Ano, jistě, na řadě míst v Německu platí omezení, ale na řadě míst ne. A jsou to místa, která nemají šest nebo více pruhů, jsou tedy stejná jako ta naše. A potkáváte tam (alespoň u hranic) stejné lidi (tj. i Čechy) a pokud ne, tak potkáváte Němce nebo tranzitní řidiče, kteří na dálnici neumí jezdit stejně tak jako Češi a dělají ty samé nebezpečné věci jako Češi (přejíždění z pruhu do pruhu bez blinkru, nepoužívání zrcátek, jízda levým pruhem 110, neschopnost se ani na osmipruhých dálnicich stáhnout do pomalejších pruhů, závody rumunských kamionů do kopce apod.). Nesnažte se proto sobě namluvit, že v Německu nejsou na řadě míst omezení rychlosti jen proto, že jsou Němci nebo ti, kdo tam jezdí, lepší řidiči než my – nejsou. Anebo že jejich dálnice jsou obecně lepší než ty naše (D1 nepočítám, mluvím např. o nových úsecích D11, D5, nebo D8, které jsou čtyřpruhé a stejně kvalitní nebo ještě kvalitnější než řada čtyřpruhých úseků v Německu, kde neplatí žádné omezení rychlosti).

Takže co tam je jiné, že se tam smí jezdit bez omezení rychlosti a přitom německé dálnice nejsou hřbitovem lidí a vrakovištěm aut? Nic, vůbec nic. Položme si tedy politicky nekorektní otázku – opravdu jsou právní zájmy v podobě bezpečnosti silničního provozu dotčeny tím, když jedete po dálnici 160 nebo 180 nebo 220? Nevrtá vám hlavou, že o 150 kilometrů na západ ta bezpečnost tím dotčena není? A opravdu dotčena v ČR je anebo je to jen dogma, kterého se řada lidí drží zuby nehty? Když se začalo uvažovat o 160 km/h, kolik se jen vyrojilo hlasů proti. Ale v Německu za Rozvadovem je to v pohodě a pomníčky tam nevidíte a podmínky jsou to stejné a řidiči taky, čím to asi bude, že (neomezená) rychlost za Rozvadovem nezabíjí víc než před Rozvadovem, jak nás zastánci 130ky tak horlivě přesvědčují?

Celý výše uvedený výklad má za smysl dvě věci:

1) Ukázat na to, že se k omezování rychlosti přistupuje pokrytecky, schématicky a formálně, aniž by se ohlíželo na to, jestli nějaká bezpečnost provozu dotčená je nebo není. Mám za to, že padly i argumenty právní, které ukazují, že se nám to nejen nemusí líbit, ale hlavně že si takový přístup policie nebo úřadů nemusíme NECHAT líbit.

2) Ukázat na to, že argumenty o omezování rychlosti jsou v současné podobě dogmatické, zkostnatělé a nekonzistentní a kdy jsou s urputností přehlíženy zkušenosti ze srovnatelných podmínek.

A na závěr, až někteří vychladnou, nezapomínejte na to, že celý tento článek je o tom, abychom se nad věcmi zamysleli. Možná to absolutní relativizování leckoho děsí, ale někdy není ani 30 km/h dost málo a někdy není ani 250 km/h příliš moc. Všechno záleží na okolnostech. Dobrý řidič dokáže situaci vyhodnotit a přizpůsobit se okolnostem, dokáže velmi dobře předvídat a chovat se tak, aby i v podmínkách za hranicí formálních pravidel nebyl pro ostatní hrozbou nebo nebezpečím. A proto přestaňme dávat rovnítko mezi rychle a nebezpečně, protože to je schématizující přístup, který stejně s bezpečností silničního provozu a počtem nehod na silnicích nic neudělá. Otevřme oči, zamysleme se a pojmenujme příčiny jasně a nezjednodušujme si uvažování formulkou rychle=nebezpečně. Buďme proto raději těmi dobrými řidiči a nedívejme se nutně rudě a nevolejme po samoúčelných trestech jen za to, když někdo jede rychleji, než si myslíme, že bychom dokázali sami. Tak se totiž situace na silnicích nikdy nezmění.

JUDr. Tomáš Beran