Nissan Qashqai – první dojmy

Je to SUV, nebo hatchback? Ani jedno, ani druhé.

Nissan mi udělal radost, protože mezinárodní představení svého nového modelu naplánoval do Barcelony. Secesní metropole na břehu Středozemního moře totiž patří mezi moje zamilovaná místa. Mimo jiné i proto, že byla místem mojí vůbec první zahraniční služební cesty. Tenkrát to bylo představení malé Mazdy 2 a díky shodě šťastných náhod jsem dokonce měl celý půlden pro sebe, takže jsem si mohl město aspoň trochu projít a prohlédnout. To se jinak na takovýchto pracovních „výletech“ vážně nestává. Obvykle je všechno naplánováno téměř na minutu přesně a nejinak tomu bylo i tentokrát.

I v napjatém časovém rozvrhu se ale dala najít pozitiva. Například jsme zcela zázračně letěli přímo do Barcelony, odpadlo únavné přesedání v Mnichově, Curychu, či na jiném letišti. Přímo před halou letiště, vlastně rovnou na jednom z přilehlých parkovišť, byl zbudován provizorní stan Nissanu (i když to je hodně velký eufemismus, byla to totiž moderní přízemní stavba s prosklenou čelní stěnou a pohodlnými sedacími soupravami uvnitř. Dali jsme si kávu, vyslechli si krátký briefing, ve které nás místní posádka Nissanu varovala před radary a apelovala, abychom dodržovali místní rychlostní limity. Vedle „stanu“ stálo vyrovnaných šestadvacet nových Nissanů. Třináct benzínových a třináct dieselových.

Nissan Qashqai fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Nissan Qashqai fotogalerie

Teď uděláme drobný krok stranou. Mám totiž doslova hrůzu z toho, kolik zpotvořených patvarů neobvyklého názvu nového Nissanu uslyším. Takže: Qashqai se čte jednoduše „Kaškaj“ a jméno dostal po kmeni kočovných nomádů, žijících v jihozápadním Iránu, v okolí pohoří Zagros. Proč? Upřímně řečeno, to se mě moc ptáte, sám to nechápu. Podle designového ředitele Nissan Design Europe, Stephana Schwarze je to proto, že by se na nový Nissan mělo pohlížet jako na „městského nomáda“.

Jestli to náhodou nebude spíš tím, že někdo potřeboval neotřelé nové jméno… Ovšem v tomhle případě to může být kontraproduktivní: ti, kteří nebudou s velmi jednoduchou výslovností předem seznámeni (vás už se to tedy netýká), si na všech těch kvéčkách zlámou jazyk. Na druhou stranu, „ten Nissan s divným jménem“ se může vrýt do podvědomí.

Doba přeje neobvyklým

Pokud jde o samotný design, osobně jsem se dočkal celkem příjemného překvapení. Když jsem ho poprvé spatřil pod reflektory pařížského autosalonu, se všemi těmi odlesky, dvojitě vyboulená přední kapota mě trochu vylekala. Na denním světle sice pořád vypadá… dejme tomu „zajímavě“, ale už to není tak divoké. Jinak je to auto velikosti Focusu, ale na vysokém podvozku. Na kategorii SUV je zase příliš malé. Kromě toho, Nissan má esúvéček spousty. X-Trail je ovšem přece jenom trochu „terénnější“, Qashqai je spíš takové menší a levnější Murano.

Ne nadarmo o něm Nissan na některých prospektech tvrdí, že je „urbanproof“, tedy něco jako „městuvzdorný“. Sláva, aspoň některá automobilka se netváří, že by její SUV klidně zvládlo Everest, kdyby na to přišlo…

První den na mě zbyl stříbrný Qashqai s dvoulitrovým benzínovým motorem a pohonem předních kol. Čtyřkolka se dá objednat (jde o modifikovaný systém z X-Trailu), ale pouze ke dvoulitrům, benzínovému i naftovému. Oba tyhle motory byly k dispozici, v nabídce ale ještě bude benzínová šestnáctistovka a diesel 1.5 dCi.

Benzínový dvoulitr o výkonu 140 koní táhne dobře, ve spojení s manuálním šestikvaltem dává autu veškerou potřebnou dynamiku. Pokud neradi řadíte, můžete k němu mít CVT s plynule měnitelným převodem. První velmi příjemné překvapení se týká odhlučnění. Nissan si zjevně dal záležet, protože ani při popojíždění ve městě dovnitř neproniká žádný nepříjemný hluk. Zvyšovat hlas nemusíte ani při vyšších rychlostech, ani na dálnici – dokud nedosáhnete nějakých 150 km/h, kdy se začne ozývat aerodynamický hluk. Neměl jsem možnost přímého srovnání, ale subjektivně se mi zdá, že je uvnitř větší ticho, než ve většině podobně velkých hatchbacků. Uvnitř to vytváří velmi pohodlnou atmosféru, zejména v kombinaci s velkoformátovou skleněnou střechou, která pouští do interiéru spousty světla.

Překvapení: podvozek umí

Když jsme se vymotali ze spleti dálnic kolem letiště, navigace nás nasměrovala na jihozápad po pobřeží, směrem na Sitges a Tarragonu. Tu cestu znám, jel jsem jí už mnohokrát a s nejrůznějšími auty. Dá se jet buď po pobřežní silnici, která je krásná, ale přetížená nákladní dopravou, nebo po zpoplatněné dálnici nesčetnými tunely. Nissan nás vedl po dálnici, takže charakter podvozku se zpočátku odhadoval spíš obtížně. Prvním dojmem bylo řízení mírně mrtvé kolem středové polohy.

Na druhou stranu, elektrický posilovač se vzrůstající rychlostí až neobvykle výrazně tuhne, k nějakým nebezpečně prudkým manévrům byste tudíž potřebovali dost síly. Když jsme konečně sjeli z dálnice a stočili se na sever, do hor a na krásně zakroucené asfaltky s dokonalým povrchem, dostavilo se další příjemné překvapení. Ne, Qashqai není žádný hot hatch, ale na svou výšku si vede velmi dobře. Naklání se minimálně, drží dobře a projevuje zdravě mírnou tendenci k nedotáčivosti. Při tvrdším nájezdu do utažené zatáčky a následném ubrání plynu a mírné aplikaci brzd zafunguje zadní víceprvková náprava a záď sympaticky vybočí a utáhne stopu. Celkem odpovědně můžu říct, že jsem se docela bavil – přestože informace ve volantu jsou prudce nedostatkovým zbožím.

Zatím to tedy vypadalo dobře. Po zastávce na kávu, kde jsme si mohli zblízka prohlédnout jeden z vývojových prototypů, stále ještě oblečený do černého plastového maskování, jsme se vystřídali za volantem. Měl jsem víc času rozhlédnout se kolem sebe. Plasty uvnitř jsou poněkud tvrdé a ve stříbrném autě byly vršky výplní dveří z neznámého důvodu hnědé, přestože ostatní plasty byly černé. Dílenská kvalita je ale v pohodě a uvnitř je spousta výbavy. Všechny modely mají například šestici airbagů, Bluetooth rozhraní pro mobil a všechny diesely mají filtry pevných částic. Navigace, kterou jsme měli v autech, je sice za příplatek, ale zato má i barevnou couvací kameru, palubní počítač a další užitečnosti. Její obrazovka vypadá jako sklápěcí, ale v palubní desce vězí napevno. Výhledu nicméně nijak nebrání.

Veselá historka z natáčení

Do Barcelony jsme se vrátili ze západu. Kdo aspoň někdy viděl mapu Barcelony, možná si pamatuje její zvláštnost: většina města má přísně pravoúhlou síť ulic, kterou protíná jen jediná větší šikmá, Avinguda Diagonal. Je to pořádná ulice, tři pruhy v každém směru, na krajích chodníčky se stovkami zaparkovaných motorek a skútrů. A za nimi ještě další ulice, na každé straně jednosměrka, pak parkující auta a pak teprve chodníky. Zkrátka, žádná troškařina. Pokud jste nikdy nebyli ve Španělsku, měli byste vědět ještě jednu věc: normy, týkající se šířky jízdních pruhů, jsou tam poněkud skromnější, než u nás. Když jedete v prostředním pruhu, místa kolem sebe moc nemáte. A do toho se motají další stovky malých i větších motorek. Není divu, že spousta místních aut utržilo „bojové šrámy“.

Včetně našeho Qashqaie.

Ano, poprvé za těch pět let zahraničních prezentací jsem nedovezl auto do cíle neposkvrněné. Pravda, neseděl jsem za volantem a hlavně, ani kolega za nic nemohl. Zastavili jsme na červenou a najednou KŘACH. Neměli jsme zadní světlo a v blatníku byla nová designová linie. Motorkář, který nám tenhle tuning svými řidítky provedl, naštěstí všechno ustál. Potíž byla v tom, že jsme stáli uprostřed obrovské křižovatky, padla zelená a Španělé se opřeli do klaksonů. Pod tlakem okolností jsme auto přeparkovali na chodník a jali se oběma motocyklistům (zhruba sedmnáctiletým) vysvětlovat, že auto není naše a tudíž vše musíme řešit oficiálně.

Oficiální úřady byly na místě dříve než jsme čekali – v podobě mrňavého kníratého španělského strážníka, který se ovšem o naši nehodu vůbec nezajímal. Byl tam kvůli nějakému jinému problému a vůbec se mu nelíbilo, že stojíme na chodníku. Anglicky nerozuměl (nebo nechtěl rozumět) ani slovo a když jsem po druhé dávce máchání rukou nenasedl do auta a nezmizel, ale místo toho ukazoval na rozmlácené světlo a snažil se vysvětlit, že se stala nehoda, zbrunátněl a zařval „passport“.

Sáhnul jsem do kapsy a společně s pasem vytáhl i novinářský průkaz se zářivě rudým obalem a zlatým nápisem PRESS. Ono to totiž docela funguje, alespoň v tom smyslu, že se policisté nemají snahu pérovat „nějaké zpropadené turisty“ a dávají si pozor na reprezentaci své země. Strážník se zklidnil a pomocí překládajícího motorkáře nám sdělil, že tam ale opravdu stát nemůžeme a že se máme přesunout za roh, kde si to máme vyřešit.

Pak už jsme jen čekali na PR manažerku a potom člověka ze španělského Nissanu, který přijel Navarou, oddychl si, že se nikomu nic nestalo a všechno zařídil. Pak už jsme se jen procpali centrem do hotelu a celý večer poslouchali vtipy kolegů o „zbořeném“ autě.

Diesel táhne, ale je slyšet

Druhý den bylo na řadě auto červené, tedy dvoulitr dCi o výkonu 150 koní a točivém momentu 320 Nm. Opět šetstistupňový manuál, ale tentokrát připojitelný pohon všech kol. Volí se ovladačem za řadicí pákou, buď máte „normální“ předokolku, nebo automaticky připojitelnou čtyřkolku, která se ovšem nespoléhá jen na připojení zadku na základě již prokluzujících předních kol, ale pomocí elektroniky odhaduje, kdy by k prokluzu mohlo dojít a zadek připíná v předstihu. Nakonec zbývá ještě volba LOCK, která zařadí stálý pohon všech kol pro kritické situace – dá se však použít jen na vyhrabání, do rychlosti 30 km/h.

První dojem – opačný než u benzínu. Při městském pojíždění diesel slyšet je. Nejde o nic výjimečného, ale při porovnání s bezvadně odhlučněným benzínovým motorem je to trochu škoda. Jakmile se ale rozjedete trochu rychleji, hluk zmizí. Diesel táhne velmi výrazně, ale vyhýbá se neduhům příliš „přeturbovaných“ motorů, takže se s ním dá jet plynule. Upřímně řečeno mám ale trochu strach, jak si s Qashqaiem poradí slabší motory. Dieselová patnáctistovka bude mít aspoň dost točivého momentu, ale základní benzínová šestnáctistovka (115 koní, jako jediná s pětistupňovým manuálem) bude mít opravdu plné válce práce.

Druhá strana mince

Jízdní vlastnosti čtyřkolky se na suchém asfaltu v podstatě neliší od předokolky, výhody poznáte až na kluzkém, nejspíš zasněženém podkladu. Ještě jsem se nezmínil o jízdním komfortu, což má svůj důvod. Španělské silnice totiž po injekcích evropské unie nápadně připomínají čerstvě vyžehlené prostěradlo. Přesto se zdá, že nerovnosti filtruje celkem slušně. Rozhodně se v tomto směru chová lépe, než spousta hatchbacků, jmenovitě například Mégane. Což je docela překvapení, protože právě s ním sdílí společnou podvozkovou platformu. Během jedné zastávky jsem ale přišel na celkem závažný problém. Zatímco zavazadlový prostor je objemnější, než u většiny hatchbacků (410 litrů v základním uspořádání, 1513 litrů po sklopení zadních sedadel), prostor na zadních sedadlech se za velkorysý rozhodně označit nedá. „Za sebe“ si sednu jen s obtížemi a zdůrazňuji, že si navzdory svým dvěma metrům neposouvám sedačku až dozadu, protože mám rád volant nakrátko. Přesto jsem vzadu měl výrazné problémy s koleny – a nejen s nimi. Ani nad hlavou to nebyla žádná sláva, pravděpodobně zejména kvůli střešnímu oknu, jehož konstrukce snižuje strop.

To by mohl být na českém trhu poměrně výrazný problém. Češi si na prostor potrpí. Také si potrpí na nízké ceny a to je další potíž. Základní cena Nissanu Qashqai bude zhruba 530 tisíc za šestnáctistovku v základní výbavě. Mám nepříjemné podezření, že když si objednáte dvoulitrový diesel s pohonem všech kol a nějakou rozumnou výbavou, vyskočí cena minimálně na úroveň nadmíru očekávané Octavie Scout. A v tu chvíli má Qashqai velký, opravdu velký problém.

Designéři Nissanu tvrdí, že Qashqai bude pro lidi, kteří nechtějí nudné auto. Chtějí něco nového a neobvyklého. Podle nich si tohle „odvážné, nápadité a vzrušující“ auto koupí individualisté, kteří se rádi liší. Ano, říkat takovéhle věci patří k jejich práci, ale založit model, který v současné době prakticky supluje Primeru a Almeru, dva velmi stěžejní modely, na okrajové skupině individualistů, se nezdá jako dobrý obchodní tah. Jenže kdo si nakonec Qashqai opravdu koupí, to už je jiná věc. V každém případě totiž dostane sice neobvykle tvarované, ale jinak celkem povedené, kvalitně postavené auto s docela slušným podvozkem.

Honza Koubek

8.2.2007 10:18

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist