Land Rover Freelander 2

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

První generace Land Roveru Freelander je na našich silnicích poměrně vzácný zjevu. Přitom se nedá říct, že by první Freelander byl neúspěšný – ovšem na západ od našich hranic. Tam se prodával víc než dobře, dokonce po pět let vedl žebříček prodejnosti v kategorii SUV. V Anglii se stal synonymem auta, kterým matky rozvážely své ratolesti do škol. Vyvíjen byl v době, kdy ještě automobilka spadala pod značku Rover. Ta ale zkrachovala a Land Rover teď šlape pod taktovkou Fordu.

Pod jeho vedením vzniknul také nový Freelander. Když vedle sebe obě generace postavíte, bude to hodně velký rozdíl. Dokonce bych řekl, že v posledních letech jeden z největších během jediné generace.

Zaprvé Freelander povyrostl, a to ve všech rozměrech. Díky designu se ale pořád zdá být poměrně kompaktní, přestože jeho ostře řezané tvary ho jednoznačně řadí k ostatním modelům značky, zejména k Range Roveru Sport. Hlavním vylepšením je podstatné zvětšení vnitřních rozměrů. V předchozí generaci bylo uvnitř místa jen tak tak, v té nové je to výrazně lepší. Hranatá přední kapota hraje hlavní roli ve velmi příjemném výhledu. Sice nesedíte tak vysoko, jako v Range Roveru, ale výhled je velmi podobný – a to se mi líbí. Vytváří to pocit bezpečí.

Nevyrovnaný vnitřek

Co už se bohužel s Range Roverem příliš srovnat nedá, je kvalita interiéru. Ne, že by byl špatný, ale se špičkovými materiály většího sourozence se prostě měřit nemůže. Umělá hmota kolem středového reproduktoru nad obrazovkou navigace je například vysloveně ošklivá, je tvrdá a lesklá (takže se snado upatlá) a působí dojmem, že by při větším nárazu praskla. Vypadá, jedním slovem, levně. A to dřevěné obložení… možná je to jen můj pocit, ale dřevo patří do veteránů a z moderních aut maximálně do Jaguaru. Všude jinde vypadá lépe hliník, karbon, nebo cokoli jiného. Nutno říct, že v testovacím autě je ještě dřevo celkem přijatelné – objednat si lze i světlejší variantu a ta už je skutečně hodně ošklivá.

Někteří kolegové si stěžovali i na tlačítka navigačního a audio systému, ale nevím, co jim tak vadilo. Jistě, nejsou nejkrásnější, ale jejich velikost aspoň minimalizuje riziko přehmatu. Naprosto úchvatně naopak působí kruhový ovladač u paty středové konzoly. Nejen, že má krásně hliníkový povrch, ale když jím otočíte, jeho chod je perfektně přesný a příjemně tlumený. Prostě kvalita.

Silná stránka

Ještě důležitější je ale fakt, že tenhle ovladač v autě vůbec je. Patří totiž k systému Terrain Response, což je velmi chytrá věcička, díky které může do terénu skoro každý moula. Stačí nastavit stříbrné kolečko na správný obrázek a je to, elektronika už zařídí všechno za vás. Pravda, ve Freelanderu je systém trochu jednodušší, než v Discovery, či Range Roveru. Musí být, protože Freelander nemá pneumatický podvozek. Chybí tedy nejdrsnější program „Rock Crawl“. Zbyly režimy pro asfalt, sníh, bahnité koleje a písek.

Aby bylo jasno, Freelander toho v terénu dokáže víc, než jakékoli jiné SUV z téhle kategorie. Výbavou, pohodlím a stylem jde možná proti BMW X3, ale bavorák by zůstal viset v terénu, kterého si Freelander ani nevšimne. Troufnul jsem si s ním dokonce i na cestu, kam se jinak vydávám výhradně s plnokrevnými off-roady. Vede lesem, kde je po zimě spouta bahna, zetlelého listí a hlubokých vymletých kolejí. Cestou se mi sice párkrát zvednul adrenalin (a přítelkyně tvrdila, že jí stříká z uší), ale vesměs to bylo kvůli bočním náklonům a světlé výšce. Ta přitom činí celých 210 mm, takže si asi představíte, do jak nesnadného terénu jsem se odvážil. Naštěstí má vůz díky krátkým převisům i velmi dobré nájezdové úhly, takže jsem nakonec všechny nástrahy překonal.

Co nás žene kupředu

Nejsem ale takový optimista, abych věřil, že je většina potenciálních zákazníků Freelanderu natolik dobrodružné povahy, aby tyhle jeho schopnosti využila. Je naprosto jasné, že jízdní vlastnosti na asfaltu budou pro odbyt daleko důležitější. Pro mrštnost je pochopitelně důležitá pohonná jednotka. Malý Land Rover nabízí dvě možnosti: buď benzínový šestiválec o objemu 3,2 litru a výkon 233 koní, nebo čtyřválcový turbodiesel o objemu 2,2 litru a výkonu 160 koní. Druhý jmenovaný byl i v testovacím autě a je dost pravděpodobné, že bude vrčet i ve většině prodaných aut. Táhne slušně a velké SUV je s ním přijatelně hbité.

Teď tady mám jedno důležité oznámení: ve videu jsem si postesknul nad řazením, které mělo při řazení na pátý stupeň tendenci sklouznout do uličky pro zpátečku. Přestože firemní servis prý žádnou závadu neobjevil, nakonec jsem od zástupců značky zjistil, že opravdu něco není v pořádku. Zpátečka má mít ve skutečnosti aretaci tlakem dolů, takže zapomeňte, co jsem říkal – jinak totiž šestikvalt funguje dobře a jeho odstupňování se k dieselu hodí.

Příliš mi nesedělo ani řízení, je sice velmi přesné, ale zdá se mi trochu přeposilované. Výsledkem je, že při vyšších rychlostech musíte s volantem zacházet skutečně opatrně, abyste se vyhnuli nechtěnému putování zprava doleva.

Vyvážená kombinace, ale najde vyvážené zákazíky?

Jak už jsem říkal, tohle auto chce bojovat v sektoru prémiových SUV. To je trošinku problém, protože to je přesně ten druh auta, který často padne za oběť známému klišé – nějaký bohatý podnikatel ho koupí své přítelkyni/manželce, která s ním jezdí na nákup a největším terénem je pro ní zpomalovací práh před místním supermarketem. A to je škoda, protože tím odepíše nejsilnější stránku Freelanderu. V ideálním světě by si tohle auto koupili ti, kteří chtějí menší prémiové SUV a zároveň občas skutečně potřebují do středně těžkého terénu. V souboji Freelander proti BMW X3 by to u mě zřejmě vyhrál Land Rover – zaprvé mi daleko víc zamlouvá po designové stránce a zadruhé nemám rád, když se auto tváří jako něco, co není. Srovnání s bavorákem je ovšem na místě minimálně z hlediska ceny. Nejlevnější dieselový Freelander stojí těsně pod 900 tisíc, testovaná verze HSE už vyjde na 1 180 000 Kč, plus velmi štědrá a v žádném případě levná příplatková výbava, jako bi-xenonová světla, navigace, střešní okno, metalíza, vyhřívané sedačky a další „maličkosti“. Levné auto to určitě není. Na druhou stranu, pokud potřebujete do terénu a zároveň trváte na stylu a imagi prémiového produktu, šetřit by byl asi nesmysl.

Honza Koubek

Měření a technické údaje