Honda Civic Tourer 1.6 i-DTEC 120 k (2015)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 9

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 8.4

Radosti

Motor po všech stránkách a to jak sladěním s převodovkou, tak i provozní efektivitou; praktický interiér s chytrě řešenou variabilitou

Starosti

Poněkud zbytečně komplikovaná palubní deska; nevychytané mouchy nového multimediálního rozhraní

Civic je momentálně středobodem zájmu především díky zbrusu nové generaci nejostřejší varianty Type-R, kterou si budete moci pořídit sice až na podzim, podařilo se ji však uvést vskutku velkolepě. Honda zveřejnila video, ve kterém její sportovní chlouba (poprvé poháněná přeplňovaným dvoulitrem) o výkonu až 310 koní pokořila Severní smyčku Nürburgringu za sedm minut a padesát sekund, což ji s přehledem katapultovalo do čela žebříčku nejrychlejších sériových předokolek.

Bez diskuse smekáme pomyslný klobouk, může však tato skutečnost nějak prospět také stávajícím obyčejným verzím modelu Civic? Dost možná si potenciální zákazníci nějaké podvědomé pojítko mezi provedením CTR a zbytkem motorizací vytvoří, automobilka navíc bere plusové body i za to, že dodržela slovo a nejrychlejší ostrý hatchback na Ringu skutečně postavila. Na samospádem sdílený úspěch však protentokrát nespoléhala a pro jistotu šla štěstíčku napřed.

V poměrně krátkém časovém rozpětí Honda souběžně s premiérou modelu Type-R vypustila standardní Civic podrobený mezigenerační modernizaci, která měla (kromě jiného) za úkol všechny modely opticky sjednotit pomocí přepracovaných světel s pásy LED, ale i výrazněji tvarovaného nasávání v novém předním nárazníku či designem kol. Jestli byla tato mise splněna, rozsuďte sami, v případě kombíku je však hledání analogie se sportovním modelem logicky poněkud náročnější.

Interiér

Vznik Toureru poháněly poněkud jiné pohnutky než sportování, dlužno ale dodat, že své primární zaměření plní výtečně. Má obrovský zavazadelník s dvojitou podlahou překonávající svým objemem i Octavii, pořád ohromuje „magickými“ zadními sedadly s možností vyklopit nahoru pouze jejich sedáky a do ideální roviny s nízkou nakládací hranou je složíte jediným prostým pohybem.

Ani místa pro cestující není v interiéru málo, poněkud kontraproduktivně působí jen podivně vypadající pracoviště řidiče. Možná vám tento koncept rozvržení palubních přístrojů a displejů v několika rovinách naprosto vyhovuje a zastaralou, nesourodou grafiku prostě neřešíte, přesně tohle mi však k chytře rozvrženému a účelnému zbytku příliš nepasuje.

Honda se nadto pokusila vylepšit multimediální rozhraní instalací systému HondaConnect s dotykovou obrazovkou, nicméně při vší vůli mít pochopení pro různé koncepty ovládání k těm nejlepším nepatří. Že se objevil problém se spouštěním navigace, to bych ještě překousl, předpokládám, že aktualizace drobnou chybku napraví, nicméně ani zbytek tomuto systému zřejmě titul nejintuitivnější zábavně-informační interface nezajistí.

Pohon

Naopak pokud jde o malý čtyřválcový diesel, v jistých specifických ohledech jsou superlativy na místě. Jeho 120 koní a rovných 300 newtonmetrů vám výbušnou dynamiku nepředvede, a když chcete, aby v něm chytly saze, potřebujete se přehoupnout nejméně přes 1500 otáček, ale jeho lineární charakteristika, snadnost, se kterou se nechá vytáčet až na hranici 5000 ot./min., minimální setrvačnost a relativně nevtíravý zvuk při běžném cestování, jsou detaily, o kterých si může spousta dieselů nechat jen zdát.

Kdyby byl býval ještě trochu tišší a při automatickém startování na křižovatkách méně vibroval, vlastně bych neměl moc co kritizovat. Výtečně reaguje na plyn, prodlevy jsou opravdu téměř zanedbatelné a běžným uživatelem skoro nepostřehnutelné, pod zatížením neduní, a když na to přijde, tak právě díky jeho povaze s ním lze jezdit velmi svižně. Skvěle vám při tom sekunduje také šestistupňový manuál.

Řadicí páka se ve své prostorově velmi úsporné kulise pohybuje téměř bez odporu a k jednotlivým kvaltům zapadá velmi měkce. Volbu převodů do značné míry ovlivnily emise, nemůžu ale říci, že by byly s ohledem na typ pohonné jednotky a celkové zaměření auta extrémně dlouhé. Pár koní navíc anebo lehčí finální převod v rozvodovce by této Hondě určitě slušel, převodovka však motor určitě neubíjí a nakonec je pochopitelné, že zde nad dynamikou převládá ekonomika provozu.

Spotřeba

Šestnáctistovka patří do série motorů s označením Earth Dreams, které se hodí spíše na bok škuneru ekologických extrémistů, pokud jde však o nároky na naftu, ropným společnostem mnoho prospěchu nezajistí. Jezdil jsem povětšinou ve městě, na krátké vzdálenosti a o displej palubního počítače jsem skoro nezavadil, nicméně i při značném využití výkonových rezerv motoru čtyřválec nepožadoval více než 6,5 litru na 100 kilometrů.

Kombinovaná průměrná spotřeba jen 3,8 litru se zdá být dalším papírovým výsměchem řidičům, nicméně dostat se mimo město pod čtyři anebo s trochou snahy o úspornou jízdu dokonce pod tři a půl litru na 100 kilometrů nevyžaduje žádné zvláštní dovednosti pilotů eko-rallye a v zásadě je možné při každém přesunu konstantními rychlostmi do 90 km/h.

Při opravdu opatrném našlapávání na plyn, maximálním využití setrvačnosti auta a zvolnění tempa se lze dostat téměř na hranici tří litrů, zatímco na dálnici se při dodržování stotřicítky spolehlivě vejdete do 5,0 l/100 km. Nechci zde sentimentálně vzpomínat na dobu prvních Octavií TDI, ale v případě, že je máte zafixované jako stroje schopné jezdit za čtyři a půl litru na sto, pak je dieselový Civic doslovně zhmotněním ducha této minulosti.

Ovladatelnost

Kombík s downsizovaným dieselem jako přímá zkratka k řidičské nirváně nevypadá a bylo by hodně odvážné něco takového tvrdit. Říci však, že je Civic Tourer 1.6 i-DTEC ztělesněním nudy, znamená, že jste jej prostě nevyzkoušeli.

Nízká váha, příkladné rozložení hmotnosti a více než dobrá mechanická přilnavost přední nápravy ve spojení s přesným a vhodně naposilovaným řízením znamenají, že se Civic i ve své praktičtější karoserii nechá vodit zatáčkami téměř s chutí hračky z autodráhy, akorát zadní náprava zůstává k dění vepředu většinu času poněkud netečná.

Ačkoli ji Honda osazuje adaptivními tlumiči, zásadní vliv na ovladatelnost nemá. Je tak trochu pasivním přihlížejícím a při zatáčení vám oblouky zmenšit nepomůže, na druhou stranu je však příjemné vědět, že svižnější jízdu ani nezkazí třeba rozbředlostí v příčném směru, jak to umí některá jiná auta.

Verdikt

Předpokládám, že nepotřebujete nápovědu, abyste z výše uvedeného pochopili, že se z Hondy Civic Tourer nestal po faceliftu jiný automobil. Až na pár vizuálních změn podtrhujících jeho mimozemský vzhled je z něj pořád dostatečně prostorný, mimořádně praktický, příjemně ovladatelný, především ale úžasně úsporný vůz s poněkud samoúčelně originální, na můj vkus ale nijak zajímavou palubní deskou.

Menší potíže s multimediálním rozhraním u tohoto konkrétního auta za nějak zvlášť závažný problém považovat nemusíte, v hatchbacku fungoval bez nejmenších závad, přesto však mám za to, že by Honda mohla do vývoje této části svých aut investovat více prostředků a energie už kvůli grafické roztříštěnosti jednotlivých displejů a zobrazovaných dat, které by jako sůl potřebovaly jednotící linku.

Patrně nejzásadnější otázkou zájemců o tento vůz bude, jestli se jim vyplatí cenově, matematika však v tomto případě složitá není. Nejlevnější dieselový Tourer je o deset tisíc dražší ve srovnání se základní Octavii Combi 1.6 TDI, která má ale o deset koní nižší výkon. Za tu samou pohonnou jednotku namontovanou pod kapotou Golfu Variant dáte oproti japonskému vozu o 40 tisíc navíc, nevýhodou Hondy však je, že kromě naftové šestnáctistovky moc na výběr nemáte a lze ji objednat už jen benzínovou atmosférickou osmnáctistovku.

Ta je samo sebou levnější, žere však v průměru o dva-tři litry na 100 km více, takže spočítat, po kolika kilometrech vyjde nafta levněji, pro vás bude snadné. Sám mám raději zážehové motory, pokud je ale pro vás nízká spotřeba vším, další moudra už asi nepotřebujete.

Měření a technické údaje