Diskuze

Zajimave, ze druhy pripad s porusenim povinnosti vychazi pro ridice paradoxne vyhodneji, protoze 50% skody dostane uhrazeno s povinneho ruceni druheho ridice. Pokud nic neporusil, nedostane nic a pokud nema havarijni pojisteni ma smulu.

To je moc pěkná akademická debata a pro její účely na tu sugestivní otázku samozřejmě dle Vašeho očekávání odpovím, že nikde v zákoně č. 361/2000 Sb. není výslovně uvedeno, že řidič, který jede po komunikaci označené značkou P2 (Hlavní silnice), má přednost před vozidly na vedlejší. ALE. 🙂 Ust. §22 odst. 1 hovoří o povinnosti toho na vedlejší dát přednost tomu na hlavní. Mám za to, že si lze bez velkých argumentačních komplikací a contrario obhájit, že z toho plyne přednost řidiče na hlavní. Ano, není to tam výslovně, ale výše uvedeným argumentem to lze dle mého názoru jasně dovodit. Co se pak vztahu k §22 odst. 2 týče, pak budu ze systematického hlediska tvrdit to, co uvádím výše, tzn. že pro řidiče na hlavní pravidla přednosti plynou z odst. 1, a to právě za použití argumentu a contrario ve vztahu k odstavci 1. To byste jedině musel tvrdit, že z odstavce 1 nevyplývají pro řidiče na hlavní pravidla pro přednost a že tudíž pro něj všude platí přednost zprava, ale tomu bych oponoval (a teď se bavíme čistě v rovině akademicko-formálně-právní) výše uvedeným. Co na to říkáte? 🙂

Jenže v tom případě argumentujete fakticky v rozporu s Vaším tvrzením, že „řidič není povinen se řídit značkami ostatních nebo pracovat s informací, že zná ten druhý směr a ví, že je tam hlavní,“ resp. vedlejší. Dle odst. 1 je určena přednost značkou dej přednost či stůj, kde tato značka neurčuje vedlejší a hlavní (ostatně není v normě řečeno, co by vedlejší a hlavní měly být). Povinnost dát přednost však nestavnovuje vedlejší a hlavní, ale právě ty značky, uvedené v odst. 1. (nadto formulačně pouze v kombinaci s vedlejší komunikací v křižovatce s hlavní komunikací).
Argumentace a contrario odst. 1 (tedy normě s kombinovanou hypotézou) právě neříká, že by řidič na hlavní „měl přednost“ – maximálně tak, že každý řidič, který nesplňuje podmínky odst. 1 k tomu, aby dával přednost, má přednost (k tomu by však bylo nutno připustit, že jsou pouze stavy „mám přednost“ a „dávám přednost“ a nic dalšího – jak by to řešilo situace, kdy mají či dávají přednost oba řidiči?). I v případě připuštění nesprávné negace podmínky a tedy toho, že řidič na hlavní má přednost, není nikde řešeno, co to vlastně znamená „mít přednost“ nadto jak by taková věc měla souviset se značkou P02 obecně. Z odst. 2 lze pouze konstatovat, že pouze v případě, že by měl přednost na základě opaku odst. 1, by nemusel dávat přednost zprava – i k tomu by ale musel mít znalost poměrů. 🙂

Hezká argumentační práce. 🙂 Já říkal, že tu brzo někoho začně bolet hlava. Chápu, kam míříte, ale když bych dovedl váš argument do důsledků, tak by z něj dokonce plynulo, že když z té vedlejší někdo značku ukradne, tak i když já mám značku označující hlavní, tak přednost nemám, protože moje přednost je odvozena od jeho značky, která ale když tam není, tak neexistuje. To už je trochu divočina, nemyslíte? Plynulo by z toho totiž to, že opravdu musím sledovat značky i z ostatních směrů, a to je podle mne neudržitelný závěr. Nebo to je to, kam míříte? Je závěrem tohoto vašeho argumentu, že na hlavní platí přednost, jen když je na vedlejší trojúhelník nebo stopka a jinak ne a že tedy musím sledovat značky z ostatních směrů?

Tady by mne zajímalo především, jaké pak mají řidiči možnosti získat náhradu škody od správce komunikace, kam se obrátit a podobné.

V čistě argumentační rovině jdu podstatně dále – tvrdím, že jelikož nemusíte sledovat značky určené jiným řidičům (pro jiné komunikace – v křižovatce typicky) a současně nikde v zákoně není uvedeno zproštění povinnosti dávat přednost, pokud jste „na hlavní“, vztahuje se na Vás (v případě označení Vaší cesty jako hlavní značkou P02) povinnost přednosti zprava dle odst. 2. – a to nehledě na to, zda na vedlejší je trojúhelník, stopka či nic.

Přesně tak. Nadto není nikde řečeno, co by mělo být obsahem spojení „mít přednost“, lze pouze argumentací opaku „dávat přednost“ usoudit, že by šlo o zproštění takové povinnosti (což také ale nemá explicitní oporu v zákoně – viz výše) a u odst. 2 (§22) se hovoří pouze o přednosti dle odst. 1. – např. ve vztahu k původní problematice (kruhovým objezdům dle odst. 5) není řidič zproštěn povinnosti přednosti zprava, byť jde o téměř totožnou situaci jako v odst. 1 z pohledu obou řidičů. Vím, že jde o argumentaci zcela zjevně účelovou (pro poukázání na absurdní nedostatek pozitivního práva v této otázce) a nepochybuji, že nejen správní orgáni, ale též soudy pravděpodobně i vyšších stupňů, by přisvědčily v případném sporu obecnému právnímu vědomí, případně jazykovému či teleologickému výkladu právě vztahu hlavní a vedlejší (nehledě na právo pozitivní). Jediný přínos této argumentace v praktickém životě by beztak mohl být v získání spoluzavinění – tj. nelze tuto argumentaci použít pro úplné zbavení se odpovědnosti, protože ke středu dojde vždy i porušením povinnosti vozidla na vedlejší.

Celé je to způsobeno tím, že zákonodárce zjevně neměl ambici přesně upravit všechny možné dopravní situace. To by zákon musel mít rozsah zdrojových kódů samořiditelného vozidla Google. Podle mého odhadu je bezesporně upraveno nanejvýš jednotky procent situací. Zbytek je ponechán na strategii každého účastníka.
K problematice, zda „musím sledovat značky z ostatních směrů“.
Pokud přijiždím po hlavní vyznačené svislou značkou (a po menších peripetiích nadále i po kruhovém objezdu), mohu předpokládat, že na vedlejší je vyznačeno „dej přednost vjízdě“, aniž bych to musel sledovat.
Pokud ale hlavní vyznačená není, pak jediná možnost, jak odlišit zda se řídit podle odstavce 1 či 2 § 22 je, podívat se zda je na vedlejší vyznačeno „dej přednost vjízdě“. Povinné to možná není, ale je to možné. Kdo se nepodívá, nezbyde mu než dát přednost zprava.
Netýká se to tedy všech směrů (nanejvýš jednoho) a všech značek, ale jen těch dvou. A za pozornost stojí, že mají unikátní tvar, který je identifikuje i zezadu.