Chtěla jsem se zeptat, jak je

Odpověď

Odpověď na již dříve položený, obdobný dotaz byl zodpovězen takto: Pokud v daném případě zaparkovala vozidlo osoba blízká, pak byste jako vlastník vozidla nebyl povinen sdělit obecní policii nebo Policii ČR její totožnost, neboť jak zákon o obecní policii, tak zákon o policii ČR dává každému právo odepřít výpověď v případě, kdy by takovou výpovědí hrozilo nebezpečí stíhání osobě blízké. O tom je strážník i policista povinen každou vyslýchanou osobu předem poučit.Strážník, stejně jako policista, jsou povinni "botičku" odstranit v okamžiku, kdy je buď uložena pokuta nebo zjištěn pachatel anebo kdy jsou učiněny na místě veškeré nutné úkony k jeho zjištění. V daném případě to znamená povinnost odstranit "botičku" ve chvíli, kdy vyslýchaná osoba odmítne svou odpovědnost a k otázce, kdo vozidlo řídil, odkáže na shora uvedený postup. Řekne tedy, že vozidlo řídila osoba blízká a využije svého práva nevypovídat. V tom okamžiku jsou již veškeré nutné a možné úkony ke zjištění pachatel na místě vyčerpány a strážník nebo policista jsou povinni "botičku" odstranit. Pokud by tak odmítli učinit ve snaze řidiče vydírat jeho nutností použít vozidlo, čímž by jej nutili k přiznání, že přestupek spáchal sám, dopouštěli by se policista nebo strážník trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a současně by bylo možno uplatnit náhradu škody, která by takovým nezákonným, resp. nesprávným úředním postupem vznikla. Je proto na místě, zjistit si číslo strážníka nebo policisty a zřetelně jej informovat, že svým jednáním naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, což by mělo za následek jeho trestní stíhání a že současně vlastník vozidla uplatní náhradu škody, která mu takovým postupem vznikla, přičemž až do čtyřapůlnásobku průměrného výdělku odpovídají za takovou škodu přímo konkrétní policisté nebo strážníci a tuto škodu po nich může vymáhat následně Česká republika anebo konkrétní obec.Rovněž je vhodné poukázat na nutnost konzistentnosti výpovědi vyslýchané osoby, neboť už i Nejvyšší správní soud se postavil za argumentaci obcí, které shora uvedený postup s odkazem na jeho účelovost a časté zneužívání odmítali a tak takto vyslýchaná osoba svůj spor prohrála z toho důvodu, že svou argumentaci průběžně měnila. V jednom případě totiž vyslýchaná osoba nejprve tvrdila, že neví, kdo s vozidlem jel, pak že to byla osoba blízká a následně opět změnila svou výpověď, na čemž Nejvyšší správní soud ve shodě se všemi předcházejícími instancemi postavil své odmítnutí takové procesní obrany jakožto účelové. Lze proto doporučit neměnit vlastní výpověď a trvat na jedné, jediné verzi. Jen takový postup může zajistit efektivní obranu osoby blízké a rozptýlit pochyby o účelovosti takového tvrzení.