Nejhorší mýty o pravidlech jízdy po dálnici – část 1.

Jak se na předjíždění, nezařazování se, problikávání, vybrzďování, vytlačování a podobné praktiky dívá zákon?

V současné době plní stránky některých webů bulvárně šťavnaté popisy březnové nehody na D1, kdy se pravděpodobně střetla při přejíždění z pruhu do pruhu dvě auta na dálnici a jedno z nich skončilo mimo dálnici. Opakuji znovu „pravděpodobně střetla“, protože zatím nikdo nepotvrdil nebo nevyvrátil, zda ke střetu skutečně došlo a pokud ano, v jakém rozsahu. K tomu se dostanu dále v otázce posuzování viny na nehodě a odpovědnosti konkrétního účastníka nehody za následky, které nemohl ovlivnit a které spočívaly v jednání poškozeného a jeho neadekvátní reakci na protiprávní jednání původce nehody (v trestním právu teoreticky poměrně zajímavá otázka aneb odpovídám za to, když spolujezdec vyskočí za jízdy z auta, kterému selhaly brzdy a přitom se zabije?).

Když odhlédnu od prvotřídně manipulativního a hystericky-davového podání bulvárními médii a honu na čarodejnice, u kterého velké množství nezúčastněných čtenářů demonstruje pokročilé jasnovidecké schopnosti ohledně toho, co se stalo, ačkoliv z nich nikdo na místě nehody nebyl a jediné, na čem staví svou krvelačnou a hněvuplnou touhu ukřižovat řidiče Superbu je nekvalitní záznam z videa na dálnici, na kterém není ani poznat, kdo je kdo, ukázaly chaty pod jednotlivými články elementární neznalost řady řidičů ohledně pravidel provozu na dálnici.

A protože trocha právní osvěty neuškodí, podíváme se společně na skutečný právní stav pravidel silničního provozu ve vztahu k provozu na dálnicích, o kterém, jak se ukazuje, panuje hodně nejasností. Soustředím se zejména na pravidla týkající se předjíždění na dálnici, přejíždění z pruhu do pruhu a jízdu v jízdních pruzích.

1) Jízda v jízdních pruzích

Základní pravidlo ust. §12 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. stanoví:“
Mimo obec se na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy jezdí v pravém jízdním pruhu. V ostatních jízdních pruzích se smí jet, jestliže je to nutné k objíždění, předjíždění, otáčení nebo odbočování.“
Při jízdě na dálnici mimo obec je tedy možné používat levý nebo střední pruh pouze pro předjíždění nebo objíždění (otáčet se na dálnici nelze a odbočovat doleva asi nikde nejde). Neobstojí proto argumenty, že je pravý pruh zničený od kamionů, jakkoli to lze chápat, ani oblíbený sport řady řidičů, kteří předjíždějí auto v pravém nebo středním pruhu tak, že přejedou do toho pruhu už 200 metrů před předjížděným autem. Takový postup je v rozporu se shora uvedeným pravidlem. Předjíždět je sice na jedné straně nutné s dostatečnou rezervou a plynule, ale ne tak, že se na úroveň předjížděného auta dostane auto, které předjíždí, za 10 sekund nebo ještě později.

To, co lze na dálnicích často vidět, tedy zarputilou snahu „nestahovat“ se do pravých pruhů na víceproudé dálnici jen proto, že je o dalších 200 metrů kamion, je proto v rozporu s pravidly silničního provozu a výrazně zhoršuje plynulost silničního provozu, kdy v pravém jedou kamiony 80, v prostředním 100 osobáky a v levém ti, co jedou tachometrových 120, takže se po dálnici rychleji jet prakticky nedá, i když má tři pruhy. Jen malou útěchou může být českým řidičům, že stejně neplynule a „sobecky“ jezdí i řidiči na západ od českých hranic (idylicky a narůžovo-lakovaně dávané řadou lidí za vzor plynulého a bezpečného provozu, ačkoliv praxe ukazuje stejné nedostatky). Propracovanou metodu neochoty se stahovat do pravých pruhů lze pozorovat např. kolem Mnichova, kde jsou na dálnici pruhy dokonce čtyři, ale všichni jedou 140 v tom úplně levém.

Problém tedy není v počtu pruhů, ale v chování řidičů, kteří porušují pravidla silničního provozu tím, že odmítají používat „pomalejší“ pruhy, protože by za chvíli museli opět předjet a zase se vrátit a zase předjet a zase se vrátit a tak dokola. Pohodlnost a lenost řidičů pak vede k menší plynulosti silničního provozu. V každém případě je takové jednání v rozporu s pravidly silničního provozu a řidiči, kteří se domnívají, že nikoliv, se mýlí.

Shora uvedené ohledně použití pruhů neplatí v obci, o tom ale jindy.

Stručně a krátce – na dálnici se jezdí pouze vpravo, vlevo se pouze předjíždí (výjimkou je tzv. souběžná jízda v koloně) a po předjetí je řidič povinen se stáhnout zpět do pravého (ano, i mezi kamiony, pokud je to bezpečné) a předjíždět znovu až v okamžiku, kdy splní podmínky pro neohrožení a neomezení ostatních řidičů v levém pruhu (o tom dále).

2) Předjíždění na dálnici + přejíždění z pruhu do pruhu + dávání blinkru

Tyto tři akce prakticky spadají do jednoho manévru, takže se na ně podíváme společně.

Základní pravidlo dle ust. §12 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. stanoví:“
Přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy.“

A ještě definice ohrožení a omezení:“
…nesmět ohrozit znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí…
…nesmět omezit znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nijak nepřekážel…“

A §17 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.:“
Řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ani omezit řidiče jedoucí za ním.“

Jen na okraj podotknu, že za ohrožení při přejíždění z pruhu do pruhu jsou tři body.
A teď to podstatné. Pokud jede řidič na dálnici v pravém pruhu a chce předjíždět, nesmí při přejíždění z pruhu do pruhu a při samotném předjíždění omezit a ani ohrozit vozidlo jedoucí v levém pruhu a za ním. Omezit pak znamená, jak uvádí definice shora, „nijak nepřekážet“.

Je pak jasné, že nejedno předjíždění na dálnici, díky kterému zbrzdíte auto za sebou v těsné souvislosti se svým předjížděcím manévrem, je porušením shora uvedené povinnosti. Podstatné samozřejmě je, aby to bylo v souvislosti s přejížděním z pruhu do pruhu a samotným předjížděcím manévrem. Za jak dlouho tam už musí být to rychleji jedoucí vozidlo (tj. jestli za 2s nebo za 5s), aby to bylo porušení této podmínky, zákon neřeší a je na posouzení každého případu. Každodenní „posílání“ svého auta do levého pruhu na poslední chvíli, které je možno vidět často na dálnici, ačkoliv ve zpětném zrcátku vidím blízko předjíždějící vozidlo v levém pruhu, je porušením shora uvedené povinnosti bez ohledu na rychlost takového vozidla (o tom dále).

Na druhou stranu za porušení takové povinnosti nelze považovat situaci, kdy přejedete do druhého pruhu a za 10s tam přilítne rychlé auto. Pokud současně předjíždíte (a není to bezdůvodně pomalu – o tom též dále) a nemůžete se bezpečně po předjetí zařadit zpět do pravého, porušení pravidel to není. Rozhodujícím kritériem pro posouzení daných okolností a toho, jestli je to jen omezení (což se ale také nesmí) nebo už ohrožení (což je za 3 body), pak bude doba, za kterou (by) se auto v levém pruhu dostalo na vaši úroveň a tedy zejména intenzita brzdění nebo vyhýbání.

Kapitolou samo o sobě je pak nedávání blinkru. Za to je nicméně jen pokuta, ale body žádné, jakkoliv to zejména na dálnici může být velmi nebezpečné.

Závěrem lze uvést, že mylné domnění řady řidičů, že když vyhodí blinkr, že už mohou přejet z pruhu do pruhu, protože „upozornili“ toho druhého, že hodlají přejet, nezbavuje nikoho povinnosti neohrozit a neomezit. Alibismus typu „blikám, tudíž jedu a nečekám, jestli můžu“ je rovněž v rozporu se shora uvedenými pravidly při přejíždění z pruhu do pruhu

3) Pomalé předjíždění

Základní pravidlo dle ust. §18 odst. 2, písm. a) a b) zákona č. 361/2000 Sb. stanoví:“
Řidič nesmí
a)
snížit náhle rychlost jízdy nebo náhle zastavit, pokud to nevyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,
b) omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním.“
Tudíž šlapání na brzdu ve snaze „vychovat“ toho, kdo se mi lepí na kufr, ačkoliv to nevyžaduje bezpečnost silničního provozu (např. auto před vámi), je porušením shora uvedené povinnosti.

Rovněž je porušením pravidel silničního provozu bezdůvodně pomalé předjíždění. To sice není nikde definováno, ale za bezdůvodně pomalé předjíždění lze s ohledem na charakter současného provozu a poddimenzování nejvyšší dovolené rychlosti a její nepřiměřenost moderním autům na dálnici považovat situaci, kdy se řidič pohybuje pod rychlostními limity, ačkoliv pro to není z hlediska bezpečnosti silničního provozu zjevný důvod.

Pokud tedy na dálnici předjíždíte auta rychlostí 130 km/h, sotva lze takové jednání považovat za rozpor s pravidly silničního provozu, což vás ale nezbavuje povinnosti se okamžitě stáhnout před nejbližší vozidlo (pokud to je možné z hlediska bezpečnosti), pokud vás někdo další „tlačí“ a chce předjíždět rychleji. Základní povinnost stáhnout se do pravého pruhu proto není nijak dotčena tím, že řidič jede max. povolenou rychlostí, tj. 130 km/h.

Pokud je bezpečné se stáhnout a je na to prostor, řidič to musí udělat, i když to znamená v důsledku pro takového řidiče i případně nutnost a povinnost brzdit v pravém pruhu tak, aby mohl zůstat bezpečně mezi auty, mezi které se zařazoval a rychleji předjíždějící vozidla mohla dál pokračovat v předjíždění tohoto vozidla. Pravidla nedovolují zůstávat v levém pruhu jen proto, že by řidič musel zvolnit při stažení se do pravého pruhu, což se mu nechce, protože by musel brzdit a zase zrychlovat (podmínkou samozřejmě je, že při zařazování neohrozí nebo neomezí toho, koho předjížděl, takže to neznamená, že vás někdo může nutit do nebezpečného nacpání se mezi dva kamiony). Pokud ale je možné se stáhnout, je to povinnost bez ohledu na to, že budete muset za chvíli zase zrychlovat, abyste mohli v souladu s pravidly předjet. S tím souvisí zákaz vyjíždět (přejíždět) z pomalejšího pruhu, pokud by nebyly splněny podmínky pod bodem 2) shora.

Z toho podle pravidel plyne, že pokud je provoz takový, že řidič nemůže zpoza kamionů vyjet kvůli neustávajícími proudu rychle jedoucích vozidel v levém pruhu, musí čekat v pravém pruhu a třeba jet 80 km/h tak dlouho, než bude moct přejet z pruhu do pruhu dle podmínek pod bodem 2).

4) Brzdění rychlejšího

Nemálo řidičů žije v domnění, že když jedou v levém 130, tak je nemá co kdo předjíždět. Standardní argument zní „rychleji jet stejně nesmí, tak co bych uhýbal“. Tento argument je z několika důvodů (a teď odhlížím od neprávních aspektů) právě s ohledem na pravidla silničního provozu nesprávný.

Tak za prvé řidič tu není od toho, aby řešil, kdo jak jede, od toho tu je policie. „Výchovné“ brzdění je tedy v rozporu s povinností se po předjetí stáhnout do pravého pruhu.

Za druhé, nikdo nikdy neví, proč kdo kam spěchá nebo proč prostě jede rychleji. Může se jednat o případ krajní nouze apod. Řidiči by tedy měli hledět na to, aby sami dodržovali pravidla, která jim zákon ukládá a nesnažili se „vychovávat“ ostatní, protože nikdy neví, proč ten druhý jede rychle a jestli nemá legitimní důvod. A právo takový legitimní důvod např. v podobě krajní nouze zákon zná. Není proto na řidiči, aby takové podmínky zkoumal. Pokud bude řidič rychlejšího auta chycen, bude na něm, aby obhájil své důvody pro rychlejší jízdu, ale rozhodně to není náplní práce nás ostatních řidičů, když je navíc takové jednání v rozporu s pravidly uvedenými shora.

Příště se podíváme na další otázky.

Čtěte také Nejhorší mýty o pravidlech jízdy po dálnici (část 2.)

JUDr. Tomáš Beran

15.4.2010 7:00| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist