Mini John Cooper Works Automatik 2.0 turbo 231 k (2015)

• Dynamika 9

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 6

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 8.2

Radosti

Downsizing naruby ve spojení s vynikajícím podvozkem

Starosti

Sebejistá cenovka; horší příčná trakce sériových pneumatik

Není pochyb o tom, že nároky na malé ostré hatchbacky všichni zcela stejné mít nebudeme. Někdo hledá hlavně rychlost, další preferuje známou značku, jiný si dá hodně záležet třeba na hlučném výfuku… Pro mě osobně však nemá nějak zásadní cenu nic z uvedeného.

Když už se budeme bavit o dynamice, zajímá mě spíše nízká hmotnost než prostý počet koní, logo na kapotě je mi opravdu ukradené a věřte tomu, že hlasitá trubka pod zadním nárazníkem umí být po delší době pěkně otravná.

Optikou zmíněného bych měl nové Mini JCW nenávidět. Rychlé je pekelně a papírově to vyzáblina zrovna není, ve své současné podobě je vnímáno více jako módní doplněk než nástroj zábavy a ve sportovním režimu střílí do výfuku po ubrání plynu jako vítěz klání v pojídání hrachové kaše. Navíc absencí manuální převodovky v tomto konkrétním kousku přišlo subjektivně o jednu z nejdůležitějších ingrediencí zapojujících řidiče do dění. Proč je mi tedy docela sympatické?

Interiér

Než se pokusím odpovědět, uděláme si nejdříve tradiční, tentokrát ale pouze telegrafickou zastávku v interiéru. Ve srovnání s Cooperem S v kabině JCW mnoho rozdílů nenajdete, nicméně zcela stejné nejsou. Works nabízí ještě lépe konturované sedačky s pevnou hlavovou opěrkou a příjemně dlouhými sedáky, nechybí zde kovové pedály a více barev všude, kam oko dohlédne, jinak překvapení nečekejte.

Jestli se vám právě tohle líbí, nemá smysl diskutovat, ani mě výraznější a nápaditý vnitřek neuráží, pokud tedy pevně zavřu oči před skoro nepoužitelnou zadní lavicí a drobnými tlačítky utopenými pod ovladači ventilace. Lehce iritující je rovněž dlouhá páka voliče automatu, která se do sekvenčního režimu překlápí směrem k řidiči, takže je velmi snadné v rychle projížděných zatáčkách vrazit ji kolenem zpátky do D.

Pohon

První skvělou zprávou je, že Mini postavilo downsizing  na hlavu a v nové generaci dorazilo v nejsilnějším provedení s větším motorem. V praxi to znamená, že se dvoulitr při honbě za ještě vyšším výkonem nemusí tolik namáhat, a proto možná nezní pod plným zatížením tak nasupeně jako starší šestnáctistovka, oproti standardnímu „eSku“ však JCW dostalo nové písty, vyšší plnící tlak, především ale kratší svody mezi pohonnou jednotkou a turbodmychadlem v zájmu zrychlení reakcí na plyn.

Skutečně jim není mnoho co vytknout, čtyřválec reaguje velmi živě, navíc má spoustu síly skoro od volnoběhu, když celou porci 320 newtometrů servíruje už od 1250 otáček za minutu. Hnát jej do červeného pole nedává příliš smysl, maximální výkon 231 koní produkuje už při 5200 otáčkách, což ale nemusí být zrovna uspokojivé pro ty řidiče, kteří si pro výkony rádi zajdou k omezovači a chtějí si je zasloužit poctivým podržením motoru pod krkem.

Ve stejném smyslu šestistupňový automat pěkně nakrkne, objektivně vzato však špatný není. Do hry vás sice tolik co standardní manuál logicky zapojit neumí, i když využíváte pádla pod volantem, převody však mění dost rychle, aby nepůsobil otravně, autem díky klasickému měniči neškube a v duchu dnešní doby nechává motor ne zrovna decentně prdnout do výfuku při řazení nahoru i dolů.

Spotřeba

U sportovních vozů se vyšší spotřeba tolik neřeší jako třeba u dieselových kombíků, přebytek objemu a výkonu v malém autě však znamená, že JCW umí jezdit i úsporně. O tabulkových 5,7 litru v kombinovaném provozu si můžete společně se Sněhurkou a sedmi trpaslíky nechat jen zdát, když ale budete trochu chtít, jezdit za sedm a půl litru na sto kilometrů není nereálné.

Svižné přesuny mimo město a poskakování v kolonách znamenají průměr přes 11 litrů, což si můžete všimnout i na jedné z fotografií v galerii, nicméně ani to nemusí být konečná. Na brněnském okruhu nebylo těžké donutit palubní počítač ukázat dvacítku anebo i vyšší čísla, je proto docela obtížné říct, za kolik bude JCW s automatem obvykle jezdit. Při respektování individuálního stylu je cokoli mezi osmi až dvanácti litry správnou odpovědí, mně se podařilo strefit téměř na střed hodnotou 9,5 l.

Ovladatelnost

Potentní pohonná jednotka ve spojení s malou karoserií a žádostivým pevným podvozkem znamenají, že nejnovější JCW, které je mimochodem nejvýkonnějším produkčním Mini, nebude nikdy působit jinak než rychlým dojmem. S automatem je dokonce o dvě desetiny sekundy rychlejší při sprintu z místa na stovku než s manuálem, když tuto metu zvládne za 6,1 vteřiny a rozjede se až na 246 kilometrů v hodině.

To jsou čísla hravě deklasující celou přímou konkurenci a v koutku se musí krčit třeba i Octavia RS 230, je proto příjemné vědět, že se o zpomalení starají kotouče o průměru až 330 milimetrů v kombinaci s čtyřpístkovými třmeny. A protože bez sebemenších obtíží zvládaly okruh, můžete se spolehnout, že je na běžných silnicích tak snadno neutavíte.

Stejně jako jiné verze Mini, ani JCW nemá zvlášť široké pneumatiky. Relativně skromných 205 milimetrů znamená, že budete mít především na mokrém povrchu pořád tak trochu pocit, že je auto svéhlavější, než by s ohledem na své zaměření být mělo a nenabízí tolik přilnavosti a jistoty, jako třeba Ford Fiesta ST.

Jak se nejostřejší Mini bude chovat na jiných gumách než relativně obyčejných Pirelli Cinturato, vám z vlastních zkušeností říci neumím, jsem si však jist, že pro tento typ auta příliš vhodné nejsou a zdá se, že nejsem sám, kdo to vidí stejně. Ptáčci již štěbetali, že s pneumatikami Dunlop Sport Maxx funguje JCW lépe.

Tedy alespoň pokud jde o trakci v příčném směru, protože s ohledem na kvalitu jízdy nemám pirellkám co vytknout. Ten, kdo specifikoval tento vůz, odolal pokušení objednat pro něj příplatkové osmnáctky, a udělal jen dobře. Ne že by Mini na sedmnáctkách připomínalo zážitky s létajícím kobercem, tuhost v zavěšení mu opravdu nechybí, na nerovnostech se však karoserie nechá pouze odstrčit a nikoli nakopnout.

Verdikt

Nejsilnější sériové Mini slibuje na papíře spoustu zábavy a vzrušení a s výkonným motorem, tuhým řízením a výtečně naladěným podvozkem praxe není diametrálně jiná, má však některé mouchy, které nelze ignorovat.

Volbou lepších pneumatik a (levnější) manuální převodovky JCW k ideálu koncentrovaného řidičského uspokojení značně přiblížíte, tak trochu je z něj však i navzdory nadprůměrnému charakteru cítit, že si automobilka ponechává prostor pro vrcholnou variantu GP.

Patrné je to už u motoru, jenž zdaleka neodevzdává tolik, kolik by ze svého objemu mohl a že jej krotí pouze elektronická uzávěrka nahrazující mechanický samosvorný diferenciál, která má při náhlém přívalu výkonu plné ruce práce, aby tu porci přenesla na silnici.

V neposlední řadě je pak tady tradičně velmi odvážná cena. S několika příplatkovými prvky se JCW dostává do teritoria Golfu R, Hondy Civic Type-R a dalších vrcholných hatchbacků, a i když Mini udělalo opět značný krok vpřed, nejsem si zcela jistý, jestli jej výrazná image opravňuje lovit v těchto vodách. Pokud nepotřebujete v autě pro zábavu prostor pro tak všední věci jako je víkendový nákup či děcka, vymlouvat vám jej nebudu. Možná byste však měli vědět, že nepatrně pomalejší Fiesta ST je i s poloviční cenovkou zábavnější.

Měření a technické údaje