Mercedes-Benz C 350 e (2015)

• Dynamika 9

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 8

Radosti

Výkon v kombinaci s nenápadností; komfort na malých kolech; volba hybridních režimů

Starosti

Interiér stále není moc přesvědčivý; dojezd na elektřinu; jaký je vlastně jeho smysl?

Těšili jste se po testu Jaguaru XE S na další šestiválcovou zadokolku? Tak to nejste sami. Musím se přiznat, že jsem se nechal šeredně nachytat. Při rozdělování testovacích aut mezi členy redakce jsem ve skrytu duše doufal, že budou mít kolegové ty příjemné tatínkovské povinnosti jako rozvoz ratolestí do kroužků, které já ještě neznám, naftové krabičky na lidičky budou přesně tím, po čem budou toužit, a já budu mít dostatek prostoru na ventilování své mladické nerozvážnosti.

Mercedes-Benz E300 Bluetec Hybrid (2013)

První jízda | vydáno 1. 10. 2013

Jenže ejhle, pod označením „C 350 e“ se skutečně neskrývá benzín polykající vidlicový šestiválec, ale elektřinou bzučící čtyřválcový hybrid. Žádné samolepky, modré znáčky, zelené kytičky, nic, hybridní Céčko od ostatních modelů odlišuje jen ono malé, o to však významnější písmeno „e“ ve znaku, kterého si jen těžko všimnete. Tahle nenápadnost se mi ovšem na druhou stranu zamlouvá, vážně se mi líbí, jak se Mercedes nesnaží svoji ekologickou uvědomělost křičet do světa za každou cenu.

Interiér

Ať už se vám design interiéru s „trčícím tabletem“ líbí, nebo ne, jistý nádech moderny mu upřít nelze. Mě osobně se po vizuální stránce líbí, výtky bych měl někde jinde. Ovládání multimediálního systému mi nepřipadá zrovna intuitivní, pokud nejste odkojeni předchozími Mercedesy, a po kvalitativní stránce to také není stoprocentní. Vlastně všechno, na co saháte nejčastěji, tedy volant, madlo dveří, páčky pod volantem, jsou prvotřídní, jen středová konzola a tlačítka na ní jsou křehčí a nepůsobí zrovna trvanlivým dojmem.

Pokud vám mohu poradit, volte také nějaký matný dekor, protože leské povrchy nejenže vypadají laciněji, ale rychle se zašpiní otisky prstů. Jinak co do prostoru je všechno fajn. Vpředu se sedí výborně (pěkně nízko), vzadu je dostatek prosotru i na zletilé pasažéry (i když kratší a vyšší sedáky nejsou tak útulné) a kufr se vinou uložení akumulátorů sice zmenšil na 335 litrů a obsahuje menší schod, stále však můžete sklopit zadní opěradla.

Pohon

Po prvotním rozčarování poněkud lživým označením zjistíte, že to, co se skrývá pod kapotou, vlastně není vůbec k zahození. Benzínový čtyřválec o objemu dvou litrů ze sebe vydá 211 koní a 350 Nm, elektromotor pak dalších 82 koní a 370 Nm, které v „součtu“ dělají 279 koní a 600 Nm. To jsou hodnoty, které stačí ke zrychlení na stovku za 5,9 sekundy a maximální rychlosti 250 km/h, a Mercedes C 350 e řadí do třídy dělových koulí mezi hybridy. Dynamika je opravdu velmi slušná a opět mi potvrdila, že jestli je v něčem elektřina návyková, pak ve způsobu, jakým „tlačí“ v nízkých otáčkách. Škoda, že stejná slova chvály nemohu adresovat převodovce, která je snad zkosntatělejší než služby České pošty. Pokud ale na ní nebudte mít nenadále požadavky, k uvolněnému charakteru hybridu se vlastně celkem hodí.

Zajímavá je volba jízdních režimů. Vedle tradičních módů Eco, Comfort, Sport, Sport+ a Individual můžete volit ještě mezi chováním hybridního ústrojí. Režim Hybrid pochopitelně kombinuje oba motory podle svého nejlepšího svědomí, E-Mode jezdí čistě na elektřinu, E-Save udržuje momentální kapacitu akumulátorů a Charge je aktivně dobíjí. Čistě na elektřinu můžete uhánět až 130 km/h, ale vypotřebovat si všechnu energii na malém kousíčku dálnice by bylo plýtváním, tak si můžete baterky šetřit na chvíli, až se budte pomalu sunout ulicemi či kolonou. V efektivním vynakládání se zdroji vám aktivně pomáhá také plynový pedál, který vaši nohu usměrňuje podle toho, jak je aktuálně vhodné na něj šlapat. Pokud vám tato funkce nevyhovuje, můžete ji vypnout. Trochu více nepříjemná je jistá setrvačnost mezi tím, kdy povolíte plyn a skutečným zpomalením, protože auto ještě značnou chvíli samo přidává. Trochu zvyku vyžadují i brzdy, jelikož předchod mezi rekuperací a počátečním účinkem kotoučových brzd není nejplynulejší.

Spotřeba

Spotřeba paliva je velmi závislá na tom, jakým způsobem auto používáte, a tím teď nemyslím jízdní styl. Myšlenkou plug-in hybridu totiž je, že před každou jízdou nabijete akumulátory doplna. Jistě cítíte ten malý… jak to říct kulantně… doping a asi vám nemusím vysvětlovat, jak vznikla normovaná spotřeba 2,1 l/100 km. Pokud to tedy třeba do práce stihnete pouze na elektřinu, jezdíte za nula, pokud ale přes den máte schůzky po městě a najedete třeba 100 km a nemáte čas na nabíjení, bonus v podobě plných baterek se rázem rozplyne. Benefit ale spatřuji v tom, že rekuperací můžete hodně energie nabrat zpět. Zhruba třetinu vzdálenosti jsem totiž ujel s vypnutým spalovacím motorem.

„V zimě se zapnutým vyhříváním sedadla a elektrickým topením ujedete sotva 10 km.“

V rámci zkoumání spotřeby jsem jezdil jak v režimu E-Save, tak Hybrid, který ale úroveň akumulátorů sám od sebe udržoval na stabilní úrovni. Když už jsem si z nich nějakou energii vypůjčil, za nějaký čas jsem ji rekuperací nastřádal zpět. Akumulátory jsem si šetřil např. do zácpy či na pomalé ploužení městem a na závěrečný test, jak daleko ujedu pouze na elektřinu. Oficiální data hovoří o 31 kilometrech, palubní počítač na 100 % baterie ukázal maximálně 27 km, jenže v zimním provozu se zapnutým vyhříváním sedadla a elektrickým topením nastaveným na 22 °C to bylo sotva 10 km. V souvislosti s nedávnou kauzou Dieselgate si nemohu odpustit jízlivou poznámku – tohle se jako podvod nepočítá? Anebo se to bere jako žádaná vlastnost, aby se všichni řidiči z vymrzlých hybridů nahnali do vyhřáté a zaručeně ekologické MHD?

Ovladatelnost

Vzduchový podvozek by teoreticky měl přinést vyšší míru jízdního komfortu, jenže v kombinaci s velkými koly si nedokáže poradit s ostrými nerovnostmi. Řešením je zvolit menší průměr a vyšší profil pneumatik. Jak jsem se mohl přesvědčit na balonovitých 17″ pneumatikách, opravdu to funguje, a to dokonce i s plášti run-flat. Podvozek je konečně přesně tak pohodlný a odhlučněný, jak si tohle auto zaslouží.

Ostatně vám doporučuji nechat se unést přesně na této vlně, zklidnit hormon a uvolnit se, protože zatáčky nejsou zrovna tím, na čem by si hybridní Céčko pochutnalo. Váží nepříliš atletických 1780 kilogramů, které se do zatáček skládají těžkopádně a brzy narazíte na nedotáčivost. Okresky si s ním moc neužijete, ovšem jako dálniční expres funguje dobře. Řídí se snadno, i ve vysokých rychlostech zůstává stabilní a především příjemně tichý.

Verdikt

Původně jsem předpokládal, že Mercedes-Benz C 350 e bude ideálně zapadat do modelu, kdy přes týden dojíždíte do práce na elektřinu, kterou načerpáte jen za minimální náklady, a ve volném čase můžete klidně naložit celou rodinu a vyrazit jakkoliv daleko se vám zachce. Zkrátka takový elektromobil s pohodlím spalovacího motoru. Jenže v praxi to tak úplně nefunguje. Dojezd čistě na akumulátory je totiž zejména v zimním období tristní a pokud nemáte možnost před každou jízdou baterie zcela dobít, za málo prostě jezdit nebudete.

To ovšem neznamená, že by Mercedes C 350 e snad bylo špatné auto, naopak je tohle jedna z těch lepších verzí Céčka, kterou jsem řídil. Protože jezdí opravdu svižně, konečně pohodlně a něco málo i uspoří, především v chronicky zacpaných městěch – s těmito výkony jezdit po městě za deset litrů je úspěch. Jako hybrid na mě ale pořád působí tak trochu nedopečeným dojmem, pořád mi dává smysl jen když potřebujete odpustek za vjezd do regulovaných center měst anebo pokud máte hodně velký odpor k naftě. Vypustíte-li z hlavy veškerou zelenou ideologii, jako normální auto s benzínovým motorem „přeplňovaným elektřinou“ je vážně fajn.

Měření a technické údaje