Fiat Barchetta
Tuhle přezdívku si otevřený Fiat vysloužil poměrně záhy. Aby také ne, za poměrně přijatelnou cenu nabízí (alespoň zdánlivě) všechny důležité „sportovní“ atributy. Tedy líbivou klínovitou karoserii a skládací plátěnou střechu. Jak je na tom ale ve skutečnosti?
Spousta lidí nad Barchettou (čtěte „Barketa“) pohrdavě ohrnuje nos kvůli jejímu podvozku. Dá se to docela pochopit, protože roadster, založený na podvozku první generace Fiatu Punto, to skutečně nezní příliš přesvědčivě. Jenže k překvapení mnohých se automobilce podařilo podozek úplně proměnit. Místo vlastností nemastného neslaného městského hatchbacku se u něj najednou začlo projevovat sportovní nadání. Největším překvapením je zadní náprava, která při ubírání plynu v zatáčkách ochotně vybočuje stranou, dává řidiči zdání mírně přetáčivého chování a přitom není nijak zákeřná. Změny směru v rychle se střídajících zatáčkách jsou až návykově zábavné… zkrátka a dobře, tohle je auto, kvůli kterému si o víkendu ráno přivstanete a vyrazíte na zastrčené okresky.
Abychom ale Barchettu nepřechválili: na rovninkách při vyšších rychlostech působí trochu neklidně a vyžaduje jemné korekce volantem, což je opět vina příliš živé zadní nápravy, ovšem s tím se dá naučit žít. Největší překážkou sportovní jízdy jsou ovšem brzdy, které začnou po několika ostřejších zpomaleních rychle vadnout. Pokud se nebojíte svěřit vůz zkušeným tunerům, téhle oblasti by se měli věnovat přednostně. Při zkušební jízdě také dobře poslouchejte zadní nápravu. Nepříjemné mechanické rány znamenají, že to budou mít silentbloky za sebou. Výměna vyjde na 6000 Kč.
Dobrý podvozek by ovšem byl k ničemu, kdyby autu scházel pořádný pohon. Pod kapotou najdete výhradně čtyřválec o objemu 1,8 litru, ale pozor – velmi záleží na roku výroby. Možná vás to překvapí, ale vyplatí se hledat starší motory, vyrobené do roku 2000. Od té chvíle totiž vstoupila v platnost norma Euro3, která původně skvělý motor razantně okleštila. Výkon se sice nezměnil, ale to je jenom důkaz, že čísla nejsou všechno. Točivý moment v nízkých otáčkách je najednou ten tam, zatímco spotřeba je o něco vyšší.
Když ale najdete dobrý exemplář se starším motorem, můžete se těšit na silný tah odspodu, plyn s nádherně okamžitou reakcí a návdavkem příjemně sportovní zvuk. Když se budete krotit, není problém jezdit za 7,5 l/100 km, což je také velmi příjemná zpráva.
I u tohoto motoru je ale třeba dávat při koupi dobrý pozor na jeho kondici. Pokud slyšíte zpod kapoty nadměrné mechanické klepání, může to snadno znamenat, že o ní předchozí majitel příliš nedbal. Je náchylná zejména na pozdní výměny oleje (měly by proběhnout nejlépe každých 20 tisíc km), který navíc musí být kvalitní. Jinak se na ventilech vytvoří uhlíkové nánosy, které rachocení způsobují. K vyčištění je třeba motor rozmontovat a vyndat i vačkové hřídele. Dalším „hlučným“ problémem mohou být vůle ventilů, které mají potenciálně šanci zničit vačkovou hřídel. Obě opravy vás vyjdou zhruba na dva tisíce. Rozvodový řemen by se měl měnit nejpozději po 120 tisících, takže si dejte pozor, aby to na vás nevyšlo těsně po prodeji.
Barchetta nepřekypuje luxusem, ale to od správného sporťáku nikdo ani nečeká. Elektrické motory na stahování střechy by jen zbytečně zvyšovaly hmotnost, takže musíte použít vlastní ruce. Nečekejte ani sofistikované několikavrstvé sendvičové plátno, po zavření střechy se vám naskytne skvělý výhled na odhalenou kovovou konstrukci. To všechno by ale nebyl problém, horší je to se zadním oknem… nebo spíš průzorem, který není ze skla, ale z průhledného měkkého plastu. Zaprvé nemá zrovna nejideálnější optické vlastnosti, především ale není nesmrtelný a po častém skládání střechy začne praskat. V tu chvíli je zle, protože dovnitř začne prosakovat vlhkost.
Jak známo, Fiaty na tom s protikorozní ochranou nebyly v osmdesátých letech nejlépe. V devadesátých už to bylo o dost lepší, jenže u kabrioletu je vždy třeba dvojnásobné opatrnosti.
CHARAKTERISTIKA MODELU
PARAMETRY
Karosérie: dvoudveřový roadster. Motory: zážehové řadové čtyřválce 1,8i 16V (96 kW). Pohon: přední kola. Rozměry: 3916x1640x1265 mm. Rozvor: 2275 mm. Zavazadlový prostor: 165 litrů. Palivová nádrž: 50 litrů. Oficiální prodej v ČR: ano
PLUSY
velmi zajímavé tvary, příznivé ceny ojetin dovezených ze zahraničí, řada levných dílů díky shodnosti s puntem první generace, únosné provozní náklady, překvapivě zábavné jízdní vlastnosti, překvapivě přesné řazení
MÍNUSY
kroucení karosérie, netradičně řešené kliky dveří mohou přiskřípnout ruku, aerodynamický hluk při jízdě, malý zavazadlový prostor, směrová nestabilita, rezervy v dílenském zpracování, nedostatečný zátah motoru v nízkých otáčkách (od roku 2000)
HISTORIE
1995: Představení modelu. Motor 1,8i 16V (96 kW) s proměnným časováním ventilů. 1997: Systém ABS v sériové výbavě.
2000: Třetí brzdové světlo na víku zavazadelníku. Motor splnil emisní normu Euro3 – ztráta sportovního zvuku.
2003: Facelift modelu, jiná příď, větší koncovka výfuku.
2004: Ukončení produkce modelu.
ČASTÉ ZÁVADY
vůle v silentblocích zadní nápravnice (klepavé zvuky na nerovnostech) • zvlněné brzdové kotouče • systém proměnného časování ventilů zanesený karbonem (následkem hlučný chod) • nadměrné vůle ventilů při zanedbané údržbě • vadný senzor množství nasávaného vzduchu (ztráta výkonu) • popraskaná fólie tvořící zadní sklo skládací střechy
DOPORUČENO
1,8i 16V(96kW)
Do roku výroby 2000! Zážehový řadový čtyřválec, šestnáctiventilový rozvod DOHC, proměnné časování ventilů, vícebodové elektronické vstřikování paliva. Důvod: Než přišla emisní norma Euro3, měl motor barchetty krásný hluboký sportovní zvuk, rychle reagoval na každé polechtání plynového pedálu a na každých 100 km mu stačilo osm litrů benzínu. Po splnění normy o zvuk přišel, pořádně zabere až ve vysokých otáčkách a spotřebovává o litr na sto kilometrů více.
autoweb.cz
