Chrysler 300C CRD a Volvo V70 D5

Velký test | vydáno 18. 12. 2006

Velikost textu: a a a

Celkové hodnocení:

  • Dynamika:
  • Chování na silnici:
  • Provozní náklady:
  • Praktičnost:
  • X-Factor:
  • Celkové hodnocení:

O tom, že v německu vznikají velmi povedená a technicky vyspělá auta, nemusíme diskutovat. Jenže co si počít s tím, že se z nich mnohdy vytrácí duše?

Dobře, duše možná není ten nejlepší obrat. Automobilů, kterým lze vůbec nějakou „duši“ přisuzovat, existovalo za posledních sto let jen několik málo a mezi těmi dnešními jich je méně, než šafránu. A vůbec to nesouvisí s faktem, že dnes mají bezdušové pneumatiky…

Mluvím o stylu, o pocitu určité výjimečnosti, které auto dá svému majiteli. Když jedete v Octavii, můžete mít jistotu, že máte celkem povedené auto, ale zároveň jste výjimeční asi jako dopravní kolaps na parkovišti hypermarketu koncem tohoto týdne. Bohužel se téměř to samé dá říct o většině německých aut. Dokonce i pětkové BMW, se svými lomenými plochami a o pozornost žadonícími detaily začíná být natolik obvyklé, že si ho člověk občas ani nevšimne. Co s tím? Co si počít, když chce člověk pořádný kombík, ale Passat, Mondeo, nebo éčkový Mercedes vám připadají nudné? Řešení existuje a je jich dokonce několik. Dneska se podíváme na to americké a na to švédské.

Nejdřív si vyjasněme jednu věc: tohle není srovnávací test, je to spíš dvojtest. Přímé srovnání těchto dvou aut není možné – kupříkladu proto, že amerika je o třídu větší. A rovnou s ní můžeme začít.

V Americe je velké všechno!

Chrysler 300C je pořádný kus auta. Za tyhle peníze jen těžko seženete něco většího a hlavně impozantnějšího. Osobně se přiznám, že se mí líbí víc sedan, než kombík (i když to většinou mívém naopak), ale v každém případě tohle auto nepřehlédnete. Ani v přeplněné Praze, natož na prázdné silnici. Všechno je na něm velké: délka se vyrovná Audi A8, kola jsou osmnáctipalcová, ale místo nízkoprofilových slupek na nich najdete poctivě vykrmené gumové balóny. Přední kapota má rozměr stolu na ping-pong a maska je přímou hrozbou celosvětovým zásobám imitace chromu.

Boční okna naproti tomu připomínají střílny obrněného vozu a pohled zadním oknem vypadá, jako byste koukali z poštovní schránky. Uvnitř tohle všechno sice zrovna neusnadňuje manévrování ve městě, ale rozhodně to zvyšuje pocit bezpečí.

Příjemné překvapení

Když už jsme tedy uvnitř, pojďme se podívat na interiér. Upřímně, bál jsem se. Po několika zkušenostech jsem se od amerických interiérů naučil nečekat žádný zázrak. Většinou v nich převládají plasty, které by si evropské automobilky dovolily dát leda do popelníku, nebo někam úplně dolů pod palubní desku, kam není vidět. Jenže v 300C mě čekalo překvapení. Ne, že by se snad interiér dal srovnávat s Volvem (takový šok bych pravděpodobně nepřežil), ale rozhodně si není moc na co stěžovat. Plasty jsou slušné a pomáhá jim tmavá barva, dílenské zpracování je na dobré úrovni a když se setmí, mléčně matné, světlounce bledězelené podsvětlení přístrojů dá interiéru supermoderní nádech. Jistě, objektivně vzato ještě interiér není úplně schopný konkurovat evropě, ale v porovnání s běžnými amerikami je zcela jinde a hlavně už se na něj dá naprosto bez problémů zvyknout. Možná to bude částečně v tom, že se auto vyrábí v Rakousku…

Kromě toho je uvnitř velmi výkonná audiosoustava s kvalitními reproduktory i subwooferem, takže i při poslechu dunivého hip-hopu (americké auto je třeba testovat s americkou muzikou) stíhá bez drnčení a zbytečného zkreslení. Jenom pozor na jedno: 300C s ležérně pootevřenými okny a dunící muzikou je stylový pohled jen do chvíle, než se ukáže, že za volantem nesedí dvoumetrový stokilový černoch.

Ale pozor: kdybyste snad náhodou byli dvoumetroví stokiloví černoši, mohl by vás nepříjemně překvapit vnitřní prostor. Navzdory vnější podobnosti s letištní halou to uvnitř není žádný zázrak, ale pořád se dá prostor hodnotit jako nadprůměr. Vzadu si rozhodně sedne i mírně nadprůměrný dospělý.

Ani kočka, ani pes

Jízdní vlastnosti většinou hodnotím jako první, protože co si budeme namlouvat – řídím rád a mám rád zábavná auta. Jenže u majitelů Chrysleru 300C (a nakonec ani u Volva) se právě takovéhle zaměření příliš nepředpokládá. Sportovně zaměření zákazníci se stejně s důvěrou obrátí na prověřené výrobce kvalitních sportovních podvozků, takže se Chrysler i Volvo soustředí spíš na pohodlnou jízdu.

U Chrysleru ve mně podvozek zanechal dost smíšené pocity. Zpočátku se všechno zdá v to nejlepším pořádku, podvozek je americky houpavý a měkký. Jenže ve chvíli, kdy vjedete na špatně opravenou asfaltku, nebo – nedejbože – dlažbu, dobrý pocit je ten tam. Auto se začne i přes svou váhu natřásat a nadskakovat. To je trochu zklamání a přiznám se, že jsem to nečekal. Pokud jsou mé informace správné, podvozek pro americký trh je naladěný jinak, tedy zřejmě o něco pohodlněji. Škoda, že není stejný i tady, protože ten evropský není ani pohodlný, ani sportovní.

Rozumová volba

Sportovní – to je vůbec slovo, které se ke Chrysleru vůbec nehodí. Když už, tak bychom mu mohli říkat muscle-car, jenže to bych musel mít verzi s legendárním motorem V8 HEMI a tu já neměl. Přestože HEMI je jistě paráda a pro hardcore nadšence asi není jiná volba, většina lidí přemýšlí také trochu ekonomicky a právě pro ně (tedy aspoň pro ty z Evropy) je tu třílitrový turbodiesel CRD o výkonu 220 koní a točivém momentu 511 Nm. Je převzatý z Mercedesu, což je samo o sobě docela zárukou kvality, a spojený s automatickou převodovkou téhož původu. Není to nejnovější sedmikvalt, kterým se trojcípá hvězda honosí, ale jeho pětistupňový předchůdce. Tahle převodovka se v testech většinou dočkala chvály a má to svůj důvod – řadí hladce a poměrně inteligentně a za celý týden ježdění jsem si nad ní ani jednou nepostěžoval.

Chrysler neudává zrychlení, jenom maximální rychlost 230 km/h. Mě se povedlo naměřit přibližně 8,5 sekundy, což na takhle objemné auto není vůbec špatné. Ani pružné zrychlení není k zahození a kromě toho je v autě celkem klid – nějaké zemědělské rachtání rozhodně nečekejte. No a pochopitelně nečekejte ani spotřebu HEMI, s tímhle obrem se dá jezdit okolo deseti litrů na sto.

Švédská cesta

Dostáváme se k Volvu. Nedávno jsem při zkoušení malých modelů S40/V50 říkal, že ještě existují volva, která si zachovala uspokojivou hranatou robustnost. Tohle je jedno z nich, alespoň pokud jde o zadek. Už při pouhém vnějším pohledu vám musí být jasné, že do kufru se toho vejde podstatně víc, než v případě 300C s klesající střechou a zužující se zádí. A je to tak, uvnitř najdete menší hangár.

Ani interiér pro pasažéry nezklame, i když na zadních sedadlech není zdaleka tolik místa na nohy, jako v Chrysleru. Design interiéru je ale o pořádný stupeň výš. Navíc mi vyhovuje skandinávský design, takže se mi uvnitř opravdu líbí a kvalita materiálů je téměř bezchybná. Ve výbavě Edition jsou navíc skutečně krásné rámečky přístrojů z broušeného hliníku, které tak trošičku připomínají Aston Martin… Když jsou v noci nasvícené industriálně bledým bílým světlem, je to jednoduše nádhera. Zvláštní zmínku si zaslouží také přední sedadla, nebo spíš křesla, která patří v této třídě k nejpohodlnějším a jejich vzláštní kombinace koženého a textilního čalounění vás podrží, i když nějakou zatáčku projedete rychleji. Dlužno říct, že na rozdíl od Chrysleru, jehož sedadla sice také pohodlím neskrblí, ale lesklá kůže na nich pekelně klouže.

Vše při starém – v dobrém i špatném

Podvozek mě ničím nepřekvapil, protože už dávno vím, co od tohohle Volva můžu čekat. S Chryslerem má společnou neochotu nechat se tlačit do sportovní jízdy. Na to prostě tohle auto není stavěné. V zatáčkách musíte s plynem opatrně, protože spousta točivého momentu snadno dožene příď k nedotáčivosti, i když máte zapnutou stabilizaci.

Jakmile ale zvolníte a pojedete podle toho, co Volvo vyžaduje, budete absolutně spokojeni. Jako nástroj na dlouhé cesty je V70 téměř ideální – tiché, pohodlné a navíc ve vás vyvolá pocit solidní jistoty a bezpečí.

Malý naftový zázrak

Dostávám se k motoru, nebo spíš pokladu pod kapotou. Jestli se mi třílitr v Chrysleru líbil, před tímhle motorem jenom smekám. Už jsem ho testoval v nejrůznějších volvech a do tohohle se hodí snad nejlíp. Nerad bych se mýlil, ale po nedávném vylepšení je to jeden z nejpovedenějších nafťáků dneška – absolutně kultivovaný, s přebytkem síly a přitom úsporný. Na objem má sice o šest deci méně, než Chrysler, ale celé auto je o dost (400 kg je opravdu dost) lehčí, takže 180 koní a 400 Nm bohatě stačí. Zrychlení na stovku sice výrobce udává stejnou, jakou jsem naměřil Chrysleru, ale při jízdě neomylně ucítíte, že Volvo je o dost živější.

Je to jistě i zásluha převodovky. Protože se mi nepodařilo získat k testu šestistupňový automat, spokojil jsem se s manuálem. Řadí pohodově a rychle, takže opět bez připomínek. Spotřeba s ním je ještě zhruba o 0,2 – 0,3 l nižší, než u těžkého 300C.

Co zvolit?

Jak jsem říkal na začátku, tohle neměl být srovnávací test. Upřímně řečeno si neumím představit zájemce o Volvo, který by pošilhával i po 300C a naopak. Cílové skupiny těchto dvou aut jsou prostě úplně jiné. Zatímco ve Volvu se budou vozit spíš ti, kteří upřednostňují pohodlí a soukromí, po Chrysleru sáhnou individualisté, kterým nebude vadit, že se za nimi ohlédne půlka ulice.

Objektivně vzato sice Chrysler na svou evropskou konkurenci ještě nemá, ale zaprvé je to už jen o kousek a zadruhé to majiteli bohatě vynahradí stylem a sebevědomím, které většině evropských rivalů v poslední době dost citelně chybí. Na straně kladů můžeme zmínit i cenu. Za 1,3 milionu je to opravdu velké auto a výbavou rozhodně neskrblí.

Do téhle ceny se vejde i Volvo, konkrétně testovaná motorizace D5 ve speciální výbavě Edition stojí 1 282 000 Kč. Kromě zmíněných krásných budíků a skvělých (a vyhřívaných) sedadel do ní patří i bi-xenony, dvouzónová klimatizace, kompletní bezpečnostní výbava a spousta dalšího, takže to opravdu není úplně špatná cena. Takže nezoufejte, přátelé. Pokud vás německá produkce nudí, pořád je ještě z čeho vybírat – a rozhodně nemusíte sbírat zbytky pod stolem.

Honza Koubek

Měření a technické údaje

Naměřené hodnotyChrysler 300C Touring 3,0 CRD
0-100 km/h (s)cca 8,5
Motor
Konstrukceturbodiesel V6, 2987 cm3
Zdvihový objem (cm3)2987
Výkon a spotřeba
Nejvyšší výkon (kW/k v ot./min.)214 k při 4000 ot/min
Točivý moment (Nm)510 Nm mezi 1600 až 2800 ot/min
Nejvyšší rychlost (km/h)230
Spotřeba paliva (l/100 km)10,8/6,6/8,1 l/100 km
Rozměry a hmotnosti
Provozní hmotnost (kg)1860
Zavazadlový prostor (l)630/1602
Ceny
Základní cena modelu1 290 000 Kč

Komentáře ke článku

  • Fotky Zobrazit
    18. 12. 2006, Oušek
    • Re: Fotky Zobrazit
      18. 12. 2006, comper
      • Re: Re: Fotky Zobrazit
        18. 12. 2006, Mikes
        • Re: Re: Re: Fotky Zobrazit
          19. 12. 2006, Honza Koubek, autoweb.cz
      • Re: Re: Fotky Zobrazit
        19. 12. 2006, Oušek
  • Pekny test Zobrazit
    19. 12. 2006, SkylineGT-R
  • pekny test Zobrazit
    19. 12. 2006, tuky
    • Re: pekny test Zobrazit
      19. 12. 2006, Honza Koubek, autoweb.cz
      • pěknej viking Zobrazit
        19. 12. 2006, mimon
    • Re: pekny test Zobrazit
      19. 12. 2006, SkylineGT-R
  • Rozdíly hmotností Zobrazit
    19. 12. 2006, Petr
  • USA-model Zobrazit
    19. 12. 2006, SkylineGT-R
  • Co z toho ! Zobrazit
    27. 12. 2006, Jenys
    • Re: Co z toho ! Zobrazit
      9. 1. 2007, Red B

Související články

Tesla Shooting Brake je vizí nejrychlejšího elektrického "lovečáku"

Nová Tesla Roadster bere dech úchvatnými výkony i designem. Jeden šikovný grafik ovšem dotáhl vzhled nového modelu k úplné dokonalosti.

Tesla Shooting Brake je vizí nejrychlejšího elektrického "lovečáku"
JUDr. Tomáš Beran

Právní poradna

Dobrý den, pane doktore, prosím o Váš názor na níže popsanou situaci. Před zúženým... Více

Odpovídá: JUDr. Tomáš Beran

Stojí za pozornost?

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

© 2000 - 2017 Media Marketing Services a. s. Perucká 7 120 00, Praha

Přihlašte se k odběru newsletteru Autoweb.cz!

  • Získáte informace o žhavých novinkách ze světa aut
  • Budete mít možnost účastnit se soutěží o atraktivní ceny
  • Zajistíte si neustálý přístup k informacím o autech z domova i ze světa
  • Nepřijdete o žádné důležité informace ze světa automobilismu
  • Užijete si pravidelná redakční videa, reportáže a videotesty
Odběr novinek lze kdykoliv odhlásit
TOPlist