Beran: Předjíždění zprava na dálnici ještě z jiného pohledu

Jak předjet auto v levém pruhu, které jede pomaleji než vy v pravém? JUDr. Beran vysvětluje, že tato situace v podstatě nemá legální řešení...

beran-predjizdeni-zprava-na-dalnici-jeste-z-jineho-pohledu.jpg

Zdroj: archiv redakce

V diskusi pod posledními články ohledně předjíždění na dálnici zazněl jeden názor nebo postup, na který bych chtěl v tomto článku reagovat a který souvisí právě s předjížděním na dálnici zprava. Jeden ze čtenářů popsal situaci, kdy na dvouproudé dálnici mimo obec jede v pravém pruhu 130 km/h a dojíždí vozidlo, které jede pomaleji v pruhu levém, aniž by kohokoli jeho řidič předjížděl. Prostě jen jede pomalu/pomaleji v levém pruhu na dálnici.

Autor příspěvku pak konstatoval, že takového řidiče prostě mine zprava a že se ničeho nedopouští, protože nikoho nepředjíždí. Já bych s takovým závěrem z právního hlediska nesouhlasil.

Zákon o provozu na pozemních komunikacích sice předjíždění nijak blíže nedefinuje, nicméně obecně jej lze chápat jako manévr, při kterém jedno vozidlo míjí jiné vozidlo jedoucí stejným směrem, přičemž předjíždějící vozidlo je nejprve za předjížděným a po předjetí si pořadí vymění. Zní to banálně (a také to banální je), ale pro účely dalšího výkladu je dobré to zdůraznit, aby nevznikaly pochybnosti.

Výše popsaná situace od čtenáře tedy je z definice předjížděním. Určitě nelze předjíždění definovat úzce jen tak, že při něm musí dojít k vybočení ze stávajícího směru jízdy, k čemuž lze najít podporu i v samotném ustanovení §17 zákona č. 361/2000 Sb., který předjíždění upravuje, zejména jeho odst. 2:

„Řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. Řidič musí dát znamení o změně směru jízdy při předjíždění cyklisty.“

Jak je zřejmé z první věty, rozlišují se situace, kdy např. při předjíždění dochází k vybočení ze směru jízdy, přičemž pro tento případ navíc zákon stanoví povinnost blikat. Navíc druhá věta téhož ustanovení takovou povinnost stanoví i bez ohledu na vybočení ze směru jízdy. Vybočení ze směru jízdy, zdá se, není nezbytnou podmínkou pro to, aby bylo možné hovořit o předjíždění, tedy za předjíždění zákon považuje zjevně i situace, které takové vybočení nevyžadují.

Pokud popsaná situace tedy je předjížděním, je na dálnici mimo obec nutné vzít v úvahu to, že zprava na ni předjíždět nelze. Když odhlédneme od řady situací, které se předjíždění zprava fakticky rovnají, ale zákon je za předjíždění nepovažuje (souběžná jízda, jízda v obci na komunikaci o více pruzích aj.), pak jedinými možnými případy, kdy je předjíždění zprava osobními auty povoleno, jsou situace popsané v ust. §17, odst. 1, věta druhá a třetí zákona č. 361/2000 Sb.:

„Vpravo se předjíždí vozidlo, které mění směr jízdy vlevo a není-li již pochybnosti o dalším směru jeho jízdy. Při jízdě v připojovacím nebo odbočovacím pruhu se smí vpravo předjíždět též vozidlo jedoucí v průběžném pruhu.“

Ve čtenářem popsaném případě to ale nelze. Otázka pak zní, co v souladu s pravidly s takovým „vozičem“ v levém dělat. Podjet ho nelze. Přejet do levého a nějak mu naznačit, aby přejel do pravého, také nelze, protože do levého se smí přejet prakticky jen při předjíždění, ale tohoto řidiče není kudy předjet.

Ve skutečnosti je řidič v pravém pruhu nucen zpomalit tak, aby pomaleji jedoucí vozidlo v levém pruhu nepředjel a doufat, že to jeho řidiče napadne a přejede do pravého, aby mohl být předjet. Pokud ale nepřejede, tak ho v souladu s pravidly předjet nelze.

Samozřejmě chápu postup, který čtenář navrhoval, a nejspíš bych se jako řidič zachoval stejně, ale je potřeba myslet na to, že to není v souladu s pravidly silničního provozu.