Subaru B9 Tribeca

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Paralela mezi Tribecou a Cayennem není náhodná. Obě značky se proslavily zejména výrobou speciálních sportovních modelů. Porsche je, pravda, trochu vyhraněnější, ale tím spíš platí, že nebýt Cayennu, devětsetjedenáctka by se už pár let nevyráběla. Porsche stálo na pokraji krachu.

Subaru nic takového nehrozí, nakonec má přece jen trochu pestřejší paletu modelů. Forester je sice nudně hranatý, ale mechanicky skvělý, Outback se ale prodává výborně a když si ho pořídíte s manuální převodovkou, je to naprosto výborné auto. Přesto ale platí, že se při vyslovení jména Subaru většině motoristických fanoušků objeví v hlavě obrázek modrozlaté Imprezy WRX STI. Ono se nakonec není čemu divit – podobně ultimativních strojů dnes po silnicích příliš nejezdí. Na rozdíl od Porsche jsou navíc Imprezy relativně dostupné.

A v tom je jádro problému. Aby automobilka udržela cenu v příjemných mezích, musí vydělat na jiných modelech, které na oplátku mohou profitovat ze sportovní image, kterou ostrá Impreza zajistí. Postupovat podle vzorce, který se osvědčil Porsche, je naprosto logické. Postavit velké SUV a nechat americký trh, ať se na něj chytí.

My ovšem nejsme v Americe, což s sebou nese dva problémy. Zaprvé: jsme zvyklí na lepší interiéry než Američané. Zadruhé: kromě benzínu známe také naftu a do velkých aut jí většinou máme raději.

Postup do první ligy

Prvního problému jsem se docela bál. Ruku na srdce, interiér Imprezy je zoufale zastaralý – jenže při jízdě v STI je vnitřek auta to poslední, o co se budete zajímat. Naštěstí je ale Tribeca o ligu jinde. První usednutí do interiéru pro mě skutečně znamenalo příjemný šok. Uznávám, že se splývavá palubní deska a středová konzola nemusí líbit každému, ale mně v nejmenším nevadí. Příjemně člověka obklopí a hlavně je udělaná z pěkného plastu a při jízdě nevrže ani neskřípe.

Chromované ovladače klimatizace jsou futuristické, perfektně v dosahu a po dni ježdění už jsem se na ně nemusel ani podívat. Ovládání je zcela intuitivní, podobně jako u audiosystému. To samé se bohužel nedá říct o dotykové obrazovce navigace a infotainment systému. Ta je totiž dost daleko, takže jsem se k ovládání musel trochu natáhnout. Řidičům menších postav bych skoro doporučil raději zastavit. Další nepříjemnost se týká přímo navigace. Ta už sice obsahuje Českou Republiku, ale pouze v „hrubém nástřelu“. Dobře zpracovaná je Praha, Brno, několik větších měst a ty nejhlavnější silnice. Jinak je prázdno. Subaru by s tím mělo hnout, protože je v tomhle směru mezi posledními.

Líbí, nebo nelíbí?

Vraťme se ještě ke srovnání s Cayennem. Společnou mají totiž ještě jednu věc a tou je… řekněme nedostatek pohlednosti. Příď vypadá jakoby odulá a maska, která má symbolizovat historickou spojitost značky s letectvím, je příliš složitá a působí neohrabaně. Že v tomhle pocitu rozhodně nejsem sám, dokazuje i fakt, že se Subaru od této masky rozhodlo opět postupně upouštět. Východní vkus se od toho Evropského zkrátka dost liší.

Jinak nemám k designu Tribecy větších připomínek. Z profilu se mi docela líbí, i když mohutné zadní sloupky trochu brání ve výhledu za auto. Na fotkách to není vidět, ale B9 Tribeca je opravdu mohutná a na silnici jí rozhodně nepřehlédnete. Stačí se podívat do tabulek a je jasno – ze svého segmentu je jasně nejdelší a překonávají jí jen superobři jako Audi Q7, nebo Mercedes-Benz GL.

Ta délka má pochopitelně svůj důvod, kterým je třetí řada sedaček. Je na místě upozornit, že na delší cestování v plném obsazení to rozhodně není, ale pro mládež by to mělo stačit. Trochu mě naopak zklamalo, že prostřední řada není podélně posuvná, takže vyšší člověk si v ní nemůže udělat dostatečné pohodlí, ani když je kufr prázdný a třetí řada sedadel sklopená do jeho ploché podlahy.

Mechanika za jedna

S Tribecou jsem absolvoval několik jízd po mé obvyklé testovací trase, která zahrnuje Prahu, dálnici, i pár kilometrů okresky a o víkendu jsem se čtyřmi kamarády a plným kufrem bagáže vyrazil na Vysočinu. K mé spokojenosti se ukázalo, že i o tomhle Subaru platí to, co o všech ostatních. Vývojáři téhle značky prostě vědí, jak udělat dobrý podvozek. Všechna auta se symetrickým pohonem všech kol (tím se myslí symetrické rozložení pohonného ústrojí kolem podélné osy) mají naprosto příkladné jízdní vlastnosti a nejinak je tomu i u velké Tribecy. Pochopitelně, že na její hmotnost nesmíte zapomínat, ale plochý šestiválec snižuje těžiště a auto se naklání jen minimálně.

Obavu jsem měl z automatické převodovky. Stačí si jí objednat do Legacy a z výborného sedanu/kombíku máte rázem spíš podprůměrné auto – alespoň, co se řidičského zážitku týče. U B9 navíc nemáte možnost jít do manuálu. Naštěstí se ale stalo něco zváštního, automat funguje dobře. Snad je to vyšší hmotností auta, nebo nevím čím, ale v rámci možností si na převodovku nemohu stěžovat.

Achilova pata

„V rámci možností“ je ovšem důležitá podmínka. Dostáváme se k motoru a k druhému z problémů, o kterém jsem mluvil na začátku. Subaru žádný diesel nemá a z palety benzínových motorů se k pohonu velkého a těžkého SUV hodí pouze jediný, třílitrový šestiválec o výkonu 245 koní. Výkon sám o sobě zní docela dobře, jenže u těžkého auta je klíčový točivý moment. 297 Nm už přiliš mnoho není, motor jich navíc dosahuje až ve 4200 otáčkách. V praxi to znamená, že k pružnější jízdě musí automat neustále řadit a držet motor ve vyšších otáčkách.

Z hlediska kultivovanosti to není problém. Boxery obecně jsou velmi vyvážené a Subaru s nimi má bohaté zkušenosti. Také zvuk motoru je příjemný i ve vyšších otáčkách. Při delší jízdě ale časté podřazování může začít lézt na nervy.

Největší slabinou auta je ovšem spotřeba. Ploché motory mezi nejúspornější nepatří a tenhle má navíc na starosti opravdu pořádný kus auta. Při předpisové a spíše umírněné jízdě počítejte s hodnotou 15 litrů na 100 km a to ještě pouze mimo město. Jakmile začnete zastavovat na křižovatkách a zase se rozjíždět, číslo na palubním počítači bude oscilovat kolem dvacítky. Opravdu si nevymýšlím. A to jsme se ještě nedostali k ostřejší jízdě.

Kdybychom tu rozebírali Porsche Cayenne, o spotřebě bych příliš nemluvil. Jeho majitel prostě na nějaký ten litřík nehledí. Jenže Tribeca se přes všechny podobnosti od Cayennu zcela zásadně liší. Je totiž na poměry segmentu levná, takže o ní budou přemýšlet ti šetrnější. A ty může vysoká spotřeba snadno odradit.

Příjemná zpráva pro účetní

Nevěříte? V testu jsme měli tu nejluxusněji vybavenou verzi a cena činila 1 450 000 Kč. Na rozdíl od mnoha jiných automobilek už ale nad nejvyšším stupněm výbavy neexistuje příliš příplatků, které by cenu dále zvedaly. Tohle je skutečně „plná palba“, včetně duální klimatizace, xenonů, výkonného audia a dokonce i takových lahůdek, jako je stropní DVD přehrávač se sklopnou obrazovkou. Za necelý milion a půl je to neuvěřitelný kus auta.

Jsem z toho docela rozervaný. Tribeca je skutečně dobré SUV, automobilce se skutečně povedla. Má „jen“ dvě chyby a člověku by se chtělo říct, že jsou podružné. Ta první možná ano, protože estetické hodnocení přídě může mít každý jiné. Třeba jsou i takoví, kterým se líbí… Jenže spotřeba je čistě empirická kategorie a podobná čísla jsou obvyklá spíš u osmiválcové X5, nebo XC90. Která jsou ovšem výrazně dynamičtější. Řešení existuje, jenomže není úplně ideální. Jmenuje se trpělivost. Subaru připravuje diesel, který by tenhle problém měl vyřešit. Minulý týden na ženevském autosalonu už měli vystavenou maketu, do roka by měl být běžící motor. Můžeme jen doufat, že si japonci pospíší a do svých aut ho dostanou co nejdřív. V té době už by Tribeca mohla být i po faceliftu přídě. A mohlo by z ní být skutečně velmi lákavé SUV.

Honza Koubek

Měření a technické údaje