Lexus CT 200h: Hybridní pohodář

Tento vzdálený sourozenec Toyoty Prius je na trhu už neuvěřitelných devět let. Sice před dvěma lety prošel už druhým faceliftem, ale vzhledem k velice nízkým prodejům se i před ním jednalo o neokoukaný model auta. A není to jen český automobilista, kdo si CT 200h neoblíbil, ani v sousedním Německu to není zrovna masovka.

Na serverech s ojetinami je aktuálně na prodej šest kusů, v osmkrát lidnatějším Německu pak 213. Dalším zajímavým údajem je největší nájezd. V Itálii si můžete koupit auto s najetými 300 tisíci kilometry a i za to prodávající požaduje 8 000 eur. Na tom je krásně vidět, že i přes rozporuplně vnímanou sebevědomou cenovku u nového auta, si Lexus CT 200h drží cenu jako ojetina.

Po testovacím týdnu musím napsat, že je to opodstatněné. Jako auto funguje nad očekávání dobře a těch několik otravností, které jsem objevil, nemají nic společného s faktem, že se jedná o hybrid – snad s výjimkou celkem malé nádrže. Ovšem to je nutné vnímat v kontextu spotřeby, která ve městě může být klidně pod 5,0 l/100 km a dokonce na dálnici při 145 km/h nepřesáhla litrů šest.

Zdroj: Autoweb.cz

Je pravda, že je poznat nejmenší vyspělost hybridního ústrojí v rámci modelové řady Lexusu ať už z hlediska celkového výkonu, nebo ne úplné plynulosti. Ovšem pozor, to neznamená, že v CT 200h funguje nějak špatně, jen dražší modely Lexusu pracují uhlazeněji. Konkrétně se jedná o dávkování brzd a o zvuky při rozjíždění a zastavování. U brzd přece jen cítíte přechod mezi čistou rekuperací a zapojením klasických destiček.

Co mě překvapilo, to bylo, s jakou jistotou auto drží stopu nejen v přímce, ale hlavně v zatáčkách, a to i na špatném povrchu. To je dáno jednak nízkým těžištěm a také dobrým rozložením hmotnosti díky umístění baterií u zadní nápravy. Navíc je auto celkově hodně nízké, dokonce až tak, že na retardérech občas škrtalo spodkem. Přitom zpětná vazba od volantu je obstojná a jízdní vlastnosti celkově jsou naprosto nezáludné.

Další plus je ideální nastavení tlumičů někde mezi zbytečně tvrdými a houpavými. A přitom dominantním rysem jízdy je ticho, protože odhlučnění interiéru je příkladné. Kapitola sama pro sebe je pak úroveň ticha, pokud jedete v EV módu. Spíná se samostatným tlačítkem, podmínkou je dostatečně nabitá baterie hybridního soustrojí a rychlost do 50 km/h. Navolit si ovšem můžete i režim Sport, ve kterém se levá část přístrojového štítu promění z klasického hybridního schématu Charge/Eco/Power na otáčkoměr, podsvícení zčervená a odezva na plynový pedál se výrazně zostří.

Zmíněný facelift přinesl několik změn uvnitř auta, nicméně stále je dost konzervativní, kvalitně provedený, v našem případě místy pěkně obšitý kůží, ale zároveň se zastarale působícími tvrdými plasty. Ty ovšem nikde nevržou a pěkně lícují. Paradoxní pak bylo, že na rozdíl od dražších Lexusů, CT 200h stále používá pro ovládání infotainmentu klasické kolečko a tlačítka. Takže ani (podle mě povedený) joystick, ani otravnou destičku s odezvou. Za mě stále nejlepší řešení.

Zdroj: Autoweb.cz

Má ovšem jeden aspekt nedomyšlený, a to je blízkost podobného kolečka na přepínání režimů Eco a Sport. Zpočátku jsem si je pletl. A nesmím zapomenout na jednu vtipnou drobnost – vyhřívání sedaček se spíná otočným ovladačem a nabízí plynulou regulaci. Co ještě může Evropana, navíc zvyklého na nová auta, překvapit, je americká parkovací brzda u levé nohy.

Líbil se mi i samotný volant, a to včetně tlačítek, všechno je sladěné tak, aby dominantní tvar byl kruh, což je dobře doplněné velkým klasickým rychloměrem uprostřed přístrojového štítu. Ten má navíc podsvícené okolí, které mění barvu. Při režimu Sport je červená, při standardním Eco se mění od zelené až po modrou podle zatížení motoru.

Další vlastně milá retro záležitost je pak nastavování hodin, ty jsou součástí malého samostatného displeje, který ještě slouží pro topení/klimatizaci. A to pomocí dvou malých tlačítek na okraji tohoto displeje, v roce 2019 něco takového často neuvidíte (to samé platí i pro opravdu hodně staromódní klíček od auta a různobarevné podsvícení ovladačů).

Jako celý interiér jsou povedené i sedačky. I když nevypadají, mají dobré boční vedení a přitom jsou skvěle pohodlné. Daní za hybridní soustrojí je pak dost mělký a tím i malý kufr. Objem 375 litrů opravdu neohromí, ale nepředpokládám, že by potenciální zájemci o toto auto byli ti samí, kteří potřebují v kufru vozit každý pátek své živobytí na Kocábu a vzpomínat na bezstarostné mládí.

Zdroj: Autoweb.cz

Služebně je model sice starý, ale nechybí mu tolik žádané „bezpečnostní“ systémy typu aktivní brzdění, hlídání jízdy v pruzích apod. Z nich mám značně rozporuplné pocity. Samobrzdění je nastavené dobře a méně otravně než například v IS. Hlídání jízdy v pruzích si pamatuje zapnutí, takže může být pořád vypnuté. Čtení dopravních značek se nedá moc věřit, několikrát jsem v Praze viděl 100 km/h, a ani adaptivní tempomat nepracuje ideálně. Zpomaluje, kdy nemá, a dlouho trvá, než zrychlí. Velmi kladně hodnotím ovládání displeje infotainmentu dvěma otočnými ovladači, podle mě opět nejlepší řešení.

Poslední facelift přizpůsobil novějším modelům hlavně předek auta, takže i CT dostal velkou tlamu ve tvaru přesýpacích hodin. Samozřejmě s tvarem karoserie toho moc udělat nejde, ale podle mě je právě díky tomu řada CT přijatelná i pro potenciální majitele, kterým větší Lexusy mohou připadat příliš extravagantní. Inženýři pracovali při úpravách i jinde, takže třeba při prohlížení skvěle propracovaných svítících zadních světel, jsem si uvědomil, jak u Lexuxu dbají o některé, jen zdánlivě nedůležité detaily.

Jako celkové hodnocení auta bych použil skutečnost, kterou mi řekl zástupce Lexusu, když mi auto předával. Ač CT 200h rozhodně není aktuální model, jeho zůstatková hodnota po skončení operativního leasingu je vysoká. Vypadá to, že Lexus CT 200h potká podobný osud jako třeba Mercedes-Benz třídy R – tedy neoblíbenost u zájemců o nová auta, ale o to větší obliba v případě aut starších.

Zdroj: Autoweb.cz