Toyota C-HR 1.8 Hybrid: Na vzhledu (ne)záleží

Sofistikovaná hybridní technologie ukrytá v nevšedním a atraktivním designu. Toyota C-HR vyvrací zprofanované klišé. že hybridy "musejí" vypadat nudně.

Rubbernecking. Takhle se v anglofonních zemích označuje zvídavé vytáčení hlavy za něčím zajímavým, natahování krku za lepším výhledem. Když kolem prožene něco zajímavého, krky se otáčejí až obratle praskají. Někdy oči láká dopravní nehoda v protějším pruhu, jindy zase odhalený kotník půvabné dívky. A někdy, ale opravdu jen někdy, je za následné problémy s krční páteří zodpovědné vlastně docela obyčejné auto. Třeba takové, jaké se teď podařilo postavit Toyotě.

Budu upřímný – vždycky jsem se na crossovery díval hodně skrz prsty. Tito „kříženci“ totiž obětují část jízdních vlastností, aby se vzhledově přiblížili módním SUV, přičemž jde mnohdy kašlou i na základní praktičnost. Hlavně když to vypadá. A navíc to většinou vypadá tak, že se radši otráveně podívám jinde. Prostě se mi tahle auta vždy vrcholně nelíbila. No a v tomhle rozpoložení přede mně postavili Toyotu C-HR. Prius, který v šatně posilovny nafoukl svaly syntolem. Vlastně čirou esenci toho, co se mi protiví, čiré zlo. Se skřípajícími zuby tak nyní datluji na klávesnici, že se mi nakonec tahle Toyota vlastně líbí.

Tedy nakonec… pravda je taková, že se mi C-HR zalíbila na první pohled. Masivní příď, ostře řezané linie, zajímavě tvarovaná záď s výraznými prolisy pod zadními světly, velký spoiler nad zadním okýnkem, nízká střecha a úzká okna. To všechno postavené na velkých kolech a obehnané trochou surového nelakovaného plastu, aby to alespoň vypadalo, že se terénu nebojíte. Číší z toho aura sebevědomého, možná trochu arogantního a lehce „nafrněného“ auta s čumáčkem trochu nahoru. Jen se na tu příď mrkněte. Přesto od první chvíle dává tušit, že se v téhle póze nebere úplně vážně a vlastně si jen tak hraje. Už jen proto, že jakkoliv se C-HR tváří mohutně, v reálu je to auto celkem kompaktní. Design je tak výrazný, ostře řezaný a nadsazený, že mě jednoduše baví.

Oko si ale přijde na své nejen z venku, ale rovněž i zevnitř. Pod dotykovou obrazovkou infotainmentu se pod výdechy klimatizace vyjímá panel s ovládáním klimatizace se čtyřmi stříbrnými pákovými přepínači, obklopený z každé strany skupinou tlačítek. To vše je zasazeno do černého pásu lesklého plastu táhnoucí se v linii až ke dveřím spolujezdce. Prostorem posádky na předních sedadlech prochází linie stříbrného plastu táhnoucí se od madla dveří řidiče, rámující horní hranu vysoko položeného displeje infotainmentu a pokračující až po madlo dveří spolujezdce. Vršek palubní desky pak překrývá pruh syntetické kůže. Volant kombinuje prvky matného i lesklého plastu s texturovaným středem a koženým obšitím a přesto, že se na něm mísí několik druhů materiálu, vzhledově neruší. A navíc padne velice dobře do ruky. Budíky přístrojového štítu jsou vyvedeny v příjemné grafice s modrou stylizací, která dominuje rovněž displeji s rychlými informacemi. Lesklý plast černý plast pak převažuje na středovému tunelu, z nějž vystupuje páka voliče režimu převodovky. Výplně dveří pak v některých místech zdobí plast s drobnou pyramidovou strukturou. Přestože se materiálů v interiéru vyskytuje dost, jsou namíchány velmi citlivě, celek je dobře sladěný a skvěle doplňuje výrazný exteriér.

Mírně futuristickému designu pak zdatně sekunduje jízdní projev. Teď nemám na mysli úžasně zábavné řízení, ale sportovní jízdu snad od hybridního crossoveru nikdo neočekává. Volant je bez odezvy a pokud zašlápnete pedál plynu do podlahy, nedočkáte se zrovna ladného zrychlení. Sprint na stovku připomíná hlavně díky bezstupňové převodovce CVT spíše běh astmatika v posledním tažení. Je ale třeba si přiznat, že kvůli jízdní dynamice si nikdo C-HR kupovat nebude. Naopak její silnou stránkou je takové to pomalé korzování uličkami měst využívajíce pouze tiché síly elektrického pohonu. Právě v ten moment se na Vás začnou lepit oči kolemjdoucích. Pokud se necháte přistihnout při využívání parkovacího asistenta s rukama viditelně pryč z volantu, je zájem okolí zajištěn stoprocentně. Při parkování na ulici, při tankování na benzínce, při zevlování u obchoďáku. Za těch pár dní, co jsem měl auto k dispozici se ke mně po zaparkování seběhli zvědavci hned několikrát a nešetřili všetečnými dotazy.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

Toyota C-HR rozhodně není pro stydlivé povahy a pozornost vzbudí jako málokteré současné běžné a relativně dostupné auto. A pokud si pozornost dokážete náležitě vychutnat, dokáže C-HR v tomhle směru nabídnout opravdu spoustu potěšení. Toyota dokázala namixovat opravdu zajímavé auto. Jde téměř ve všech směrech proti vlastnostem, jež já osobně u auta hledám, a bych byl schopný sepsat esej o tom, co všechno se mně osobně na ní nelíbí – i přesto všechno musím uznat, že jsem si těch několik dní za jejím volantem výsostně užil a dokázal se s ním dobře zabavit. Už jen proto, že se na ní tak zatraceně dobře kouká.

1.6.2017 11:32| autor: Martin Kusyn

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist