Mercedes-Benz Marco Polo vs. Volkswagen California: Srovnávací test obytňáků

Vyrazili jsme k rakouským jezerům dvěma legendami mezi obytnými dodávkami - Mercedesem Marco Polo a Volkswagenem California - abychom jednou pro vždy zjistili, která z těchto luxusních haciend na kolech je lepší.
img_9447-1100x618.jpgCelá galerie 60 Zdroj: Autoweb.cz

Jestli existuje na světě činnost, kterou k smrti nenávidím, pak je to rozhodně kempování. Ve stanu jsem naposledy spal na střední škole, kdy jsme ve třeťáku povinně vyrazili na vodu, když čtvrťáci maturovali. Od té doby mě do stanu nikdo nedostal. Nesnáším tu kombinaci zápachu levného kaučuku s vlhkou trávou, nesnáším všechnen ten hmyz, který vám nalétá dovnitř, a nesnáším slunce, které už nad ránem vytvoří uvnitř saunu.

Ze všeho nejvíc ale nenávidím to extrémní nepohodlí. Ne že bych byl rozmazlený a potřeboval pokaždé spát v pětihvězdičkovém hotelu s all inclusive servisem a otevřeným mini-barem, ale zkrátka mám rád svoje jistoty. Mám rád, když na mě večer čeká teplá sprcha, čistá toaleta a pohodlná postel. Existuje ale věc, která mě dokáže přesvědčit k tomu, abych vyrazil kempovat – obytná dodávka.

Možná si o mně teď myslíte, že jsem zpovykaný kluk z velkoměsta, ale opak je pravdou. Za prvé prázdniny jsem pravidelně trávil u babičky na venkově a za druhé čas od času mám prostě chuť vyrazit jen tak do přírody a hrát si na Indianu Jonese. Nasekat dříví, rozdělat oheň, opéct si buřty a večer sledovat hvězdy. Jenom mi úplně nesedí to nepohodlí, které s těmito požitky souvisí. Camper-van ale slibuje všechno dobrodružství, které ke kempování patří, s nádechem pohodlí domova, aniž byste za sebou museli vláčet klasický karavan nebo mít integrální obytňák.

Problém ovšem nastal, když jsem si měl vybrat, čím vyrazit. První mě napadl Volkswagen California, naprostá legenda mezi „bydlíky“, ve kterém nejen hipíci cestují světem už od 50. let. Jenže neméně věhlasným camperem je Mercedes-Benz Marco Polo, jehož trojcípá hvězda na přední masce slibuje naprostý přepych. Jelikož jsem se nedokázal rozhodnout, vznikl nápad – co takhle vyrazit oběma a konečně zjistit, který z legendárních prémiových obytňáků je nejlepší?

Pozorné oko čtenáře si jistě povšimne, že ani jedno z aut, které jsme si na cestu k rakouským jezerům vybrali, není současnou verzí po faceliftu. Jak Mercedes třídy V, tak Volkswagen T6 prošly nedávno modernizací, jenže především díky vytíženosti výrobních linek VW ještě chvíli potrvá, než se auto dostane k prvním zákazníkům. Modernizované Véčko už nachází své první majitele, na Téčko si však počkáte až na přelom roku a na obytné verze dokonce ještě zhruba rok!

To ovšem ničemu nevadí, jelikož modernizace obou vozů jsou natolik mírné, že s klidem na srdci můžeme vyrazit se staršími modely. Změny u obou proběhly prakticky pouze v interiéru. T6 má nově digitální přístrojový štít a V nové výdechy ventilace (kromě silnější motorizace 300 d a devítistupňové převodovce, o nichž si můžete přečíst naše první jízdní dojmy). Obytné části však zůstaly beze změny.

Rozvržení obytné zóny je nápadně podobné. Ostatně společnost Westfalia, která první „Busíky“ stavěla už od roku 1951, na přelomu milénia převzal pod svá křídla Daimler. Výsledkem je, že Westfalia staví Mercedesy a Volkswagen si obytňáky vyvíjí ve vlastní režii. Obě auta jsou prakticky totožná, nejen vzhledem k historii spolčenosti Westfalia, ale také proto, že na nepříliš velkém půdorysu toho jednoduše mnoho nového nevymyslíte.

Když nastoupíte dovnitř bočními dveřmi, uvidíte napravo kokpit se sedadly řidiče a spolujezdce, která lze otočit do protisměru a vytvořit tak jídelnu. Vlevo je posuvná dvoumístná lavice, ze které vytvoříte dvoujlůžko, pod ním, resp. za sedadly v normálním stavu se ukrývá zavazadlový prostor. Přímo naproti dveřím je potom kuchyňka, která má opět stejné rozvržení – zprava začíná dřez, uprostřed je plynová dvouplotýnka, pod nimi skříňky a šuplíky, dále vlevo lednička a zcela vlevo zasahuje do zavazadlového prostoru větší skříňka na oblečení. V ní se potom nachází plynová lahev, nádrž na pitnou vodu a záložní baterie.

Jakkoliv je základní rozvržení stejné, jsou to malé detaily, které obě auta odlišují. Než ale dostanu první šanci zjistit rozdíly, musíme se dopravit do prvního místa určení – malého kempu s názvem Zahrádky v samém srdci Šumavy. Cesta utíká příjemně, ačkoliv s velkou dodávkou, která váží 2,5 tuny, nemáte dvakrát chuť jet nějak rychle. Stotřicítka je příjemné tempo, při kterém se nezapotíte, a spotřeba se drží kolem deseti litrů nafty.

Naopak na okreskách, když potřebujeme předjíždět, se projeví slušná dynamika nejsilnějších motorizací. Mercedes pohání vpřed 2,1litrový turbodiesel o výkonu 190 koní a točivém momentu 440 Nm, Volkswagen se spoléhá na dvoulitrovou bi-turbo naftu s mírně vyšším výkonem 204 koní a krouťákem 450 Nm. Když na chvilku zkoušíme, které auto jede lépe, nezaznamenáme jediný rozdíl. Obě auta zrychlují naprosto stejně v celém pásmu rychlostí.

V zatáčkách podhůří Šumavy se už drobné rozdíly najdou. Zatímco z Volkswagenu cítíte v základech dodávku, se kterou musíte našlapovat opatrně, Mercedes je mírně jistější a méně se naklání. Rozdíl ovšem není nijak výrazný a platí, že obě auta musíte vodit zatáčkami s respektem k vysoké hmotnosti a obřím rozměrům. Marco Polo také boduje v jízdním komfortu, ačkoliv opět nepatrně. Hlavně odhlučnění motoru je působivé i ve vyšších rychlostech a také rázy do karoserie jsou lépe utlumené. California se na nerovnostech mírně třese.

Přesto se trochu příjemněji cítím za volantem Volkswagenu. Lépe se mi tu sedí, jelikož sedáky v Mercedesu jsou příliš krátké a vysoko ukotvené. Mírně autobusová poloha volantu mě ovšem trápí v obou autech, takže mi chvíli trvá, než se uvelebím. Ve Volkswagenu ovšem potěší dvoje područky, které mají důmyslné nastavování výšky pomocí aretačního kolečka, zatímco v Mercedesu jsou područky jen uprostřed, navíc VW má také hodně široký plast kolem bočního okénka, takže si mohu ruku odkládat i tam. Mercedes zase boduje nastavitelnou hlavovou opěrkou i v podélném směru, takže nemusím používat cestovní polštářek.

Celkově působí kokpit Mercedesu mnohem luxusněji, nejen díky použitým materiálům, ale také známému rozložení ovládacích prvků z ostatních Mercedesů. Tlačítka stahování oken jsou velmi drahá stejně jako krásný displej multimédií, ovládání klimatizace podobné jako ve třídě S nebo otočný ovladač systému Command. Všechno je prvotřídní a i užitkový Mercedes působí přepychově, jak se na značku sluší.

California působí prostším dojmem, zato také praktičtěji – zkrátka svůj užitkový původ nezastře. A není to vůbec na škodu, naopak, u rodinně pojatého obytného auta uvítáte množství odkládacích schránek navíc. Třeba na vrchu palubní desky, která v Mercedesu chybí, nebo před spolujezdcem, kde jsou schránky rovnou dvě. Volkswagen ovšem prostorem neplýtvá, naopak si tu pohodlně roztáhnete kolena, jelikož středová konzola s voličem automatu je kompaktní a navíc ještě ukrývá šuplík s držákem na nápoje a jednu lahev.

Stejný prostor je v Mercedesu vyplněný obřím kusem plastu, na kterém pouze trůní ovládání multimédií, přitom volič převodovky se nachází tradičně pod volantem. Je to promarněná příležitost, jak nabídnout řidiči i spolujezdci více prostoru na kolena. Držáky na nápoje jsou umístěné až ve schránce na podlaze za roletkou, kde se schovává i ovládání systémů obytné části. California má tento přístrojový panel zabudovaný ve střeše jako v letadle, což je mnohem šikovnější.

Z funkčního hlediska jsou oba systémy velmi podobné. Nastavovat tu můžete nezávislé topení a intenzitu chlazení ledničky, sledovat stav nádrže na pitnou a odpadní vodu nebo nastavovat časovač – jak na nezávislé topení, tak třeba budík. Trochu lepší systém má Marco Polo, jelikož je obrázkový a teplotu vytápění můžete nastavovat přesně ve stupních Celsia, na rozdíl od Californie, která má systém v pouze němčině a teplotu nastavujete na nicneříkající stupnici od jedné do deseti. Tahle konkrétní California se ovšem navíc pyšní příplatkovým elektrickým otevíráním střechy, která se ovládá taktéž z panelu.

V naší úvodní destinaci otevíráme právě střechu jako první, jelikož nám usnadní pohyb vnitřkem. Elektrický systém Californie je působivý, ale poněkud pomalý, to mechanickou střechu Marco Pola stačí jenom odjistit ve dvou kotevních bodech a jedním elegantním pohybem ruky zdvihnout na plynových vzpěrách. Vrchní lůžko můžete také zdvihnout, to abyste si vytvořili prostor na stání v „obýváku“, třeba když se potřebujete pohodlně převléknout.

Odklápění lůžka je řešeno opět rozdílně – v Mercedesu je ke střeše připevněno poutky, která musíte odháknout z plastových oček, ve Volkswagenu se postel zvedá na plynové vzpěře, takže stačí jeden pohyb rukou. Samotnému lůžku potom nelze vytknout téměř nic ani v jednom z bydlíků. Matrace jsou pohodlné, navzdory jejich minimální tloušťce, ale rošty jsou v obou autech dobře vyřešené, takže při spánku je necítíte.

Co ovšem pocítíte, je osoba, se kterou budete lůžko sdílet. Postele jsou totiž velmi úzké a nenabízejí příliš mnoho prostoru na roztahování. Pokud vám tedy ve vztahu dlouhodobě chybí osobní kontakt, doporučuji vyrazit si na pár dnů pod střechu obytňáku. Úžasně to sbližuje. První noc strávená v obytňáku nakonec nebyla tak strašná, jak jsem čekal. Dorůžova jsem se nevyspal, hlavně kvůli tomu, že nad ránem dovnitř pražilo slunce, ale celkově to nebylo vůbec špatné.

Jediné, co mi na palubě chybělo, byla plnohodnotná koupelna. V Zahrádkách totiž měli jenom latrínu a koupání bylo řešené smočením v ledovém proudu Teplé Vltavy (jak ironické). V přihrádce obou vozů sice najdete sprchovou hadici, kterou můžete připojit k autu a provizorně se opláchnout, ale voda v nádrži se nijak neohřívá, takže to vyjde na stejno. Je na čase vyrazit do Rakouska do nějakého našňořeného kempu…

Druhý den začínáme se spotřebou rovných 10 litrů na palubním počítači Mercedesu, Volkswagen ukazuje ještě o litr více. A spotřeba bude ještě chvíli stoupat, protože hned po šumavských zatáčkách následuje německý Autobahn. Tady camper-vany ukazují svoje největší trumfy v rukávu, totiž že se na rozdíl od karavanů řídí jako úplně normální auta. Marco Polo má dostatek výkonu atakovat rychlost 200 km/h, navzdory vyšší střeše a markýze po straně. Přitom se chová naprosto suverénně, jako byste seděli v malém Céčku. Totéž platí o Californii, které můžete navíc přitvrdit adaptivní podvozek.

Projíždíme německo-rakouskou hranicí a opět snižujeme tempo. Ruku v ruce klesá i spotřeba paliva, alpské tunely a okresky s omezením na stovku mají za následek průměr 9,5 l/100 km v obou autech. Ještě to vezmeme kolem jezera Traunsee velmi malebnou silničkou k naší další destinaci u jezera Attersee, kde budeme mít konečně trochu místa na to, abychom celý tenhle „cirkus“ pořádně rozbalili. Vytáhnout markýzu je celkem snadný úkol, ale vyžaduje spolupráci dvou – jeden točí kličkou, čímž vytahuje markýzu, druhý přidržuje její okraj, aby se nezlomil pantograf, který zpevňuje plachtu. Jakmile se plachta zcela vysune, stačí jenom odjistit dvě nohy, nastavit jejich délku a hotovo. Oba systémy jsou velmi podobné a používají se stejně snadno.

Velké rozdíly však najdeme mezi samotným kempingovým vybavením. Zatímco Marco Polo ukrývá dvě rozkládací židle a stolek v zavazadlovém prostoru v koši pod oklopnou částí matrace, California využívá důmyslných skrýší. Židličky se skrývají za zipem látkové kapsy umístěné na zadních dveřích, stolek je potom zajištěný přímo v panelu bočních šoupaček. Je to naprosto geniální a šetří to místem v kufru, kterého není nazbyt, zejména pokud cestujete ve čtyřech. My jsme ve dvou a i tak musíme hodně přemýšlet, jak se do auta správně zabalit.

Má to ale háček – madlo na víku kufru je na Volkswagenu posunuté víc doprostřed, takže musíte vynaložit větší sílu, abyste zadní vrata zavřeli. Po několika dnech to začíná být unavující. Samozřejmě můžete zvolit i elektrické šoupačky a víko kufru, jako má Mercedes, ty ovšem za chodu pípají, takže je tohle novinářské auto nemá navolené, aby v noci nebudilo celý kemp. Mercedes nepípá vůbec, takže si užívám luxusu elektrických dveří. Nejvíc mě baví ovládat je na klíčku.

Večer nás zastihne pořádný liják, takže nacházíme útočiště uvnitř. Nejvyšší čas vyzkoušet otáčení předních sedaček. V Californii jdou otočit pouze o 180 stupňů, v Marco Polu můžete mít obě sedačky i našikmo – potom se u vnitřního stolku lépe sedí, i když pohodlnější je to přece jenom na zadní lavici. Oba stolky jsou ve výchozí pozici složené na přední straně lednice, stačí jenom zatáhnout, vyklopit vzhůru, vyklopit nožičku a je to. Systém v Mercedesu je jednodušší, když stačí nohu pouze vyklopit, ve Volkswagenu musíte ještě nohu krkolomně vysunout do delší pozice.

Celkově působí kuchyňské vybavení Mercedesu nejen honosněji jako z nějakého drahého kuchyňského studia, ale také se příjemněji ovládá. Stolek nedrhne jako u konkurenta, všechna dvířka, skříňky a zásuvky mají krásně jemný, pevný, poctivý chod a krásně zacvaknou na místě, zatímco veškerý nábytek ve Volkswagenu je pocitově levnější a jednodušší. Zkrátka to působí trochu víc jako ve stanu než v luxusním apartmánu.

Uplynula další noc pod střechou stanu na kolečkách za 2,8 milionu a přichází čas snídaně. Konečně využijeme všechno kuchyňské vybavení naplno. Jaké nás čeká překvapení, když sáhneme do lednice pro vajíčka, která jsou omrzlá. Maximální výkon ledničky se na první pohled nezdá, ale klidně by tu chvíli vydržely i nanuky. To platí pro obě ledničky. Jelikož je ráno oproti večeru jako malované, posedíme pod markýzou.

Systém skládání židlí a stolu se mírně liší – Mercedes má židle podobné režisérskému křeslu, Volkswagen zase podobné klasické rybářské stoličce, obojí ale funguje stejně jednoduše. Zato rozkládací stolek Californie je trochu důmyslnější a rozloží se snadněji než stolek z Marco Pola, který musíte složitě aretovat a vysouvat mu nožičky. VW se navíc chlubí ještě jedním trumfem v kuchyni – voda z kohoutku neplyne jenom do odtoku, nýbrž do dřezu můžete umístit malou plastovou nádobu, kterou potom jednoduše vylejete a nemusíte tak složitě řešit vypouštění nádrže.

Předposlední den míříme k vedlejšímu jezeru Wolfgangsee, kde naposledy zakempujeme. Právě courání po okolních vesničkách s častým rozjížděním z křižovatek odhalí jednu nectnost Volkswagenu – převodovku DSG. Automat v tomto druhu auta naprosto schvaluji, nic by mě cestou na dovolenou neotravovalo víc než řazení rychlostí, nicméně dvouspojka v tomto konkrétním případě irituje víc než obvykle.

Problémy jí tradičně dělají plynulé rozjezdy. Když chcete rychle vystřelit z křižovatky, abyste stihli úzkou mezeru mezi projíždějící dopravou, šlápnete na plyn, auto se nejprve napruží, chvíli stojí a následně s velkým cuknutím vyrazí vpřed. A ten náklaďák, před kterým jste to chtěli stihnout, najednou není tak daleko, jak se zprvu zdálo. Opatrné rozjezdy převodovce také nesvědčí. Jakmile se snažíte rozjet jemně, byť jen s trochou plynu, rozjezd stejně skončí cuknutím.

Vinu kladu vyšší hmotnosti auta, kdy spojky musejí snášet odpor 2,7 tun a navíc výkon putuje na všechna čtyři kola, takže v případě potřeby nelze přebytečné koně jednoduše proměnit v prokluz kol. Než aby spojka dlouze prokluzovala a spálila se na uhel, raději cukne. Je to logické, ale evidentně taková hmotnost auta už prostě systému nesvědčí. Sedmistupňový hydroměnič v Mercedesu také není zrovna dokonalý a bystrý, ale rozjezdy umí mnohem šetrnější. A nově můžete mít i devítikvalt.

Dnes už nikam nejedeme a budeme si užívat chvíle pohody u Wolfgangsee. Klidný večer nenasvědčuje tomu, jaké inferno nás zastihne uprostřed noci. Po druhé hodině ranní mě probouzí orkán nevídaných rozměrů. Tohle je neplánovaná noční přepadovka, která prověří, jak rychle lze všechno sbalit. Rychle slézám z horního lůžka a potmě balím všechno, co se mi dostane pod ruku. Nevím, jestli mám první honit poletující nádobí, rolovat markýzu nebo skládat židličky.

Je to masakr a snažím se hlavně o to, aby nic nepoškodilo karoserii, a zároveň jsem uvnitř neodřel nábytek, ale v tom fofru, navíc potmě, to není jednoduché. Nakonec všechno zvládneme a odebereme se ke spánku, ale nahoře to vydržím jenom několik krátkých minut, než na chvíli usnu a zdá se mi sen, jak se na rozbouřeném moři potápím na lodi. Zvukový doprovod fičení větru a kolébání karoserie jsou velmi věrnými efekty.

Nakonec to nevydržíme a odebereme se do spodního patra – máme tak jedinečnou šanci zkusit si přesunout postel, aniž bychom vylézali z auta. Elektricky sklopné zadní sedačky Mercedesu přijdou vhod, když se nastaví do požadované polohy pouhým podržením tlačítka. Kolegové ve Volkswagenu sice musejí zatáhnout za tradiční poutko a opěrky sklopit manuálně, mají však výhodu, jelikož součástí balení je ještě jedna vrstva matrace, kterou položíte přes sedačky. My si ovšem v Mercedesu nestěžujeme a do rána se konečně poprvé opravdu vyspíme. Dole je to přece jenom o trochu lepší než nahoře.

Jednak je dole nepatrně více místa do šířky a znatelně více na délku, za druhé se staženou střechou je uvnitř naprosté ticho – neslyšíme ani hurikán, ani ranní štěbetání sousedů, jako s otevřeným stanem. Našim sousedům v Californii ale závidíme jednu zásadní vychytávku – zatímco my máme krycí roletky jenom na zadním a postranních oknech, oni mají navíc ještě rolety skryté v A sloupcích, které jednoduše spojí uprostřed přes čelní sklo a vytvoří si dokonalé přítmí.

Je na čase se zabalit a vyrazit zase domů. Cestou rozjímám nad tím, co jsme za poslední tři dny a tři noci prožili. Aniž bychom to plánovali, vyzkoušeli jsme si snad všechny myslitelné i nemožné scénáře – měli jsme slunečno, déšť i vichr, spali jsme v patře i přízemí, trávili večer v obýváku Volkswagenu i Mercedesu a z kempingových židliček sledovali jak noční oblohu, tak ranní cvrkot v kempu u míchaných vajíček. Obě auta jsme prolezli křížem krážem a nesčetněkrát jsme diskutovali nad tím, který konkrétní prvek má to které auto promyšlenější. A stejně jsme tam, kde jsme byli na začátku – nemáme jasného vítěze.

Osobně mi imponuje retro vzhled dvoubarevné varianty Californie a její praktičtější interiér, jenže Mercedes je uvnitř luxusnější a malinko lépe jezdí. Rozdíly jsou však natolik nepatrné, že chybu neuděláte ani s jedním autem. Je to zkrátka otázka priorit a osobních preferencí ke značce. Zásadní otázkou tak není, který camper bych zvolil, ale jestli vůbec nějaký. Jak jsem totiž pochopil při pohledu na všechny spolubydlící ve všech těch našňořených Californiích a Marco Polech, kterých bylo okolo požehnaně, kempování v bydlíku není formou levnější dovolené, na kterou jedete, abyste ušetřili peníze, naopak je to dovolená nesrovnatelně nákladnější.

Tyhle luxusní pojízdné vily totiž stojí stejné peníze jako malý rodinný domek, bez pozemku, který k bydlíku pochopitelně také nedostanete. Základní ceny začínají někde okolo 1,5 milionu za naprostá holátka, naše verze stály neuvěřitelných 2,8 milionu! Připočítejte k tomu ještě pojištění, náklady na palivo, poplatky za kempy a další vybavení a zjistíte, že byste do konce života mohli jezdit jednou, možná dvakrát ročně na super dovolenou. Kdepak, camper-vany nedávají vůbec žádný ekonomický smysl. Zato ovšem poskytují něco, co nemůžete finančně vyčíslit.

I mně, naprostému kempingovému barbarovi, totiž nakonec uhranuly. Hned bych vyrazil (tedy potom, co bych se pár dní hezky prospal v posteli) třeba na cestu po Americe nebo do divočiny na Balkánu. Ovšem jenom na chvilku, než by se mi zastesklo po pohodlí domova. Ale třeba je váš domov právě na kolech a kempování je vaším životním stylem. Potom neuděláte chybu jak Californií, tak Marco Polem. A já vám budu vlastně svým způsobem tak trochu závidět…

18.6.2019 12:00| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist