Citroën Berlingo XTR & Peugeot Rifter GT Line 1.5 BlueHDi: Jednovaječná dvojčata

Rifter je novinkou na trhu a v modelové nabídce značky Peugeot, jde o nástupce řady Partner Tepee, na druhé straně Berlingo je stále Berlingo, které je tu s námi už dlouhých dvaadvacet let a aktuální generace je teprve třetí. Z toho je vidět, že řada je pro automobilku úspěšná a nemusí ji přehnaně často obměňovat.

Nicméně o to větší jsou rozdíly mezi jednotlivými generacemi. Tam, kde první a hlavně druhá byly uskákané dodávky se sedačkami navíc, aktuální generace je příjemné svižné auto, které je zábava řídit a zamilují si ho i vaše děti. Což platí i pro Rifter, protože rozdíly, které tady jsou, lze považovat za kosmetické – jiná maska při pohledu zvenčí či ne až tak zásadní detaily uvnitř, například kaplička přístrojů nebo ovládání jízdního nastavení. A samozřejmě čalounění sedadel.

Zdroj: archiv redakce

Neuměl bych si představit, že mě oproti s C3 a C4 Cactus, které jsme měli v testu letos v průběhu roku, bude jízda s Berlingem bavit nejvíc. Bohužel si s sebou nese dál jeden dodávkový neduh, kterým je poloha pedálů proti přední sedačce a dost krátkou jedničku, ale jinak překvapovalo jen pozitivně. Tedy pokud se smíříte s tím, že má přece jen dost velký odpor vzduchu a jízda na dálničních limitech znamená výrazný nárůst spotřeby proti klidné okresce. V číslech to znamená 6 až 7 litrů při běžné městské jízdě, klidně 5 litrů při konstantních 90 km/h, ale minimálně 8 při zmíněných 140 km/h.

My dostali k testování Berlingo s nejsilnějším motorem 1.5 BlueHDi o výkonu 130 koní a točivém momentu 300 Nm, přičemž stejnou pohonnou jednotku měl i Rifter. Ten ve výbavě GT Line, Berlingo s paketem XTR, což mimo jiné znamená 17″ kola, kryty zrcátek v černé barvě a deflektory předního a zadního nárazníku v barvě auta, oranžové doplňky kolem mlhových světel a Airbumpu a ještě zelená látka použitá různě v interiéru.

Zdroj: archiv redakce

Musím uznat, že se v Citroënu snažili, aby auto i přes pochopitelnou lacinost bylo originální. Takže vršek palubní desky byl vyvedený v tmavě zeleném lesklém plastu, před spolujezdcem ještě jakoby přetažený světlejším proužkem připomínajícím pásek. Je to zbytečnost, ale interiér to ozvláštní. Zmíněná lacinost se projevuje především v použití výhradně tvrdých plastů všude v autě. Na druhou stranu to ovšem znamená, že sebevětší nepořádek prostě utřete.

Peugeot vypadá možná ještě lépe, designový jazyk moderní doby je vážně šik a zvenku Rifter dává minimálně při pohledu na první třetinu auta zapomenout na to, že jde o dodávku. Nicméně není to a nemá být žádný placatý supersport, stejně jako Berlingo je to typ auta, které je předurčené pro přepravu dětí. Tak jsem to vyzkoušel také, a když dcera hned po usazení objevila sklápěcí stolek (jsou schované v opěrácích předních sedaček), prohlásila, že si to auto musím koupit. Přidejte k tomu velké střešní okno, posuvné dveře (také jsou přece zábavnější než obyčejné) a svítící přihrádku podélně uprostřed kabiny pod stropem a není se čemu divit.

Rozložení ovládacích prvků ať na volantu, páček pod ním, ovládání topení/klimatizace (naštěstí je stále nedotykové) nebo právě dotykového displeje, vše je více méně shodné s dalšími Citroëny a Peugeoty. A i když by se našly chyby – třeba špatně snímaný zvuk při telefonování přes bluetooth – pro mě nejotravnější je fakt, že hlídání jízdy v pruzích je zapnuté implicitně a po každém nastartování je potřeba pětisekundovým podržením příslušného tlačítka provést deaktivaci.

Zdroj: archiv redakce

Stabilizaci vypnout lze, ale pouze do 50 km/h pro pomoc s vyjetím například ze sněhu a navíc to není potřeba, protože zasahuje opravdu tak, že pomáhá. Ve výbavě námi testovaného Berlinga byl i barevný head-up displej. Sice pouze vysouvací destička, ale správně umístěná a fungující ku prospěchu řidiče. Rifter disponoval zase tradičním „pežoťáckým“ kolečkem na ovládání nastavení jízdy a snadným vypínáním stabilizace.

Pokud jsem mluvil o tom, že je Rifter svým vzhledem typickým moderním Peugeotem, tak Berlingo se zvenku dá velmi snadno identifikovat jako současný Citroën. Jak díky Airbumpům na spodku předních dveří, tak předním světlům ve třech řadách nad sebou. S vyšším předkem toto řešení vypadá možná nejlíp ze všech Citroënů, kde je použito. Stejně tak chromované lišty, které od znaku pokračují ve dvou řadách vodorovně až k horním světlům pro denní svícení. Nekoukalo po mně tolik lidí jako při testování Fordu Mustang, ale úplně bez zájmu ostatních řidičů Berlingo rozhodně nebylo. A Rifter si s ním nezadal.

Zdroj: archiv redakce

Auto, jak jedno, tak druhé, je zábavné, čitelné a přes určitý robotický pocit z řízení dokáže přední náprava přesně sdělovat, kdy je na hraně adheze. A stejně tak i zadní. A navíc je stabilizace nastavená tak, že neubírá výkon ani nebrzdí víc, než je potřeba. Vyvolat přetáčivý smyk je téměř nemožné, ale kdo by to chtěl od rodinné dodávky, ve které vozí žena děti do školy, a o to víc je auto tvrdošíjně neutrální i na limitu při maximální povolené rychlosti u nás.

Výše uvedené výkonové parametry stačí i pro rychlou jízdu s potřebou předjíždění, navíc díky manuální převodovce a vyššímu posezu s lepším přehledem o situaci dokáže být Berlingo i Rifter nečekaně živým účastníkem městského provozu. A přitom pohodlně, úsporně a neuskákaně odveze i pět dospělých a na šest set litrů zavazadel.

Zdroj: archiv redakce