Napříč Amerikou za 27 hodin a 25 minut: Silně nelegální rekord Cannonballu byl opět pokořen

Cesta z New Yorku do Los Angeles je mezi nadšenci přezdívaná Cannonball. Nebezpečné ilegální závody každoročně lákají desítky přívrženců rychlosti, převážně z řad těch zámožnějších příznivců. V mnoha případech se jízdy v Cannonball stylu ale mění spíše v přehlídku drahých aut a velkou zbohatlickou párty plnou bezohledné jízdy a poměřování výbavičky.

Jízda, o které se tentokrát bavíme, je ale trochu jiná. Sice stále velmi nebezpečná a ilegální, ale zároveň dobře promyšlená a připravená jízda jediného vozu s jasným cílem pokořit rekord. Rychlá a soustředěná jízda bez zbytečného předvádění. Na jednu stranu to musíme odsoudit s ohledem na to, že jde skutečně o něco docela nebezpečného – byť jízda probíhala převáženě po dálnicích, kde bývá obvykle největším nebezpečím policejní hlídka – na druhou stranu něco v nás na tento výkon nahlíží s obdivem.

Dosavadní rekord z roku 2013 činil 28 hodin a 50 minut. K tomu, aby jej duo Arne Toman a Doug Tabbut spolu se spotterem Berkley Chadwickem překonali, potřebovali samozřejmě pořádně nadupané auto – tím se stal Tomanův Mercedes Benz E63 AMG s několika úpravami, díky nimž ve výsledku posílal na kola kolem 700 koní. Zároveň se do auta dostala podstatně větší závodní nádrž. Brzdy a podvozek zůstaly sériové, pro vůz jsou prý stále více než dostačující a fungují skvěle za každé rychlosti. Mimo to byl vůz vybaven hromadou dodatečné elektroniky s jediným účelem – ztížit práci policie. Několik zabudovaných pasivních antiradarů, laserová rušička a protikolizní systém standardně používaný v letadlech. Dále byl vůz vybaven vypínačem zadních i brzdových světel, aby bylo těžší vůz detekovat v noci, a všechny karbonové kusy karoserie překryl Toman stříbrnou páskou. Stejně tak páska posloužila k zamaskování zadních světel, díky čemž záď vozidla zdálky připomíná spíše americkou variantu Hondy Accord z půlky nultých let – tedy auto podstatně pomalejší a nenápadnější.

Vnitřek vozu poté zdobila hromada displejů. Na jednom z nich běžela komunitní navigace Waze, na které uživatelé nahlašují jak policejní hlídky, tak ostatní rizika na cestě. Jako důkaz rekordní jízdy byly na palubě dvě GPS jednotky Garmin a vůz zároveň vezl sledovací GPS, kterou na dálku sledovala nezávislá třetí strana. CB rádio a policejní vysílačka ve výbavě samozřejmě nechyběly.

Na střeše vozu byl přimontován stabilizovaný termální dalekohled, který ze zadního sedadla ovládal spotter Chadwick. Během noci sloužil skvěle hledání divoké zvěře, přes den jej však posádka z vozu sundávala, aby se vyhnula pozornosti. V kombinaci s Waze přitom ale fungoval výborně na detekci policejních aut – vyhřátý automobil na krajnici byl prý dopředu velmi dobře vidět.

Ne vše ale fungovalo bezchybně. Vůz ve Skalistých horách kvůli kombinaci řidšího vzduchu a benzínu s nižším oktanovým číslem začal klepat. Po odstavení a opětovném nastartování naštěstí vše znovu fungovalo. Detektor leteckého provozu nic nedetekoval, pravděpodobně proto, že zrovna nebyly žádné policejní vrtulníky ve vzduchu. Termální dalekohled se při vysunutí do krajní polohy zasekával a stabilizátory si nedokázaly při vyšších rychlostech poradit s náporem větru. Policejní vysílačka fungovala pouze tam, kde ještě nepřešli na šifrovanou digitální komunikaci a CB rádio bylo víceméně k ničemu.

Velkou zásluhu na pokoření rekordu měla ale i komunita nadšenců kolem Cannonballu. Toman předem zjišťoval jaké jsou na připravované trase podmínky, jaké vybavení mají policisté v jednotlivých státech k dispozici a jiné zákulisní informace. Zároveň se do akce zapojilo 18 dobrovolných hlídek, které Tomanův vůz část cesty doprovázely a prověřovaly úsek cesty před vozem na přítomnost policejních hlídek.

Těch posádka vozu potkala cestou docela dost, ale žádná z nich je nakonec nezastavila. V jednom případě to prý ale bylo opravdu těsné a policista v protisměru, kterého si nevšimli včas, je podle všeho změřil radarem s instantním náběhem – sice se za nimi nevydal, ale jeden člen sítě dobrovolných hlídek potkal onen policejní vůz na benzínce a hlásil opravdu rušný rádiový provoz. Podle všeho policisté připravovali na vůz radarovou past, z té se však Mercedesu podařilo proklouznout – možná i díky relativně nenápadnému vzezření stříbrného auta.

Toman tvrdí, že se ani jednou nedostali do potencionálně nebezpečné situace – ostatně jakkoliv zní celý koncept šíleně a nebezpečně, za padesát let pokusů o nejrychlejší Cannonball jízdu k žádnému úmrtí nebo vážnému zranění nedošlo, a to i přesto, že Američané nejsou na rychlý provoz po dálnicích zvyklí a limit na dálnicích se pohybuje mezi 70-80 mílemi za hodinu (přibližně 110-130 km/h).

Nakonec tedy vše dobře dopadlo a tým dokázal překonat vzdálenost 4 546 kilometrů s časem 27 hodin a 25 minut. To znamená průměrnou rychlost 166 km/h – a to i včetně započítání zastávek za účelem natankování benzínu. To je skutečně úctyhodný výkon.