Jaguar XJ 2,7D

Ano, tohle je největší model Jaguaru a má pod kapotou nafťák. Dřív, než se tradicionalisté mezi vámi začnou křižovat, případně hroutit, připomeneme si několik věcí.

Už slyším tu vlnu nevole, která se mezi čtenáři zvedá. Cože, takhle krásná, skoro až klasická limuzína od Jaguaru a na naftu?!? To je svatokrádež! Jenže, co si budeme povídat, doba pokročila. Skoro bych se vsadil, že většina těch, kteří bez rozmyslu samotnou ideu naftového Jaguaru odsoudí, považují za typickou ukázku moderního dieselu snad nejrozšířenější nafťák u nás – devatenáctistovkovou pumpe-düse od Volkswagenu. Jenže ta, všichni hrdí majitelé octavií, golfů a passatů prominou, zrovna k výkvětu technologie (zejména s důrazem na kultivovanost) nepatří.

Šestiválcový turbodiesel pod dlouhou černou kapotou testovaného krasavce naopak patří k tomu nejlepšímu, co se ke stojanu s černou pistolí staví. Už majitelé stejným motorem vybaveného Jaguaru S-type se musí soustředit, aby při volnoběhu motor zaslechli a v XJ je to ještě lepší. Motor byl totiž mírně přeladěn pro ještě lepší kultivovanost a odhučnění motorového prostoru je na ještě vyšší úrovni. Není se tedy čemu divit, když sám Jaguar tvrdí, že tohle sice není nesilnější ani nejrychlejší motor v XJ, ale dost možná by to mohl být ten nejlepší.

Zajímavá věc je, že přestože se výkonově od menšího S-typu vůbec neliší (tedy 207 koní a 425 Nm), výrazně větší XJ je s ním hbitější (0-100 za 8,2 s) i rychlejší (max. 222 km/h), než jeho menší sourozenec. Řešení zdánlivě záhadného rébusu je pochopitelně jednoduché a jmenuje se celohliníková karoserie. Díky nejmodernějším způsobem odlehčené konstrukci má Jaguar XJ pohotovostní hmotnost pouhých 1659 kg a i ta nejluxusnější výbava mu přidá nejvýš 270 kilo. I potom bude ale pořád ještě lehčí, než většina konkurentů od BMW, Audi a Mercedesu.

Relativně nízká hmotnost se promítá hned do několika výhod. Jako první většinu lidí napadne nižší spotřeba. To je sice pravda, jenže Jaguara XJ si nekupuje typický zástupce „většiny lidí“. Naopak, perspektivního zákazníka spotřeba téměř, nebo vůbec nezajímá – nanejvýš bude spokojený, že při plynulé jízdě bude mít díky méně než devíti litrům na 100 km dojezd až kolem tisícovky kilometrů.

Daleko podstatnější výhodou z hlediska majitele XJ je schopnost vozu plynule a celkem svižně zrychlit na požadovanou cestovní rychlost. Za 8.2 s na stovku se jen tak nějaká dieselová pětimetrová limuzína nedostane, ale tenhle údaj vám nic neřekne o pružnosti, jakou vůz oplývá v běžném provozu. Jistě, není to žádný závoďák, ale povinnosti pohodlné a rychlé limuzíny zvládne bez sebemenšího zaváhání.

Také podvozek si zaslouží vyjádření v superlativech. Pokud je pro vás jízdní komfort tím hlavním kritériem při výběru takovéhoto vozu (čemuž by se nebylo co divit), můžete na všechny konkurenty rovnou zapomenout, Jaguar je poráží na hlavu. Dobrá, s novým Mercedesem třídy S jsem ještě nejel, takže nemůžu soudit, ale ostatní německé limuzíny mi přijdou postižené marketinkovým trendem „co není sportovní, to není in“, v jehož důsledku jim chybí elegantní a konejšivá plavnost, se kterou XJ překonává nástrahy českých asfaltek stižených dlouhou zimou.

Dalším plusem, za který mohou šťastní majitelé XJ děkovat lehké konstrukci, je způsob, jakým tenhle Jaguar polyká zatáčkovité okresky. Setrvačnost v zatáčkách je o poznání nižší a díky poměrně strmě stoupajícímu čelnímu sklu není problém umístit rozměrný vůz přesně do stopy, ve které ho toužíte mít.

Na dálnici si připadáte opravdu jako v obýváku. Nenechte se zmást naším videem – hluk, který je slyšet, vzniknul kontaktem kamery s bočním oknem. Ve skutečnosti je uvnitř díky dvojitému zasklení a spoustě tlumícího materiálu příjemné ticho až do velmi vysokých rychlostí. Pokud si nezapnete skvěle vyvážené stereo, které přímo láka k poslechu něčeho zvukově vytříbenějšího, než je současná popová produkce. U mě to vyhrál jazz. Sedačky jsou extrémně pohodlné a dokážu si živě představit, že bych s tímhle autem dojel na jeden zátah do Paříže a unavené bych měl jenom oči.

Žádné auto ovšem není dokonalé (alespoň jsem na něj zatím nenarazil), takže negativa najdeme i tady. Sdílení součástek s koncernem Ford sice vozu přineslo skvělou pohonnou jednotku, ale také méně podařené věci. Dřevěné obložení mi ve většině aut připadá nevkusné, o imitacích ani nemluvě, ale k Jaguaru tak nějak patří. Spíš než leštěný povrch, který byl v testovaném autě, bych ale volil sametově matnou úpravu, která vypadá moderněji a dobře se doplňuje s pečlivě obšívanou kůží na vrchní straně palubní desky. Je velká škoda, že tento tradičně luxusní dojem bortí černé plastové ovladače z koncernu Ford. Působily na mě doslova jako pěst na oko. Přitom by stačilo tlačítka potáhnout třeba umělým hliníkem. Totéž lze říct o navigaci, jejíž dotyková barevná obrazovka sice funguje bezchybně, ale grafika vypadá jak z minulého století. Nejkoukatelnější, co se na ní dá zobrazit, je logo Jaguaru na zeleném pozadí.

Někteří z majitelů ale na palubní desku koukat nebudou, protože budou sedět na zadním sedadle. Že s tím Jaguar počítá, je zjevné z toho, že pasažér vpravo vzadu má možnost elektricky posouvat sedadlo před sebou. Vyzkoušel jsem si i tohle místo. Je to pohodlné, což o to... ale přece jenom jsem raději za volantem. A v Jaguaru XJ6D si to užijete i tam.

Honza Koubek

Další články o Jaguar

• Komentáře ke článku
• Tisknout