Plaštiak: Sledujte svého redaktora!

Většina z vás nekouká na jméno autora článku. Pokud na něj koukáte, rychle ho pouštíte z hlavy. Vím to, také jsem býval čtenář. Člověk má tendenci vnímat svá oblíbená média jako homogenní ostrůvky, jejichž názory se liší redakci od redakce, ale ne už redaktor od redaktora. Kdybych podobný přístup sám kdysi nepraktikoval a hluboce nechápal, přišel by mi vlastně nesmyslný. Víte, my všichni v redakci dokážeme ocenit zábavné auto, ale to je také vše, co máme společné, a jediné jednotící téma našich článků.

Početná skupina čtenářů (přestože menšina) hledá na Autowebu právě to: názory lidí, kteří rádi řídí. Jste tu správně. Ale důvody proč rádi řídíme se diametrálně liší. Nechci se pouštět do psychoanalýzy svých kolegů už proto, že by mé závěry nebyly přesné, nicméně žádají od auta – zcela přirozeně – něco jiného než já. Některé závěry jsou nevyhnutelné: všichni bychom například upřímně chtěli Porsche 911. Jenže někteří z nás by raději měli to nové, jiní starší a já to nejstarší.Verdikt každého testu do jisté míry odráží názor celé redakce, přesto je nevyhnutelně poznamenán osobností autora. A je jí poznamenán natolik, že naše závěry ve skutečnosti nejsou zaměnitelné. Snažíme se i o objektivní hodnocení – proto jsme si pořídili V-Box – jenže já jsem hluboce přesvědčený, že objektivní hodnocení, výčty čísel a objektivní bodování nemá bez doplňujícího komentáře žádnou cenu. Proběhnout se s metrem po showroomech můžete sami a jakkoli udávaná spotřeba neodráží skutečný stav věcí, základní představu o tom, které auto je úspornější, dává celkem spolehlivě – což je také jejím jediným úkolem. Můžete se v autech dokonce projet, ani na to nás nepotřebujete.

Co potřebujete vědět je, která auta vůbec stojí za vaši pozornost. A to z článku těžko vykoukáte, pokud nevíte něco o jeho autorovi. Svého druhu extrémním příkladem je test Mercedesu CLS 350 CDI. Pro auto dopadl velmi dobře a já nemám s jeho závěry problém, ale můj test by vypadal jinak. Byl by vlastně úplně jiný. Nejen že bych si všiml jiných věcí – našel bych chyby v oblastech, kde Jirka nešetřil chválou. Extrémním příkladem je test proto, že mé nároky na auta s třícípou hvězdou jsou z historických důvodů nejspíš nepřiměřeně vysoké. Byl jsem zklamaný i z CL. Svou slabost znám a o mercedesech nepíšu (až na pár světlých výjimek).Jenže jistá zaujatost je pro novináře – člověka – zcela přirozená, nevyhnutelná, a pokud nepřekročí jistou míru, také tolerovatelná. Každý máme názor na auta kolem sebe. Má člověk bez názoru vůbec nějakou cenu? Nemluvíme tu jen o značkách jako takových, ale i o koncepcích a přístupu konstruktérů k nutným kompromisům. Někdo preferuje auta bezpečnější, nědo má rád těžké houpavé koráby s pohodlnými podvozky, já se nejradši vozím lehkými obratnými auty. Mám rád upřímnost, a pokud se mi auto nesnaží vnutit pocit, že je něčím víc, přestože ve skutečnosti vládne kvalitami sotva průměrnými, umím mu odpustit i velké chyby.

Nemám rád nová Mini a štve mě Mecedes, protože slibují něco, co dávno neumí. Na druhou stranu respektuji nudné produkty Volkswagenu a Škody (jen ty ceny…). Jsem velkým fanouškem Mazdy (ale s těmi brzdami by měli něco dělat). Mám Citroën C1, objektivně vzato jeden z nejhorších strojů segmentu A. Nehraje si totiž na víc než plechovou krabici se skvělým tříválcovým motorem, který vyhrál motor roku čtyřikrát za sebou a neváží ani sedmdesát kilo. Celé auto má i se mnou sotva devět set kilogramů. Mám pokračovat? Umíte si Citroënu C1 představit před Daliborovým domem? Nebo u Červenků? Já sotva. A přesto je podle mě malý stroj skvělý, dokonce i za ty peníze.Nedávno se jeden kolega od konkurence nekontrolovatelně smál, když jsem mluvil o tom, že mám rád předokolky. Nechápal mou náklonnost k lehkým autům, vážícím nejlépe pod tunu i s řidičem, a kroutil hlavou, že mi v principu nevadí malé motory (To neznamená, že bych do své Cobry nechtěl jedenáctilitrový big-block!). Mazdu MX-5 odbyl mávnutím ruky a smál se mému snění, jak by byla skvělá kdyby měla devět set kilo. Sbírá jaguary. Každý jsme nějaký, budiž mu přáno. Já jsem zase nedávno vyměnit motorku se 105 kily za lehčí a o třicet procent slabší. Za těch deset kilo dolů to stálo. Snad chápete, že kolegův verdikt řekněme nad tím Citroënem by byl jiný než můj, byť bychom se oba snažili být profesionální a objektivní.Posuzujeme auta podle toho, zda dělají dobře to, co dělat chtějí – ne to, co bychom my chtěli, aby dělala. Tak může Audi A6 vyhrát srovnávací test proti BMW 530d a Opel Meriva může dostat čtyři hvězdičky, přestože skalní fanoušek již zmiňovaného Porsche by rozhodl jinak. Ale nežádejte po nás, abychom se zcela oprostili od svých názorů. Nechceme. Co víc, neumíme to. A nemyslíme si, že to umí ti, kteří se tak tváří. Subjektivita staví nesrozumitelná čísla – která sbíráme i my – do kontextu a dává jim význam. Zaujatost není odvrácenou stranou mince, ale jiným jménem pro totéž. Pouze pokud znáte slabosti autora, můžete si z textu vybrat to důležité. Pokud autor své slabosti skrývá, dělá porozumění těžším, nikoli snazším.

Světlo ovlivní fotografii a obrázek vyfocený za jinak stejných podmínek ráno a večer nebude stejný. Názory autora jsou světlem, které se odráží od auta a dopadá na papír. A přestože si občas můžeme posvítit V-Boxem nebo skládacím metrem, článek za nás žádný přístroj nenapíše. Čtěte si proto jména autorů a snažte se proniknout od jejich světa, pochopit jejich myšlení. Hledejte mezi řádky. Okolnosti vzniku článku jsou pro porozumění jeho obsahu stejně důležité, jako text samotný a čtyři hvězdičky neznamenají vždy to samé.