Škoda Octavia Combi a 4×4: první dojmy
Když někdo z automobilky na podobné akci začne mluvit o „předsériových kusech“, může to znamenat dvě věci. Jako první samozřejmě člověka napadne, že auta budou možná ještě sem tam nedoladěná, v interiéru malinko nedotažená a podobně. Jenže – a teď zdůrazňuju, že mladoboleslavské rozhodně nechci z něčeho podobného obviňovat – to může být i přesně naopak. Už v několika případech novináři zjistili, že na první dynamické premiéře vozu dostaly modely speciálně odladěné pro odborníky, zatímco auta na prodejnách pak jezdila jinak – většinou o něco hůř.
SLEDUJTE: Videotest Škoda Octavia 2.0 TDI
Ono někdy stačí obout na auta extrémně dobré pneumatiky a je to. Dalším faktorem jsou neznámé silnice – když nejste na své oblíbené trase, kterou už jste projeli s desítkami, ba stovkami různých aut, těžko poznáte drobné rozdíly v chování podvozku. Nehledě na to, že velká část těchto premiér se odehrává ve Španělsku a Portugalsku, kde se dají najít extrémně hladké a zajímavé silnice. Na finální verdikt, co se týče jízdních vlastností a jízdního komfortu, je zkrátka lepší počkat, až když člověk vyzkouší skutečně sériové auto ve svém ozkoušeném prostředí.
Škoda Octavia III fotogalerie – vše co potřebujete vidět
V okolí alpského horského centra Kitzbühlu jsou ale okresky docela normální, místy dokonce záplatované a trochu děravé, takže to porovnání by snad mohlo docela sedět. Předběžně se mi zdá, že kombík má trochu lépe odhlučněnou zadní nápravu. Buď za to může jiná stavba zádi, jiné ladění tlumičů, nebo prostě tlustší vrstva zvukové izolace, ale typické duté „dupání“ jednoduché nápravy s torzní příčkou se zdá být tišší a autem nerezonuje tolik, jako v liftbacku.Dvoulitrovým turbodieselem s převodovkou DSG jsme se vypravili z Mnichovského letiště po dálnici a pak po horských silničkách do necelých 200 km vzdáleného Kitzbühlu. Právě při cestě po dálnici jsem si vzpomněl na onu zmínku o předsériových kusech, protože oproti liftbacku se stejným motorem se mi tohle auto zdálo tak nějak přidušené. Ani při plném plynu nezrychlovalo tak pružně, jak bych od dvoulitrového turbodieselu čekal.
Po příjezdu a krátké svačině na hotelu už jsme ukořistili jeden s vozů s pohonem všech kol a vydali se na krátkou okružní jízdu po okolních kopcích. Zahrnovala i krátký úsek po strmých, štěrkem pokrytých cestách, které pohon se spojkou Haldex páté generace celkem bez problémů překonal. Je ale na místě upozornit, že Octavia 4×4 rozhodně není žádný teréňák, jde tu spíš o trakci v zimě a na neupravených cestách, než o brodění hlubokým bahnem a skotačení v opuštěných lomech.
Bez sněhu se tudíž dost těžko hodnotí, jak dobře čtyřkolka vlastně funguje, ale mám důvod se domnívat, že bude poměrně slušná. Na suchu posílá většinu (nebo prakticky celou porci) síly na přední kola a nová spojka snižuje ztráty a tím i spotřebu.
Většina lidí si (alespoň doufám), nebude tuto verzi kupovat kvůli domnělým terénním schopnostem, ale dost dobře si dokážu představit, že se najdou tací, kteří si jí vlastně vůbec nekoupí kvůli pohonu všech kol, nýbrž kvůli modernější zadní nápravě. Nemyslete si, o jednom takovém případu už vím, ačkoli šlo o VW Golf.Všechny Octavie 4×4 mají vzadu víceprvkovou nápravu, protože zadní diferenciál by se ke klikovce nevešel. Neměli jsme dost času a místa vyzkoušet, jestli je nějaký znatelný rozdíl při dynamické jízdě v zatáčkách, ale to stejně není styl, kterým by rozumný majitel Octavie často jezdil. Důležitější je, zda a jak je znát změna v jízdním komfortu.
Zaprvé, auto je tišší. Při přejezdu běžných nerovností se zezadu neozývá nic nestandardního, ani to vzdálené dunění neslyšíte. Zadruhé, záď je směrově stabilnější a nejeví tendence se téměř neznatelně, ale přesto nepříjemně rozkývat, jako to umí auto s klikovou nápravou. Zkrátka a dobře, rozdíl to skutečně je, přestože si ho možná nevšimnete na první pohled.
Čtyřkolka, kterou jsme si vybrali, měla benzínový motor 1.8 TSI a opět převodovku DSG. Tentokrát mu výkon a rychlost nescházely, ale zase se mi zdálo, že si převodovka chvílemi neví rady a především občas při řazení pod plynem s autem citelně cukla, což jsem u dvojspojky nezažil už dlouho. Ale třeba jde o nějakou už vychytanou mouchu předsériovky…
Druhý den jsem si na cestu zpět k letišti vyžádal předokolku s motorem 1.6 TDI, protože touto motorizací jsem ještě v nové Octavii nejel – a navíc se dá předpokládat, že bude jednou z nejprodávanějších.Mám pro vás dobrou zprávu: líbila se mi nejvíc, možná díky manuálnímu řazení. Tomu sice chybí šestka (přestože motor by jí pravděpodobně v klidu utáhnul), ale řadí se s ním příjemně a auto působilo subjektivně živěji než dvoulitr. (Proti stopkám by to samozřejmě bylo něco jiného).
Uznávám, není to žádný rychlík, ale na běžnou, i trochu svižnější jízdu v provozu naprosto stačí. Na německém autobahnu jsem se pak rozhodl vyzkoušet, co v motoru je, a vydráždil ho na tachometrových 197 km/h (škodovka udává 191 km/h). Do stoosmdesáti přitom auto zrychlovalo relativně dobře, čili ani dálniční rychlosti nejsou tomuto motoru úplně cizí.
DOPORUČUJEME: Souboj kufrů – Škoda Octavia Combi proti všem
Kromě kufru (ano, je opět největší, nebojte se), je v kombíku především o něco víc místa nad hlavou zadních cestujících, což je pro vysoké lidi dobrá zpráva. Ovšem ti skutečně vysocí nechť si odpustí příplatkové střešní okno, protože jinak budou vpředu hlavami škrtat o jeho okraj.
Na závěr musím zmínit, že po svezení šesti různými verzemi nové Octavie stále nemizí dojem, že už z ní nevyzařuje onen dojem bytelnosti a nadstandardní kvality, jako z jejího předchůdce. Je větší, je modernější, je i hezčí (a kombík se mi líbí skutečně ještě víc), ale pocit, že jste si za peníze nižší střední třídy koupili věc, která vydrží víc než soupeři, už vám nová Octavia neposkytne.
Honza Koubek
