Hyundai Kona 1.6 T-GDI 177 4×4: trefa to černého

Foto: Autoweb.cz

Hyundai Kona je model, který na trh přišel koncem minulého roku a je tedy pořád dost neokoukaný. Zajímalo by mě, na jaký typ zákazníka designéři mysleli, když Konu navrhovali. Přijde mi dost extravagantní na to, aby si ji hromadně kupovali starší lidé, a dost drahá pro ty mladé. Přitom vzhled se povedl, se všemi rámečky, prolisy a zvláštně tvarovanými světly se podle mě pohybuje na tenké hranici mezi zajímavým a přeplácaným, ale nepřekračuje ji.

My jsme měli k dispozici verzi s benzinovým přeplňovaným čtyřválcem o objemu 1,6 litru s dostatečným výkonem 177 koní a s pohonem 4×4 v nejvyšším stupni výbavy Premium s extra paketem obsahujícím natáčecí LED světlomety a audiosoustavu Krell a příplatkovou barvou Blue Lagoon. Za tuto sestavu si ovšem Hyundai nechá zaplatit sebevědomých 756 890 korun.

Motor je dostatečně živý, prodlevu turba ani nezaregistrujete, v této oblasti vývojáři udělali za poslední desetiletí obrovský kus práce. Co ale zaznamenáte, je hrubší chod díky přímému vstřikování paliva. Spotřeba je pak hodně závislá na podmínkách a stylu jízdy. Při poskakování po městě a využívání síly motoru mi ukazovala spotřeba 10,9 l/100 km, naopak při 140 km/h po dálnici jsme jeli kolem 7 litrů. Převodovka byla bohužel automatická. A ještě k tomu dvojspojková se všemi neduhy a žádnými klady. Pomalá změna mezi pohybem vzad a vpřed, občas až nepochopitelně pomalé reakce na pokyny řidiče a k tomu neschopnost správně spojit spojky v některých situacích v pomalých rychlostech, kdy to někdy vypadá až na poškození agregátu.

Zdroj: archiv redakce

Za dobu testu jsem zaznamenal jednu otravnost, která se vyskytla vždy při splnění daných podmínek. Při jízdě kolem 75 km/h s automatickým řazením byla zařazená šestka. Při přehození páky doleva na režim manuální volby rychlostí se na displeji rozsvítila sedmička se šipkou nahoru – tedy doporučení pro přeřazení výš. Což ale nešlo až do zhruba 78 až 80 km/h. Takže jedete pražskými tunely a jeden z mozků auta po vás chce skoro 9 kilometrů, abyste řadili výš, ale jiný ten povel odmítá splnit.

Další otravnost je evergreenem značky Hyundai – hlavové opěrky, které se nedají nastavit tak, aby nelámaly krk dopředu. Naopak velké plus pro Hyundai, které ocení hraví řidiči, Kona má klasickou ruční brzdu, která je dostatečně silná nejen pro udržení auta na místě, ale občas přepere i snažící se stabilizaci.

Jízdní vlastnosti jsou vysloveně povedené. Podvozek je nastavený docela tvrdě, ale propracované nastavení náprav si dovoluje krásně hrát s hmotností auta a „házet zadkem“ při projíždění zatáček. Přičemž díky větší světlé výšce, a tedy vyššímu těžišti je limitní rychlost v zatáčkách pomalejší než u současným nezvýšených aut, a tak nepůsobí tyto hrátky nějak moc divoce. Ale abyste si nemysleli, že Kona je pomalé auto, to rozhodně není.

Zdroj: archiv redakce

Díky neustálému vývoji pneumatik, silentbloků náprav s proměnlivou tuhostí a práci s nastavením tlumičů jsou dnešní tak oblíbená malá SUV dost rychlá i přes trochu vyšší posez. Jen ta nízká jsou rychlejší – typicky rozdíl mezi Peugeoty 308 a 3008. Co si ale dovolím předpovědět, budou slabé brzdy. Už při najetých 12 tisících kilometrech byly u testovaného auta znát mírné vibrace a hučení i při běžném brzdění.

Interiér je kvalitně postavený, tlačítka ani materiály, stejně jako u nedávno testovaného Grand Santa Fe, nepůsobí lacině. I Kona se naštěstí drží klasického způsobu pro ovládání topení/klimatizace, rádia i multimediálního systému. Ten má dotykový displej a k tomu tlačítka na obou bocích a dvě klasická kolečka. Přístrojový štít je pochopitelný, tlačítka na volantu také. Je jich tam dost, ale jsou rozmístěná tak, že se po nějaké době dají zapamatovat.

Kona má funkci start/stop, mnoho jiných modelů Hyundai ne. A samozřejmě hlídá jízdu v pruzích, auto před vámi, auto v mrtvém úhlu atd. Vše z toho se dá povypínat. Něco extra tlačítkem, něco v menu pod nastavením. Velkým překvapením bylo, že u Kony to není potřeba, protože – a to se mi snad ještě u testovaného auta nabitého elektronickým dohledem nestalo – na mě ani jednou nepípal systém varující před překážkou vpředu, natož aby brzdil.