Ford Aurora (1964) je auto, které předpovědělo budoucnost (nejen) satelitní navigace

Úchvatné designové studie nevznikají jen v 21. století plném moderních technologií, velice plodná byla i 60. léta, kdy lidstvo stále fascinovalo letectví a dobývání vesmíru. Podle toho také všechno vypadalo, od kuchyňských spotřebičů až po auta.

Jenže Ford Aurora z roku 1964 není jen o designu, zcela nadčasovým konceptem je i proto, jak přesně dokázal odhadnout budoucnost. Salónní uspořádání sedaček je možná trochu přitažené za vlasy, ale v době, kdy ještě lidstvo nemělo o bezpečnostních pásech ani ponětí, musela být představa cestování v autě jako v kuřáckém klubu velmi vzrušující.

Otočné přední sedadlo spolujezdce však přežilo dodnes, třetí řada sedaček (určená pro děti, to aby nekazily zábavu dospělým) také, i když ta byla v té době celkem běžná. Dnes jsou tato řešení spíš doménou SUV a MPV než kombíků, stejně jako třeba dvoudílné „piknikové“ víko kufru, ale třeba prosklenou střechu dostanete i u malých aut.

Totéž lze říci také o ledničce, či alespoň klimatizované schránce. Aurora měla dokonce i minibar na sloupku za řidičem (poptejte se u Mercedesu nebo Rollse, určitě vám vyhoví), vzhledem k tvrdým zákonům v USA, které zakazují jakoukoliv přítomnost alkoholu na palubě vozidla (pít nesmí mnohdy ani spolujezdec) však byla trochu kontraproduktivní. Nuda však na palubě nebyla, v autě jste si totiž mohli zapojit televizi.

Zcela nekonvenční je letecký knipl místo volantu a variabilní řízení s pouhými 180 stupni mezi dorazy. Tehdy to musela být naprosto šílená věc, dnes je tento systém zcela běžný a většinou také dobře odladěný. Dvanáct světlometů vpředu nevyhovovalo americkým předpisům, takže by se do sériové výroby pravděpodobně nedostaly, ale ukazují, jak už tehdy automobilce záleželo na bezpečném osvětlení silnice v noci, ačkoliv inteligentní dálková světla byla ještě hodně daleko. Světelné pásy na boku Aurory pak můžeme považovat za jakési předchůdce LED pásů denního svícení.

To, co vás ale zarazí asi nejvíce, je jakýsi navigační systém na palubní desce, který v době, kdy kolem Země sotva kroužila nějaká družice, natož celý systém GPS, samozřejmě neuměla navigovat z bodu A do bodu B, ale jen zobrazovala aktuální polohu vozidla. Tedy alespoň to byla teorie, jestli však fungovala i v praxi, je záhadou.

Podobná „analogová navigace“ se na světě objevila už roku 1930, jmenovala se Iter Avto a bylo to celkem kompaktní zařízení. Mapa byla navinutá na bubínek, který se s jízdou otáčel a řidič tak měl hrubou představu o tom, kde se nachází. Jakmile však zatočil, musel vyměnit bubínek s mapou a najít svoji polohu. Ford Aurora tedy v tomto ohledu tak revoluční není, ale tím, kolik dnes běžných prvků obsahuje, je vskutku autem z budoucnosti.