Pomáhat jen s plným žaludkem

Kdysi jsem se nachomýtl jako svědek nehody, po níž jedno z aut zůstalo stát uprostřed silnice pod táhlým klesáním. Z něj supěly kamiony s kouřícími brzdami. Jejich řidiči nemohli vrak škodovky v podvečerním světle vidět až do poslední chvíle. Konečně se objevilo policejní auto! Popsal jsem muži za volantem situaci a požádal ho, ať postaví svůj vůz o kousek dál se zapnutými majáky, které by řidiče kamionů však upozornily na nebezpečí. Dostalo se mi toho nejotrávenějšího pohledu na světě a informace, že dotyčný policista nebyl k nehodě poslán dispečinkem, jen jede náhodou kolem. Troufl jsem si namítnout, že to snad na věci nic nemění. „Ale já nemám čas,“ pravil služebník zákona a vzápětí se zcela vážnou tváří vynesl svůj triumfální argument: „Máma na mě čeká doma s večeří!“