Rakovan: Potřebuje Hyundai prodávat auta na slevomatu?

Portály nabízející prodej čehokoli se slevou jsou fenoménem posledních několika let. Zažily obrovský boom, pak celkem slušný pád, kdy jich řada skončila tak rychle, jak začala, nicméně ty velké a silné jsou tady pořád. A pořád nabízejí v akci pivo za korunu, tatarský biftek s dvaceti topinkami za osmdesát, osmdesát hodin masáže za cenu pěti minut a doživotní přísun suši za cenu sáčku mraženého filé.

Znám prodejce, restaurace a podniky, kterým „inzerování“ na „slevomatech“ přináší neoddiskutovatelný zisk. Pár jich dělá ve službách, čili se až tak netrápí pořizovací cenou a náklady s ní souvisejícími, pár jich nakupuje levný brak z Číny a už při prodejní ceně padesáti korun mají rabat asi tisíc procent. A pak mám známého, který prodává pizzu dvě za cenu jedné. Ráno rozpálí pec, přes obědy prodá stovky placek přes rozvoz a ve tři hodiny je spokojený doma s naditou prkenicí a pocitem, že za půl dne vydělal díky slevám víc, než na co jindy dlouze čekal až do pozdních večerních hodin se zástupem kuchařů, číšníků a servírek.

Jinak, a nerad bych se někoho dotkl či urazil (vím, že byznys je prostě byznys), ale na slevových portálech vidím jen prodejce a firmy, které věří, že díky brutálním slevám přilákají do svých podniků hosty a ti se pak budou spokojeně vracet. Chyba lávky, nebudou.

Modelová situace. Máte restauraci a chcete nalákat na steak z roštěné, Normálně ho prodáváte třeba za 300 Kč. Aby byla cena opravdu lákavá, na slevový portál ho dáte za 100 Kč. Když odečteme provizi pro provozovatele slev, tak ze steaku, který byste normálně prodali za tři stovky, máte sedmdesát korun. Odečtěte si při ceně 215 Kč za kilo roštěné náklad na 200 g masa – zhruba 40 Kč a jste na třiceti korunách, které vám zbývají. Na energii, personál, daně, a tak dále.Pokud se to povede, tak poukazů na stokorunový steak prodáte pět set. Tu a tam někdo na maso zajde, nic moc, až den před skončením platnosti voucheru se najednou všichni zákazníci rozhodnou, že uplatní svůj poukaz, aby nepřišli o svou stokorunu. Restaurace je nacpaná k prasknutí, odmítáte rezervace, protože podnik má kapacitu 50 míst a vy těch zbývajících neuplatněných 490 poukazů prostě nemáte šanci za poslední den platnosti odbavit (a začínáte si vytvářet zákazníky, kteří u vás ještě ani nebyli, a už nikdy nepřijdou).

Kuchyně jede na tisíc procent, zásoba masa pomalu a jistě dochází (kdo mohl vědět, že lidi přijdou, když celého čtvrt roku, kdy akce běžela, nechodil téměř nikdo?).

Kuchař nestíhá a na jídlo čekají hosti minimálně hodinu a půl. Personál „na place,“ tedy číšníci, jsou nepříjemní maximálním způsobem, protože i když je lokál plný, všude vidí jen vytištěné poukazy na slevu, nikdo moc nepije, aby ušetřil a úspora stála za to a spropitné za dvě piva na každý stůl, který obsluhují, tedy přesněji řečeno u kterého dokolečka vysvětlují, že kuchyně nestíhá, jsou tři koruny.

Host po čtyřech hodinách nespokojeně odchází s pocitem, že sem už se nikdy nevrátí, a že to alespoň stálo jen stovku, takže ten „vopruz“ se dal přežít. Doporučí někomu vaši restauraci? Ne. A příště, až bude chtít na steak, koupí zase zlevněný kupon, do jiného podniku, a rozhodně se nevrátí zpátky tam, kde byl nespokojený, navíc kde by dal bez slevy za steak tři stovky.Dlouhým povídáním se tedy dostávám k jakémusi závěru, který neplatí obecně a nemám pro něj žádné relevantní důkazy, jde čistě o osobní názor… nicméně si myslím, že na slevových portálech prodávají jen firmy, které mají bud potíže se svých obchodem a doufají, že masovostí se jim jejich účetní bilance zlepší, anebo společnosti, které slevový portál považují za formu reklamy. Nikdy jsem neviděl na slevovém webu nabízet brýle značky Tag Heuer, jídlo z vyhlášených restaurací, nebo třeba Škodu Rapid. Na Slevomatu ale můžete koupit Hyundai i20.

Zaplatíte deset tisíc korun a s kuponem pak máte zarezervované auto, které dřív stálo 252 890 Kč. Doplatíte u dealera 179 990 Kč a je vaše.

No – vidím v televizi hrdé a sebevědomé reklamy prezentující Hyundai jako nejkvalitnější, nejlepší atd. automobilku, a pak najdu jejich produkt mezi „panini s čajem za 80 Kč“ a „čtyřmi hodinami paintballu za 145 Kč,“ klesá tím v mým očích značka na úroveň lokálního prodejce pizzy (nic ve zlém, Ládíku).

Nebo spíš pod tuto úroveň, protože kluk s rukama od mouky a kečupu obvykle nemá ve svém týmu skupinu specialistů na reklamu a marketing a to, že se vrhne na slevy, vymyslel sám ve své hlavě obtěžkané skutečností, že nemá na nájem. Ale Hyundai? To neumí prodat své produkty „přirozenou“ cestou tak jako ostatní automobilky? Prodejní tabulky říkají, že umí.

Nic proti slevám, každý z nás se samozřejmě snaží získat při nákupu auta nejlepší cenu, je ale otázka, zda ji umí vyjednat tváří v tvář prodejci, anebo ji dostane na slevovém portálu, tak jako když si koupí řízek se salátem do hospody, do které nikdo nechodí.

Nechápu tenhle krok, nechápu ho u automobilového výrobce, který za poslední roky nejenže vystoupil ze stínu prodejce automobilů „asijské“ kvality, ale nastavil nová měřítka, etabloval se na trhu jako lídr v mnoha ohledech a přesvědčil, že řada jeho modelů je vynikajících. Podle mne mu to kazí renomé.

A pokud to není akce Hyundai jako takového, ale jednoho jejich prodejce, pak by si měla značka hlídat, s kým spolupracuje. Já osobně bych se asi neuměl prezentovat jako velký hráč na automobilovém trhu (což Hyundai opravdu je), jako výrobce kvalitních aut (která Hyundai skutečně vyrábí), jako rychle expandující společnost (a to je samozřejmě také pravda) a hrdý sponzor velkých sportovních pohárů, a pak prodával auta mezi levným jídlem a poukázkami na lyžařské pobyty za 999 Kč platnými od března do konce listopadu.