Mírného zklamání na Německé rely

V hlase Milana Lišky se po Německé rally 2006 mísila spokojenost z dokončení soutěže mistrovství světa s pocitem mírného zklamání, neboť tohoto cíle bylo dosaženo s využitím systému SupeRally.Do oblasti nedaleko lucemburských hranic odjížděl tým Milana Lišky hned s několika novinkami. Plzeňský jezdec se měl v okolí Trieru poprvé představit za volantem nového Mitsubishi Lancer Evo IX, navíc ke svému šestému startu v mistrovství světa vyrazil také s novým spolujezdcem, jímž byl zkušený Tomáš Plachý. Seznamovací jízdy proto posádka využila také k vzájemnému sehrání. Přestože tým vynechal shakedown, který není pro soukromníky povinný, vůz fungoval od počátku až do konce soutěže výborně. „Auto bylo po celou soutěž naprosto bezproblémové. Nebyli jsme si příliš jistí kvalitou benzínu a stáhli jsme trochu výkon. Jak se ale ukázalo, v podmínkách, které panovaly, nebyl nakonec výkon vůbec rozhodující,“ říká Milan Liška. Díky vysokému startovnímu číslu se posádky Liška – Plachý samozřejmě dotklo zrušení RZ 1 pro většinu startovního pole kvůli havárii jiného jezdce. „To bylo špatné. Hrozně jsem se na tuhle vložku těšil, protože na rozjezd by se mi líbila nejvíc. Navíc jsme ze servisu odjížděli na „mediích“ a jako rezervu jsme vezli mokré gumy, což bylo právě s ohledem na RZ 1. Dvojka ale byla suchá,“ líčí zážitky z úvodní etapy plzeňský jezdec, který se v Německu představil už podruhé. „Tři čtyři kilometry po startu třetí erzety jsme navíc udělali defekt levého předního kola. Snažili jsme se tenhle skoro osmnáctikilometrový úsek dojet, ale asi 2,5 km před cílem jsme museli stejně gumu vyměnit. Tím vznikla v podstatě dublovaná ztráta; celkem asi sedm minut. Čtyřka se navíc jela na suchu, ale my jsme měli na levém předku mokrou gumu,“ povzdechl si Liška. Problémy se v servisu podařilo odstranit a Milan Liška s Tomášem Plachým se pustili s vervou do odpolední sekce. Po havárii Tirabassiho se opět na jedné z vložek nesvezli, ovšem z jednasedmdesáté pozice, která jim patřila po smolné RZ 3, dokázali do cíle etapy vystoupat na 58. příčku.Před soutěží měl Milan Liška největší obavy ze druhé etapy, která se jede ve vojenském prostoru Baumholder. Po úvodních rychlostních zkouškách se ale zdálo, že jezdcovy obavy byly liché. „První vložka byla v klidu a pak přišla Panzerplatte. Té jsem se bál, ale povedla se nám, stejně jako Erzweiler, kde jsem odstoupil v roce 2004,“ říká Milan Liška, jemuž po jedenácté rychlostní zkoušce patřila už 47. příčka. Druhá Panzerplatte ale málem znamenala konec všech nadějí. „Totálně se nám přehřály přední gumy. Aniž bych čekal zradu, začal jsem zatáčet, ale gumy nefungovaly a my jsme opustili trať. Navíc jsme při tom trefili hinkelstein, jeden z těch kamenů, které lemují trať. Měli jsme ale štěstí v neštěstí, protože jsme měli tvrdou lyžinu a auto tak sedělo nahoře na kameni. Kdybychom ho trefili o pět centimetrů vlevo nebo o pět centimetrů vpravo, bylo by to mnohem horší.“ I když mechanici měli poměrně dost práce, vrátil se vůz se startovním číslem 80 v neděli ráno na tratě rychlostních zkoušek. „Třetí etapa byla úplně bez problémů a já jsem rád, že jsme dojeli do cíle, i když sobota nás mrzí. Nebýt toho, mohli jsme bojovat o umístění někde kolem pátého místa mezi produkčními vozy. Na závěr chci poděkovat svému mitfárovi Tomáši Plachému, který odvedl opravdu dobrou práci,“ uzavřel hodnocení Německé rally, kterou dokončil jako devětačtyřicátý absolutně, Milan Liška.

Michael Daněk