Muži vs ženy: Co rozhoduje při výběru nového auta?

Zatímco pánové před nákupem nového vozu projdou všechny diskuze na netu, pročtou recenze, zkouknou několik pořadů a pořádně proberou svůj výběr i s kamarády v hospodě, ženy to mají mnohem jednodušší. Jak kupujeme auto?

Ženy rozhodně nekupují auta rády, nebo alespoň většina z nás. Takže když přišel manžel s tím, že by bylo dobré vyměnit mého starého dobrého broučka, který sice už měl ta nejlepší léta za sebou, ale pořád to byl dvoulitr, který svižně švihal zatáčky, za nový model, nebyla jsem dvakrát nadšená. Ne snad, že bych nebrala nové auto, ale nechtěla jsem ho vybírat. Bylo mi jasné, co mě čeká. Nekonečné návštěvy autosalonů, dlouhé předváděčky a samá chvála každého vozu. Jak se v tom mám asi vyznat, že?

Hurá na nákupy!

Nedalo se nic dělat, musela jsem vyrazit na strastiplnou cestu za nákupem nového autíčka. Zatímco můj chlap měl požadavků plnou A4, já jsem skromná, měla jsem tři – crossover, červená barva a klimatizace. Když jsem tohle vyhrkla na prodavače v prvním autosalonu, shovívavě se na mě usmál a pronesl, že klimatizaci má už každé auto. Jó, povídali, povídali, s chutí bych mu půjčila v létě své staré auto, jak by vystrkoval hlavu z okýnka se zoufalou snahou zchladit tělesnou teplotu alespoň na třicet osm.

Každopádně mi ukázal auto, do kterého jsem se na první pohled zamilovala. Mělo vše, co jsem chtěla. Bylo nádherně červené, mělo klimatizaci a byl to crossover. Zkusila jsem se s ním projet, bylo fajn, pro mě bylo vyřešeno. Bereme a jedeme. To bych ovšem nesměla s sebou vláčet svého muže. Začal se ptát na hromadu zcela bezvýznamných věcí, jako co je ve výbavě, kolik to má obsah, zvědavě nakukoval do motoru. A k mému zděšení si potřásl s prodavačem pravicí a se slovy, že se ještě poradíme, mě vystrkal z obchodu.

Ach jo, zase do autosalonu!

To, co se strhlo potom, bych nepřála ani největšímu nepříteli. Projeli jsme všechny blízké i vzdálené autosalony, seděla jsem v tolika autech, že jsem je dávno přestala počítat i vnímat. Ač mé požadavky byly stále stejné (crossover červené barvy s klimatizací), usadili mě do modrého, zeleného, divně oranžového, do malého osobáku i do obřího rodinného auta, ze kterého jsem neviděla ani dopředu ani dozadu. Žádný problém, oznámil mi prodavač, prý si vezmu polštářek. To jako vážně?! Polštářek?! Ujistila jsem ho, že to si rozhodně nevezmu a k jeho nezměrnému překvapení jsem odmítla i stoličku pod nohy, když mi zoufale visely ve vzduchu v dalším obřím autě. Určitě jsem ho šokovala i odmítnutím tak výhodné koupě jako je auto, ve kterém nedosáhnu na pedály. Prý by mi ho předělali na automat. Grrr!

Chci crossover červené barvy s klimatizací!

Po dalším týdnu lítání jsem se odmítla vzdát svého starého auta a bylo mi fuk, že venku teploměr stoupá ke čtyřiceti stupňům a uvnitř bylo minimálně šedesát. Další obchod bych už nedala. Postavila jsem si hlavu. Buď vezmeme první auto, které bylo přesně podle mých představ, a jistě uznáte, že jsem vážně nenáročná, nebo si nechám to staré. Manžel opět zasedl na celý večer k počítači, pročítal informace, lovil recenze uživatelů i odborníků, prohrabal se všemi katalogy, které jsme dostali v jednotlivých prodejnách (bylo jich tolik, že naše dcera bez problémů vyhrála soutěž ve sběru papíru)a nakonec skoro překvapeně usoudil, že jsem si vybrala vlastně docela dobře. Druhý den jsme jeli uzavřít smlouvu. A za dva týdny jsem si odvážela novotou vonící červený crossover s klimatizací. Jen doufám, že mi vydrží hooodně dlouho. Další nákup asi pořídím přes internet. Jde to, ne?