Dvojitý test: Volvo C30 1.8 benzín a 2.4 D5 diesel

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Nejmenší model švédské automobilky jsme testovali nedávno. Technicky nejde o žádnou převratnou novinku, ale vypadá dobře jako málokteré kompaktní auto a pro Volvo představuje vcelku odvážný krok do neznáma – proto si C30 vysloužila dokonce i video.

Možná si pamatujete, že auto se nám líbilo. Ocenili jsme, jak silně je z něj – navzdory kratičkému rozvoru a miniaturním rozměrům – cítit tradiční charakter značky. Z pohonné jednotky jsme ale byli trochu na rozpacích. Turbodiesel 1,6 l měl pro cestování po dálnici trochu krátký dech, což se projevilo na jeho kultivovanosti, výkonu i spotřebě.

Proto jsme uvítali možnost vyzkoušet krátce po sobě dvě další motorizace – benzínovou osmnáctistovku (červené auto) a ultimativní D5 (to modré, pochopitelně). A jelikož jsme od přírody netrpěliví, nejprve jsme se hrnuli za volant silného dieselu.

Volvo C30 D5

Když jsme se naposledy dívali, nenabízel žádný jiný výrobce tak velký a silný naftový motor v tak malém podvozku. Každý z pěti válců má objem 480 cm3, což dohromady dává 2,4 l. Nejvyššího výkonu 132 kW/180 k je dosaženo v obvyklých 4000 ot./min., točivý moment vrcholí hodnotou 350 Nm při poměrně vysokých 3250 ot./min.

Proměnu těchto extrémních sil v dopředný pohyb mají v kompetenci přední kola, stejně jako u všech ostatních C30. Nemusíte být odborníkem, aby vám došlo, že pneumatiky čeká věru nelehký úděl.

Ručně řazenou převodovku vám Volvo k tomuto motoru nenabídne, ani kdybyste na oplátku poskytli moc a moc kapříků. Jedinou volbou je pětistupňový automat Geartronic.

Nemělo by vás překvapit, že C30 D5 je podle jakýchkoli měřítek velmi rychlé auto. Ano, udávané zrychlení z nuly na 100 km/h za 8,4 s zůstává dlužno příslibu danému objemem a silou motoru – vinny jsou zčásti pneumatiky, které prostě nedokážou proměnit papírový potenciál auta v účinný rozjezd z místa, a dalším podezřelým je poněkud rozvláčná převodovka. Jak se ukáže později, ta se rozhodujícím způsobem podílí na celkovém dojmu z auta.

Když ale na dálnici kamion konečně uvolní levý pruh, dostanete se na tempo hrozící okamžitým odebráním řidičáku rychleji, než řeknete „a nešlo by to nějak vyřešit, policisto?“

I tak divoká akcelerace se ovšem po několika pokusech omrzí a začnete si všímat i dalších věcí. Motor D5 není žádným etalonem kultivovanosti ani v mnohem větších volvech, jako jsou V70 nebo XC90. V C30 vás od něj dělí daleko slabší masa kovu, plastu, izolačních materiálů a volného prostoru, je tedy logické, že jeho nepěkný klepavý zvuk doléhá k uším posádky ještě naléhavěji.

Dalším kazisvětem řidičského potěšení je v D5 převodovka. Její zastaralý hardware potřebuje moře času, než se odhodlá ke změně převodu, a když k tomu konečně dojde, děje se tak bez jakékoli jemnosti a noblesy. Škoda, že Volvo nemontuje do C30 daleko lepší šestistupňový automat z nové S80/V70/XC70.

Pokusy o energické svezení po zatáčkovité silnici tak nutně vedou k frustraci. Jen si to představte. Za zatáčkou přidáte plyn. Půl sekundy se nic neděje. Tak přidáte ještě víc a pak ještě trošičku. Převodovka konečně pochopí, co od ní chcete, a podřadí. Načež následuje trhnutí a přískok vpřed, když řídicí jednotka motoru vyhodnotila polohu plynového pedálu jako žádost o maximální zrychlení a obdařila vás plným přídělem točivého momentu. S plynulostí to nemá nic společného. Když nic jiného, měli švédští inženýři ve Švédsku lépe sladit software motoru a převodovky.

Abych byl k Volvu férový, zanedlouho se bezděky naučíte předvídat prodlevu pohonného ústrojí a přizpůsobit jí pohyby pravého kotníku. Ale tak silný motor by neměl vyžadovat jemné zacházení, aby odevzdal to nejlepší.

Volvo C30 1.8

Benzínová osmnáctistovka vypadá vedle D5 jako chudý příbuzný. Udávaných 92 kW/125 k a 165 Nm neslibuje žádné zázraky. Tomu odpovídá i zrychlení 0-100 km/h za vcelku všedních 10,8 s a maximální rychlost rovných 200 km/h.

Testovací auto jsme přebírali naprosto čerstvé, na počitadle ujetých kilometrů zářila číslice 12. O týden později však stejný přístroj ukazoval cifru jedenáctkrát větší, takže se nám naskytla příležitost prozkoumat celou stupnici otáčkoměru.

Navzdory své novotě motor už po nastartování udivoval tichým chodem a příkladně kultivovaný zůstával i při popojíždění rychlostmi, jež nám jeho stav dovoloval. Ozývat se začíná až ve druhé polovině rozsahu otáček, ale mechanické pazvuky zůstávají odfiltrovány a dovnitř se dostanou jen ty libozvučnější tóny.

Ve Fordu Focus byste tento motor nikdy neoznačili za hlučný nebo dokonce hrubý, ale po svezení oběma auty pochopíte, čeho lze dosáhnout inteligentní prací s odhlučňovacími materiály. I když nemá šestku, byla C30 víc než adekvátně tichá i při cestovních rychlostech na dálnici.

Zpočátku váhavá reakce na plyn se s přibývajícími kilometry postupně zlepšovala a jemná odezva dovolovala snadno popojíždět krokem na trojku, ač točivého momentu je v nejnižších otáčkách k dispozici jen poskrovnu. Řidič této C30 se možná bude na silnici pohybovat pomalejším tempem než majitel D5, ale bude to on, kdo si čas za volantem více užije – a to i přes poněkud nepřesné řazení třetího rychlostního stupně.

Ne snad, že by benzínové pohonné ústrojí proměnilo C30 ve sportovní auto. Na to je příliš utlumená. Informace od podvozku přicházejí k páteři se zpožděním a pro řízení je charakteristická stejná kombinace pomalého převodu a odtažitého pocitu jako v ostatních volvech. Jízda však nemusí být sportovní, aby byla příjemná.

Aby tomu nasadil korunu, nechtěl čtyřválec o mnoho více paliva než D5. Zatímco v té ukazoval palubní počítač čísla okolo 8,5 l, osmnáctistovka brala přibližně devět litrů na sto. Mimochodem, obě hodnoty dost výrazně zaostávají za tvrzením výrobce (viz tabulku).

Ani s tím se ale slabší C30 nespokojila. Díky lehčímu předku výrazně lépe zatáčí, je méně citlivá ne nerovnosti v rychle projížděných zatáčkách a nabízí lepší kvalitu jízdy. O cenovém rozdílu se raději zmiňovat nebudeme…

Verdikt

Tohle není srovnávací test a ani jím být neměl. Jen jsme využili toho, že se nám krátce po sobě v redakci objevily dvě C30 s diametrálně odlišnými motory. Majitelé D5 se nejspíš budou rekrutovat z řad lidí, pro které je důležité mít nejbombastičtější model v řadě – a ten bezpochyby dostanou. Pro nás ostatní je fajn vědět, že lepší auta se nacházejí v nižších patrech nabídky.

Jirka Červenka

Měření a technické údaje