Čtenářský test: Mazda 626 GF (1998)
V naší rodině se svého času uvelebily hned dva téměř identické koráby z japonské továrny Mazda. A jelikož jeden z nich již brázdí širé pláně někde za mořem, rozhodl jsem se napsat tuto recenzi, jako jakýsi pomník tomuto čtyřkolému příteli. Díky tomu, že jsme doma měli dva stejné vozy, avšak s rozdílnou historií, naskytla se mi poměrně vzácná možnost srovnávat a hodnotit, co jsou skutečné nemoci modelu a co pouze důsledkem mizerného chování předchozích majitelů.
Čtěte také: Chcete test svého auta? Má to svá pravidlaPro představu – obě Mazdy 626 GF měly dvoulitrový benzínový motor o výkonu 115 koní, karoserii sedan, a byly roku výroby 1997/98. Výbava je celkem běžně na vysoké úrovni a i tyto vozy měly oba čtyři airbagy, ABS, automatickou klimatizaci, elektrické ovládání oken, ovládání a vyhřívání zrcátek, loketní opěrku apod. Zkrátka vše, co normální řidič potřebuje.
Jedna (tátova) Mazda byla koupena s nájezdem asi 80 000 km, který odpovídal skutečnosti (dnes má najeto 150 000 km). Druhou jsem kupoval já sám a jakožto ostřílený “znalec” aut jsem koupil krasavici s tachometrem ukazujícím číslo 160 000. Schválně říkám tachometrem, neboť po nějaké době jsem ve voze objevil zapadlou servisní knížku, kde na mě u nájezdu 160 000 km usměvavě svítilo razítko s rokem 2000 (kupoval jsem v roce 2008). Čili při střízlivém odhadu mohlo auto mít něco přes 300 000 km nešetrného zacházení.Mazda přišla s faceliftem populární 626 v roce 1997, kdy původní označení GE vystřídala nastupující řada s označením GF. Ta prošla v roce 2000 lehkou úpravou vzhledu a v roce 2002 jej definitivně nahradil nový model – Mazda 6. Po aerodynamicky oblých tvarech předchozí generace přišel model GF s mnohem usedlejším a nenápadnějším designem. Člověku je od pohledu jasné, že cílová skupina nebudou dvacetiletí hustořidiči, dávající pilu kamarádům v natuněném BMW 520d.
Uvnitř je dost místa jak pro řidiče a spolujezdce, tak pro cestující vzadu. Samozřejmě jízda v pěti už znamená na zadní sedačce značné kompromisy, ale absolvovali jsme tímto způsobem několik jízd cca 200 km tam a zpět a dalo se to vydržet. Řidičovo sedadlo má polohovatelný sedák – dá se nastavit jeho sklon. Použité materiály uvnitř vozu neurazí a musím říct, že leckterá nová auta by mohla závidět provedení a vzhled měkčených plastů na celé palubce. Jediné, co si kluci v Hirošimě mohli odpustit, je imitace dřeva na středovém panelu. Co se týče ergonomie a ovládání, vše je po ruce a bez problémů dostupné. Jediné, co mi vadilo, že ovládací prvky klimatizace jsou poměrně hodně malé a navíc neosvětlené, takže při jízdě v noci byla úprava módu klimatizace slušná loterie.
Co se týče zpracování a případných pazvuků, zde se ukazuje zásadní rozdíl mezi vozem s reálným nájezdem 150 000 a vozem se stočeným tachometrem a nešetrným užíváním. V prvním případě uvnitř pořád nic nevrže a všechny zvuky z vnějšku jsou znatelně utlumeny. V druhém případě neuvěřitelně vrzala palubní deska v místech, kde se třela o přední sklo. Nutno zmínit, že to byl na dlouhou dobu jediný pazvuk, který se ozýval, za to ale neskutečně otravný. Je pravda, že v obou vlastně občas vrzne spolujezdcova sedačka, když se na ní vrtí, ale nic zásadního. Ohledně vrzání palubky o přední sklo bych doporučil se na to zaměřit jako jeden z varovných signálů – projížděl jsem i jinou Mazdu, která měla taktéž na tachometru 160 000 km, taktéž vrzala a taktéž s ní jel předchozí majitel jako prase. Osobně bych viděl spojitost mezi: trochu více km než ukazuje tachometr + nulová pozornost věnovaná stavu přední nápravy = vytlučené nápravy –> rázy do karoserie –> rozvrzání palubky. Samozřejmě nejsem odborník a ani mechanik, ale jistou souvislost bych si tam dovolil odvozovat.Ještě mě napadá zmínit k výbavě, jaký je zásadní rozdíl ve fungování klimatizace, pokud máte starý a nový kabinový filtr. Po koupi vozu jsem si pořád říkal, že to moc nechladí a v létě se uvnitř stejně peču. Poté jsem vyměnil starý (nejspíš nikdy neměněný) kabinový filtr za nový a nestačil jsem se divit. Operace na pět minut i s hledáním, náklady asi 200 korun a v autě jsem málem umrznul.
Dvoulitrový benzin s výkonem 115 koní rozhodně není žádný závodní motor, ale určitě to neznamená, že by s ním měla být za každou cenu nuda. Je pravda, že do 4000 ot./min. se skutečně nic neděje. Nad nimi však z ničeho nic ožije a začne celkem pěkně táhnout k vrcholu někde kolem 5500 ot./min. a následně v 6500 ot./min. zasáhne omezovač. A i s plně naloženým autem není problém s jistotou předjíždět. Ohledně motoru se opět projevil rozdíl mezi reálnými 150 000 a „těžkoříctkolika“ kilometry. Tátova Majda si jen tak tiše ševelí, na volnoběh drží stabilní otáčky kolem 800 a při jízdě je slyšet jen tak zpovzdálí. V druhém vozu pronikal tepot dvoulitrového srdce do kabiny o poznání více. Těžko říct, zda to bylo pouze motorem, nebo např. i špatnou (přelož: upravovanou) zvukovou izolací pod kapotou – nejspíše kombinace obého.
Rozvody jsou dělány standardně řemenem, nicméně při jeho přetržení se ventily s písty nepotkají, což je nepochybně skvělá zpráva pro peněženku nejednoho uživatele. Průměrná spotřeba se pohybuje kolem 8 litrů s tím, že převážně jde o městský provoz. Motor v dobrém stavu olej údajně nehltá vůbec, nicméně tolerance je 1 litr na 1000 km. Já dolíval po cca 5 tis., táta prý nemusí.
Brzdová soustava se standardně zakusuje do čtyř kotoučů, vpředu dvojitých, vzduchem chlazených. Brzdy fungují spolehlivě, nicméně po větším zahřátí docela vadnou. Obecně šlápnutí na brzdový pedál občas evokuje pocit, jako když člověk šlápl spíše do něčeho nepěkného, nicméně je třeba se nelekat a šlapat více a s gustem. Brzd se týká i jedna obecná bolístka tohoto modelu a tou je ruční brzda – ústrojí na zadních třmenech má tendence zareznout a přestat fungovat. Proto je dobré jednou za čas zadní brzdy překontrolovat, případně očistit a promazat. Vůbec nebudu hlouběji rozebírat, že hodně řidičů pořád používá ruční brzdu jako na staré Š120 a zarvou jí, co síla stačí. Někdo by jim měl konečně vysvětlit, že ručka má fungovat na 3. – 4. zub a není záhodno jí hned vyrvat z podlahy. Ono to vytahané lanko celkem něco stojí.Ještě jeden neduh se týká brzd – hodně mazdařů se setkalo se signalizací problému na ABS. Příčinou je velmi často levý zadní snímač ABS. Těžko říct, proč, nicméně většinou to tak údajně je. Bohužel nový snímač není žádná levná věc (stojí asi osm tisíc). Sehnat se samozřejmě dá na vrakovišti, ale to vám nikdo nezaručí, že bude funkční, že?
Další, co mě napadá, je startér – u obou našich vozidel se objevil „problém“ se startování – při prvním otočení klíčku se nic nestalo (jako opravdu nic). Nicméně pokud se klíček v sepnuté poloze podržel déle, nebo se proces opakoval, motor v pohodě naskočil. Nevím, co je to za chybu, ale nijak to ani jednoho z nás neomezovalo a napodruhé motor vždy nastartoval. S převodovkou a spojkou žádné špatné zkušenosti nemám – řadí se pohodlně, dráhy jsou poměrně přesné, řadička tak akorát.
Napadá mě ještě komentář ke světlům – ta bohužel nejsou žádný zázrak, uměl bych si představit lepší světelný kužel a osvit. Na druhou stranu je na světlech vidět, že kluci japonští myslí – výměna prasklé žárovky je otázka dvou minut. Pěti ve tmě. I když budete žena. Podvozek je příjemný, čitelný a když je v dobrém stavu, tak i velmi stabilní. Při neslušném nájezdu do zatáčky samozřejmě nedotáčivý.
Zde se opět dostávám ke srovnání našich dvou vozů. Tátovo auto nemá za celou dobu užívání v naší rodině žádný problém s nápravou a na cestách je velice jisté (i v těch 150 000 km). Já jsem svůj vůz pořídil s vytlučenými nápravami a to je potom znát. V rychlostech nad 100 km/h auto začínalo neuvěřitelně plavat. A tady bych zažehral na naše servisy. Byl jsem ve dvou (ATU v Praze na Chodově a Toyota servis v Mikulově) a v obou mi pánové řekli, že je třeba vyměnit celá přední ramena, protože jsou vyčvachtaná. Cena ramen přední nápravy je 10 000 Kč. V ATU se mi snažili ještě namluvit, že je třeba vyměnit i zadní nápravu. Nicméně Mazda to má vymyšlené tak, že NENÍ třeba měnit celá ramena, ale lze pouze přelisovat silentbloky za cca 300 Kč! Škoda, že jsem to zjistil až pozdě. Takže na nápravy pozor!
Jednoznačně největší slabinou tohoto vozu je lak a antikorozní ochrana. Lak na karoserii je velmi slabý a hodně trpí na všemožné škrábance, kamínky apod. S naprostou neochvějností 626 rezne na zadních lemech blatníků. Dále je určitě třeba překontrolovat spodky dveří – když je špatné (zmačkané, odtržené apod.) gumové těsnění na dveřích, začne do nich zatékat a dveře potom dole hnijí. V jednom voze jsem viděl i kvetoucí prostor pod rezervou v kufru – kolem uchycení rezervy. Nepodceňujte ani drobné dírky a škrábance od kamínků na kapotě – po chvíli může začít reznout.
Co závěrem? Za sebe mohu Mazdu 626 GF jedině doporučit. Pokud hledáte nějaký levný rodinný vůz, 626ky se prodávají již kolem 30 tisíc a za tu cenu můžete mít auto se vším, co v něm potřebujete. Avšak stejně, jako o každého jiného, zde platí, že je třeba dát v první řadě pozor na stav konkrétního kusu! Protože i z takto spolehlivého auta dokáže mizerný majitel udělat podprůměrný vrak. Nicméně pokud budete mít šťastnou ruku na dobrý kousek, věřím, že vás nezklame.
David Syrový
pozn.: text byl redakčně upraven; titulní foto je pouze ilustrační
Chcete se podělit o zkušenosti s vaším autem? Umíte napsat recenzi a nafotit sadu slušných fotek? Napište nám do redakce!
