Citroën C4 Cactus 1.6 BlueHDi 100k (2015)

• Dynamika 6

• Chování na silnici 5

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 6

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 7

Radosti

Atypický, ojedinělý a zcela unikátní vzhled, spotřeba

Starosti

Jízdní vlastnosti, ergonomie některých ovladačů

Citroën C4 Cactus na silnici nepřehlédnete a musím přiznat, že jakkoli už od uvedení na trh uteklo pár měsíců a proběhla i poměrně masivní mediální kampaň – bilboardy s Cactusem byly svého času snad všude – tak stále působí toto auto na silnici jako zjevení. V pozitivním slova smyslu, na ulici se chodci ohlížení a patrný je i zájem řidičů, dlouho se mi nestalo, aby kromě příznivců Subaru mne někdo zpoza volantu zdravil. Tady občas někdo z Citroënu Xsara či C4 zvedl ruku a pokynul s úsměvem na tváři. Netypický vzhled (umocněný vzduchovými polštáři na bocích auta) propůjčuje Cactusu, právem, velmi silné charisma.

Interiér

V kabině vizuální drama pokračuje, mne osobně přijde uvnitř Cactus ještě parádnější než zvenku. Líbí se mi, když se na něj dívám a obcházím ho kolem dokola, ale po usednutí za volant jsem byl doslova nadšený a to jsem neseděl v tomto autě poprvé. Vážně se mi interiér líbí, zejména grafika displejů (jakkoli se mi „dotykáč“ za jízdy hůře ovládal). Přiznávám, že v minulosti, v autech s nižší výbavou jsem tolik nejásal, ale tak, jak jsem auto dostal k testu tentokrát, mne opravdu pohltilo, barevná kombinace černé, červené a bílé barvy na přístrojích na mne působila milým dojmem, příjemným mixem moderny a nevtíravého retra.

Za jízdy se možná funkce na displeji ovládají hůře, vzhled je ale zajímavý

Volant má silný věnec, mne do ruky jde a opět, líbí se mi, jak vypadá, to samé mohu říct i o hlavici řadící páky, páskových madlech na dveřích, palubní desce a tak dále… Rozdělím-li pomyslně celou kabinu vodorovně někde v úrovní středové konzole, tak to co je nad teoretickou hranicí, vypadá opravdu parádně.

A to co je pod, mimo zorné pole, někteří moji cestující hodnotili jako nudnější ve vztahu ke zbytku auta, nelogické, ale mne se to stále líbilo. Menší odkládací plocha na mobil? Já sám za sebe mohu říct, že mám telefon „klasické“ velikosti a ne „chytrý“ skorotablet velikosti cihly, takže mne zapadl do přihrádky za řadící pákou přesně, držel tam a nevypadával. Sedačky, to je kapitola sama pro sebe. Jsou na první pohled hranaté, tvrdé, ale v reálu docela pohodlné s nějakým tím bočním vedením a znovu – do stylu Cactusu zcela zapadají.

I ty zadní musím ohodnotit kladně. Jakkoli opěrák byl na má zkroucená záda dost kolmo k sedáku a uvítal bych větší sklon, na městské ježdění bych to asi vydržel. Díky vybrání předních sedaček bylo vzadu dost místa pro nohy, kolena se ani zdaleka nedotýkala sedačky vpředu, madlo dveří mohlo sloužit jako menší schránka, větší schránka pak byla ve spodní části zadních dveří plus tady máme ještě vytvarované opěradlo pro ruky, takže za mne opět pozitivní hodnocení.

Co mi pod vousy nešlo, to bylo okno s nemožností stahování, jde o výklopný systém a to já se svou částečnou klaustrofobií a nutností občas otevřít okno zcela nemohu ocenit kladně, ale děti vzadu aspoň nebudou za jízdy házet svačinu nenápadně ven. Abych ukončil část věnovanou v širším pojetí vzhledu, tak já dávám Cactusu oba palce nahoru.

Citroën C4 Cactus 1.2 PureTech (2014) – první jízdní dojmy

Autonovinky | vydáno 9. 9. 2014

Pohon

Pod kapotou hatchbacku pracovala v našem případě čtyřválcová naftová šestnáctistovka s výkonem rovných 100 koní a točivým momentem 254 Nm. Dynamicky na tom byl Cactus tak akorát, ovšem s tím, že v nižších otáčkách bych uvítal více síly, protože považuji C4 Cactus zejména za městské auto a při pokusech o svižné rozjezdy na semaforech mi chybělo nadšení pro opouštění křižovatky. Mimo město už to bylo lepší, ale tam jsem zase postrádal šestý rychlostní stupeň – k tomu se ale vrátím za moment v kapitole Ovladatelnost,…

Spotřeba

…, teď je čas zmínit spotřebu. Ta tabulková je podle oficiálních údajů 3,4 litru a pro mne je taková hodnota fikcí a nedosažitelnou chimérou. Nemyslím si, že by to nešlo, přiblížit se k této hodnotě, ale říkám, že s velkým (a zbytečným) sebezapřením. Já jsem jezdil rychle, svižně, v mezích možností dynamicky a přitom si auto bralo nějakých 5,4 litru nafty. Znovu opakuji – při stylu, který nelze pokládat za šetrný či ekonomický. To mi připomíná, že jsem zahlédl jakousi „eco“ funkci, kterou jsem nikdy nevyužil a tlačítko nezapnul v obavě, že dojde k omezení už tak sporé dynamiky. To bych raději o 10% ubral na plynu a hádám, že bych se pod pět litrů dostal také. Je-li někdo zaměřený na co nejnižší provozní náklady, turbodiesel 1,6 BlueHDi je nástrojem, který mu dovolí se spotřebou pracovat, já osobně jsem byl spokojený i bez stálého sledování ukazatele spotřeby, spokojenost v mé mysli vyvolala skutečnost, že jsem první den testu jezdil a jezdil a ukazatel stavu paliva v nádrži stále a stále nepřišel o jediný dílek na stupnici. Palec nahoru dávám podruhé.

Ovladatelnost

Jak jsem naznačil před chvílí… Použitá šestnáctistovka je jistě dobrý motor, s dostatkem síly v tomto autě (s hmotností lehce přes 1,1 tuny), ale pokud jsem až do teď chválil, tak nyní musím obrátit. Převodovka má jen pět stupňů. První čtyři jsou spíše kratší, pětka je naopak delší a pokud nemáte dostatečnou hybnost, tak se bude zdát (nebo mne se aspoň zdálo), že auto podtáčím. Zařadit nižší kvalt? Chybí otáčkoměr, takže jen podle sluchu, jsem zvyklý sledovat otáčky, nepřetáčet motor, ale v Cactusu se mi to nedařilo, ne bez otáčkoměru, který jsem na prďáckém displeji nenašel.

Dynamikou až tak neuchvátí, ale svou spotřebou motor 1.6 BlueHDi nadchne!

Chod řazení mi nepřišel zcela plynulý, při podřazování jsem vnímal jakési gumové lupání (ne vždy, abych byl korektní), obecně vzato jsem už pracoval s přesnějšími a hladšími mechanismy. Přilnavost auta by mohla být příkladnější, zejména zadní náprava by za mne mohla být méně neposedná, uvítal bych více mechanického gripu a jistoty v zatáčkách, na druhou stranu podvozek přesně kopíruje zmiňovanou (méně výraznou) dynamiku, takže když jsem přistoupil na styl klidnější jízdy, auto fungovalo příjemně. Příjemněji, než když jsem je tlačil dynamicky někam, kde se prostě necítilo dobře.

Verdikt

Výsledný verdikt bych asi opřel o lehce schizofrenní hvězdičkové hodnocení v záhlaví testu, protože tím asi nejlépe popíši své částečně rozporuplné dojmy z C4 Cactus. Dynamicky a jízdními vlastnostmi mne Citroën C4 Cactus 1.6 BlueHDi nepřesvědčil, tady bych hodnotil slovy „průměrný“ či „ucházející.“

Na druhou stranu je zde zcela fantastický vzhled a charisma, využitelný, prostorný a pohodlý interiér, hluboký kufr a vynikající spotřeba. Závěr bych tedy možná shrnul do prohlášení, že sportovně laděné, respektive aktivní řidiče se zájmem o řízení Citroën C4 Cactus 1.6 BlueHDi zřejmě neosloví. Ovšem extroverty, kteří nehledí na jízdní vlastnosti a hlubší podstatu auta, ale preferují okázalý vzhled a unikátní charakter, podpořený vynikající spotřebou, bez výhrady nadchne.

Měření a technické údaje