Peugeot 407

O tvarech nového Peugeotu 407 si můžete myslet leccos, ale jisté je, že na silnici ho nemůžete přehlédnout. Extrovertní design současných francouzských aut je velmi zdařilou politikou značek, které se tak na trhu úspěšně prosazují proti německé a japonské konkurenci.

Jestliže si všechno od Hondy až po BMW zakládá na technické přesnosti, jízdních výkonech a vysoké kvalitě, francouzská auta na to dnes odpovídají především silnými gesty v designu, které se na přeplňeném trhu začínají čím dál víc vyplácet. Nová generace Renaultu Mégane by o tom mohla vyprávět své.

Stejně jako Mégane II, který tento trend vlastnoručně odstartoval, je i nový Peugeot 407 na hony vzdálený předchozímu modelu 406. Vlastně je vzdálený úplně všem autům ve své třídě, protože takový nepoměr mezi výškou přední a zadní části u ničeho jiného nenajdete.

Můžete sice namítnout, že na první pohled k sobě futuristický předek a hranatý zadek moc nepasují, ale když se na ty tvary díváte druhý nebo třetí den, začnou vám dávat větší smysl a rozhodně jim nemůžete upřít originalitu. Nová maska s širokým chladicím otvorem signalizuje tvary všech budoucích peugeotů, i když u menších modelů bude přirozeně v jiném měřítku.

Peugeot 407 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Zcela nové tvary nejsou ale to jediné, čím se 407 hlasí o slovo. Její jízdní vlastnosti jsou opravdu vynikající, i když to není zcela to samé jako říct, že má vyloženě sportovní chování, protože to nemá v popisu práce. Málokdy ale narazíte na auto, které by mělo v zatáčkách takovou zásobu adheze. V zatáčkách drží opravdu silně a i když si už myslíte, že v daném okamžiku už nelze zatočit ostřeji, v předních kolech většinou zbývá dostatek rezervní přilnavosti k upravení stopy, obzvláště když jim pomůžete ubráním plynu.

Úroveň bočního přetížení v zatáčkách je o krok dál před vším, co Peugeot doposud předvedl. Pokud si zvolíte správnou stopu, můžete na hladkém povrchu obkroužit zatáčkou rychlostí, která vás u rodinného auta opravdu překvapí. Velmi solidně působí i brzdy, které mají dobrý záběr a určitě snesou i větší výkon šestiválcového třílitru, který je v řadě 407 nejrychlejší.

Řízení má elektrický posilovač a svou funkci plní navenek velmi dobře. Když se na něj ale začnete soustředit, v rukou se nechová tak citlivě, jak by si vynikající přední náprava zasloužila. Jeho tuhnutí je s rostoucí rychlostí zbytečně náhlé a zatímco jednu zatáčku projedete s minimálním úsilím, ve druhé už volant klade dvakrát větší odpor, přestože přední kola mají ještě daleko k hranicím své přilnavosti.

Podobně dvousmyslný je i stabilizační systém, který je sice vypínatelný, ale v padesátikilometrové rychlosti se opět aktivuje. To samé ale dělá i ostrý hatchback Mégane Sport, i když ani to není ta správná omluva.

Šestnáctiventilový motor se hladce vytáčí a je mu dobře ve vysokých otáčkách, i když to není ten typ motoru, který by se od přírody rychle vytáčel po rychlém prošlápnutí plynu. Zvláštním detailem je jeho zvuk, který je vždy o něco slyšitelnější, pokud máte puštěné větrání. Otevřená ventilace v tomto případě přenáší z motorového prostoru vzdálený zvuk výfuku, který při jejím vypnutí opět přestanete slyšet.

Výkon 160 koní je při normálním provozu dostačující, ale se zapnutou klimatizací a dalším spolujezdcem od něj nemůžete čekat zázraky. Mnohem přesvědčivěji se projevuje na dálnici, na které mu nedělá žádné potíže udržet dlouhodobě i dvousetkilometrovou rychlost, i když hospodárnější tempo je položené o 40 km/h níž. Podvozek je i přes své pevné chování v zatáčkách velmi pohodlný a svou relaxovaností na dálnici opět dokazuje, jak moc se povedl.

Šestistupňová převodovka je o něco lepší než v minulých letech, ale stále se o ní nedá mluvit v jedné větě s kvalitou, kterou dnes předvádí například Ford Mondeo. Při řazení máte v ruce pocit, že každou rychlost musíte v převodovce trochu odlepovat a když zařadíte další rychlost, místo, ve kterém páka opět zapadne, cítíte pokaždé trochu jinde.

Bezpečnost a kvalitní výsledky při barierových zkouškách zajišťuje mimo jiné i dlouhá příď a uspořádání motorového prostoru pod kapotou. Motor leží zhruba na úrovni předních kol a mezi ním a interiérem je skoro stejně tolik místa jako mezi motorem a chladičem za čelní maskou.

Interiér přebírá po vzoru řady ostatních aut rozlehlé horní plato pod čelním sklem, v jehož případě se můžete stále jen domnívat, co se pod ním vlastně skrývá. Krémově zbarvené přístroje jsou ale na pohled velmi příjemné a dobře čitelné a uprostřed všech plastů jsou rozhodně příjemným osvěžením. Na zadních místech je místa tak akorát a díky vyšším bokům karosérie v zadních partiích je na zavazadla prostoru dost.

Peugeot 407 je navíc jedno z mála nových aut těchto rozměrů, kterým k výbornému vzhledu opravdu stačí sedmnáctipalcová kola. Navíc si je může dovolit i s vysokým profilem (mají rozměr 215/55), na který by se ostatní konkurenti dívali povýšeně jako na nesportovní volbu. Peugeotu to ale prospívá nejen po stránce vizuální, ale navíc z nich může vykouzlit větší komfort při jízdě na nerovném povrchu, na kterém se nízkoprofilové či dojezdové pneumatiky chovají velmi nervózně.

Marek Nastoupil

Měření a technické údaje