Ženy za volantem

Pravdou je, že často ženu za volantem poznáte, aniž byste ji museli vidět. AČR si dal tu práci a připravil zajímavou statistiku. To, že u nás je hromada mizerných řidičů, a to nejen řidiček, vyplývá z toho, že se prostě málo jezdí. Zatímco v zemích od nás na západ každý řidič ujede v průměru 20 000 km ročně, u nás je skoro půlka takových, kteří za rok neujedou ani 5 000 km. A právě tahle nevyježděnost je u nás hodně znát.

Ale zpět k ženám, ty například nemají potřebu na silnici závodit a je jim v podstatě jedno, když je někdo předjede. Ženy si ani příliš nezakládají na svém řidičském umění, zbytečně neriskují a neženou se do nebezpečných situací. Na druhou stranu ale platí, že i ženy, které řídí často, jsou jen průměrní řidiči v porovnání s muži.

Snad vůbec nejzajímavější částí celého materiálu AČR jsou příčiny nehod žen. Nejčastěji jsou tam takové věci jako nevěnování se řízení, nedodržení bezpečné vzdálenosti, nesprávné otáčení nebo couvání a nedání přednosti v jízdě. Kdybychom to brali z pohledu nejvyššího počtu usmrcených lidí při nehodách, které způsobí ženy, pak jasně vede jízda v protisměru.

Materiál také obsahuje rady, které by ženám-svátečním řidičkám měly pomoci nebýt překážkou v provozu. Občas by třeba měly jet do supermarketu jinou trasou, neměly by chtít se za každou cenu vyrovnat mužům, neměly by spoléhat na úlevy jak ze strany řidičů, tak policistů a občas by měly vyrazit na trasu, po které ještě nikdy nejely.

Petr Horák