Petr Horák o Velké ceně Malajsie

Druhý závod letošního Mistrovství světa formule 1 trochu zaostal za laťkou, kterou nastavil úvodní podnik v Bahrajnu. Startovní rošt byl do jisté míry hodně ovlivněn mnoha výměnami motorů a možná právě i z tohoto důvodu jeho atraktivita pro oko diváka nebyla na takové úrovni, jakou mnozí očekávali. Šlo spíš o taktickou bitvu týmových stratégů a mravenčí zabírání území soupeře. Jasným příkladem je postup vpřed v podání Felipeho Massy. S taktikou jedné zastávky v boxech se nakonec dostal i před Michaela Schumachera, který startoval před ním. Přesto byla k vidění řada soubojů, bohužel ovšem většinou hodně daleko za bodovanými příčkami. Což na druhou stranu nic neubírá na faktu, že se opět celkem dost předjíždělo.

Z pohledu umístění na stupních vítězů byly podle mého názoru důležité dva momenty. Především neuvěřitelný start a následný manévr Fernanda Alonsa, kterým se dostal na třetí místo. A pak jeho druhý úsek, ve kterém mu do karet zahrálo i zdržení Jensona Buttona při předjíždění pomalejších vozů. Hodně zklamaní jsou asi fanoušci Williamsu, po eufórii z umístění v Bahrajnu a po povedené kvalifikaci v Malajsii, je selhání obou motorů trpkým vystřízlivěním. Nikterak rozjaření nejsou ani příznivci Kimiho Räikkönena. Ten byl v tlačenici krátce po startu sestřelen Christianem Klienem. Těžko někoho vinit, nakonec ani komisaři se tímto incidentem nijak nezaobírali. S největší pravděpodobností to asi byla chyba mladého Rakušana.Tak to ovšem občas při závodech je, byť je to kruté. Piloti ale na trati nejsou proto, aby si dávali přednost.

Osobně je mi hodně líto Nicka Heidfelda. Jel celkem nenápadný závod a bývalo to nakonec mohlo být pro BMW Sauber radostnější. Takhle mají mnichovští „jen“ 2 body za 7. místo veterána Jacquese Villeneuva. Jeden bod spadl do klína i Toyotě, ale Japonci mají rozhodně ještě na čem pracovat.

Na komentování byl tenhle závod vcelku obtížný. Na trati se toho mnoho nedělo a hluchá místa bylo třeba vyplnit technickými informacemi nebo zprávami ze zákulisí. Občas jsme se s Pavlem dostali poměrně daleko v technických záležitostech a asi ne pro každého jsou tak konkrétní informace zcela pochopitelné. Jasným příkladem je geometrie podvozku a především potom odklony kol a nebo úhel sevření válců motoru atd. Možná by se mohlo zdát, že jsme se málo věnovali závodu, ale komentovat jen pouhé dění na obrazovce, když se tam ke všemu ještě nic moc neděje, asi také není to správné řešení. Rovněž komentování z pražského studia nemá takovou atmosféru jako přenos, který komentujete přímo na místě. Ono vtažení do děje moc chybí, byť jste připraveni a snažíte se odevzdat při komentování maximum. Teď ještě „přežít“ Austrálii a v Imole už by to mělo mít zase ty správné „koule“…

Petr Horák