Ivo Kaštan: Pozdrav z Dakaru

Dostali jsme se až sem na břeh Atlantiku do senegalské metropole Dakaru. Smůla, ale zároveň i štěstí náš provázelo celou cestu. Dakar však končí až zítra a může se stát ještě cokoliv. Poslední dlouhá etapa Tambacoudnda – Dakar měřila 576 km z čehož 225 tvořil měřený speciál. Ivo mi v cíli s úsměvem předal motorku, abych ji zavezla k asistenčnímu vozu Grand Vitara, protože kluci Jarouch s Jiřím už čekali na trávníku hotelu Meridien. Ivo vypráví své zážitky a postřehy z trasy: „Co se týče etapy, pořadatelé na rozdíl od posledních let zvolili podstatně příjemnější variantu trasy s jiným povrchem a méně obtížnou navigací. Ubylo nepříjemných vyjetých kolejí, děr, celé to bylo plynulejší a nebyly žádné navigační záludnosti, vyjma omezení rychlosti na 30 km/h ve vesnicích. Toto však indikovala GPS. Na rychlejších úsecích jsem chtěl zrychlit, ale zjistil jsem, že rukojeť plynu je na doraz. Zkrátka chybějících patnáct koní v sériovém motoru bylo znát. Soustředil jsem se, abych neudělal chybičku, kličkovalo se mezi baobaby a taková srážka s tímto obřím stromem, no děkuji pěkně. Každý rok si při této poslední etapě vždycky říkám – poslední odmávnutí na startu, poslední průjezd cílem speciálu – to proto, že jsem vždy přesvědčen, že žádný další Dakar už nebude. Stejně to nakonec dopadne jinak. Vjeli jsme do špinavého zaprášeného a dopravou přecpaného Dakaru a já se přistihl při myšlence, že to tu vlastně mám rád….“ Vierka Kaštanová

Michael Daněk