Ivo Kaštan: Pozdrav po etapě Nema – Nema

"Dnes to byla nejnepříjemnější etapa za celý Dakar.."

Vůbec dneska nevím jak mám začít psát, protože opět nemám žádné příznivé zprávy. I když vlastně měl Ivo z pekla štěstí a jeho anděl strážný plné ruce práce. Ivo popisuje etapu sice s úsměvem na tváři, ale na trati mu bylo hodně úzko. „Dnes to byla nejnepříjemnější etapa za celý Dakar. Terén mi vůbec nevyhovoval. V podstatě celá trasa vedla v měkkém písku v jedné koleji. Když mě dojelo auto nešlo skoro uhnout. Hned ze začátku etapy jsem předjížděl pomalejší jezdce a v prachu trefil keř. Upadl jsem do něj. Do rukou se mi zapíchly desítky bodlinek. Naštěstí vozím náhradní rukavice. Po pár kilometrech od pádu mi začalo něco ševelit v motoru. Od CP1 se to postupně zhoršovalo. Snažil jsem se šetřit motor, ale v měkkém písku to moc nešlo. Po tancovačce v CP 2 šly z motoru už takové zvuky, že jsem jen čekal, kdy se to rozpadne. Pády mi nevadí, bolest mi nevadí, ale když nemám jistotu v motorce jsem velmi nervózní. Čekáte jen, kdy v tom zapraští a je konec. Doslova jsem mazal kilometry očima, ale vůbec to neubíhalo. Ve finále šly z motorky už takové rány, že jsem přestal doufat, že mě Suzanka doveze do cíle. Nezklamala mě, po příjezdu do bivaku v motoru hrklo a motocykl se definitivně zastavil. Možná jsme měli preventivně jako všichni ostatní motor vyměnit ve dni volna, ale… Náhradní máme jsem v cíli a Jarouch to zvládne vyměnit celkem rychle.“ Nic se naštěstí nestalo a motocykl se opraví. Ivo si asi tento rok bude muset kalich hořkosti vypít až do dna.
Ještě si neodpustím malou legrační příhodu. Jarouch se na mě bude sice zlobit, ale chybu někdy udělá každý a můžeme se tomu jen zasmát.Když Jarouch dokončil práci na motocyklu, rozhodl se ho jet Ivošovi natankovat, zapomněl ovšem, že na sedle volně leží itinerář na následující den. Samozřejmě ho ztratil. Jirka začal zjišťovat, co můžeme dělat. Byly dvě možnosti. První jet do cíle speciálu asi 4 km pro nový itík a nebo čekat až do průjezdu posledního kamionu a po návratu cílových komisařů ho vyzvednout, což se ukázalo v podstatě jako nereálné. V jednu v noci jsem tedy sedla s Jirkou do asistenční Grand Vitary a vydali jsem se do cíle speciálu. Věděli jsme jen přibližný směr. V hlubokém měkkém písku fungovala Vitara naprosto senzačně. Poprvé jsem s Jiřím jela v terénu a docela jsem se bála. Cíl speciálu jsme našli v pohodě, itík vyzvedli a cesta zpět byla bez problémů. Tak i to se někdy stává a já vlastně musím Janouchovi poděkovat jinak bych se s Vitarou v terénu na Dakaru ani nesvezla. Chvílemi jsem i litovala, že nejedu autem, ale vozím si zadek v letadle. Zítra je v podstatě odpočinkový den. Volný neměřený přejezd po asfaltu do města Ajoun el Atrous odkud bude závod pokračovat již podle plánu. Do cíle zbývají čtyři rychlostní zkoušky o celkové délce 759 km. Vypadá to, že je to velmi blízko, ale Dakar končí až v neděli 21.ledna u Růžového jezera. Ještě trošku počasí. Je stejné jako včera. Teplíčko, sluníčko, lehký vánek….. Vierka Kaštanová

Michael Daněk

17.1.2007 1:41

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist