Ivo Kaštan o páté etapě

Tentokráte mám nohem pozitivnější informace něž dnes dopoledne. Ivo je šťastně v cíli etapy. Asi hodinu mi vyprávěl co se všechno stalo a nestačila jsem se divit. Začnu úterní maratónskou etapou. „Vystartoval jsem společně s Davidem Pabiškou celkem v pohodě. Po pár kilometrech jsme dojeli Dušana Randýska, který stál u trati a opravoval motorku. Ukazoval, že je vše OK tak jsme pokračovali dál. Přijeli jsme do zvláštního terénu písek porostlý metrovou vegetací a místy bláto. Pokračoval jsem podle azimutu a najednou jsem byl sám. David mne dojel až kousek před tancovačkou, kde jsem se sbíral po hrozném pádu. Jsem na Dakaru po osmé, ale ještě nikdy jsem takhle neupadl. V devadesátikilometrové rychlosti jsem letěl přes motorku a ta mi šla po zádech. Praštil jsem se do hlavy. Myslel jsem, že mám otřes mozku. Naštěstí mám velmi kvalitní oblečení a speciální límec kolem krku. Nestalo se mi vůbec nic. Asi to byl zázrak. Jen na vteřinu jsem se podíval do itineráře, za jak dlouho bude tankovačka a už jsem šel… Motocykl měl ohnutá řidítka a navigaci. Nebylo to nic příjemného při myšlence, že v cíli nebude asistence. V bivaku mi David Pabiška pomohl řidítka srovnat s tím, že buď to ulomíme a končím, nebo to narovnáme a pojedu dál. Naštěstí to vydrželo, ale nepodařilo se to srovnat úplně, jednu stranu jsem měl o pět cm výš což je hrozně nepříjemné. Motorkářský bivak měl zvláštní atmosféru, je to novinka. Nikdy jsem nic takového nezažil. Dostali jsme pytel s dakarským logem ve kterém byl kartáček na zuby, ručník, mikina, boty a dvě deky. Vypadalo to jako skautský tábor, všichni úplně stejné věci. Spalo se ve společném stanu. Bylo to super. Horozně se mi to líbilo. Dnešní etapa vedla opět v náročném terénu. Vychytávám dětské nemoci na motocyklu. Protože je to prototyp má spoustu drobných nedostatků, které je potřeba odstranit a na které se přijde až časem v průběhu závodu. Dnes mě to stálo nejméně půl hodiny času. Jsem tady v cíli, živ a zdráv a to je hlavní. Když jsem jel kolem havárky Alaina Duclose, kterého dobře znám z minulých ročníků, zpomalil jsem. Dorazila mně druhá nehoda. Při průjezdu kolem motorky s číslem 107 jsem věděl, že se stalo něco opravdu vážného. Nikde žádný motorkář, jen motorka, vrtulníky a spoustu lidí. Až v cíli jsem se dozvěděl, že Symons Elmer zahynul. Mám doma moje holky Terezku, Dandu a Sandru. Držím plyn na uzdě..Důležité je dojet ve zdraví domů. Zítra nejdelší etapa. Tan Tan – Zouerat 817 km. Posílím všem srdečné pozdravy. Jsme v pohodě a jedeme dál!!!!“
Vierka Kaštanová

Michael Daněk