Volvo V40 Cross Country D3 2013

• Dynamika 6

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 6

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 6.6

RADOSTI
Sladění motoru s převodovkou, spotřeba, jízdní projev na kvalitní silnici, sedadla

STAROSTI
Neschopnost vypořádat se s ostrými nerovnostmi, neintuitivní uživatelské rozhraní

O skandinávském, potažmo švédském designu se zvykne říkat, že je minimalistický, praktický a funkční. Jestli je tato myšlenka blízká všem tamním stylistům, skutečně nevím, když se ale ve škole probíraly tradice, speciálně návrháři Volva V40 Cross Country na hodině pravděpodobně chyběli. Předně na voze poněkud nesedí už písmeno V, protože čtyřicítka zůstává i při vší své tvarové originalitě pořád jen pětidveřovým kompaktním hatchbackem, ačkoli byla její nomenklatura delší dobu synonymem pro kombík.

Volvo V40 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Pokud jde o výslednou formu, která by měla následovat papírově deklarovanou funkci, ani tady mnohé nesedí. Když jsem Cross Country spatřil poprvé, rozhodně mě nenapadlo, že se jedná o allroad. Zvýšení podvozku je bez přímého srovnání s běžnou V40 fakticky nepostřehnutelné a masivnější výskyt černých nelakovaných dílů, společně s náznakem falešného zakrytování podvozku na bocích a pod nárazníky jsem zaznamenal až při důkladnějším čištění spodních partií wapkou – asi tušíte, že od prachu a nikoli nánosů bahna.

Osobně mi tato stylizace příliš nepřekáží, nejmenší Cross Country si zkrátka na nic nehraje a je poměrně sympatické, že to stejně vidí také Volvo. Přizvednutou čtyřicítku jako modernější alternativu Land Roveru nepodbízí a uvědomujíc si její omezení ji představuje jako vůz, jehož revírem jsou „vyjezděné koleje a nerovný povrch“.Po seznámení se zevnějškem nezatoužíte po holínkách ani po usednutí za volant. Kabina V40 „XC“ je vším, co je posledních pár let pro Volvo naprosto typické a to včetně příjemných i těch méně povedených detailů. K těm milým drobnostem opět patří skvělé, spíše komfortnější sedačky, zpracování a výběr použitých materiálů anebo třeba snadná čitelnost měnitelných digitálních budíků. Horší je to s ovládacím rozhraním.

Volvo umíněně trvá na tom, že je koncentrát tlačítek na středovém panelu uživatelsky v pořádku a dá se na něj zvyknout, mně se to ale ani po několikanásobné jízdě v těchto vozech nedaří. Špatnou prostorovou orientaci opravdu nemám, a i když mi paměť někdy neslouží, intuitivní mi to nepřipadá a odvracet zrak od silnice musím při hledání konkrétní funkce pokaždé. Tenká konzole je navíc posazena tak, že si o ni vyšší řidič při nastupování téměř pokaždé omlátí koleno. Jinak zde postavy nadměrného růstu najdou relativně dost místa na obou koncích interiéru, ačkoli dvojici se bude vzadu dýchat rozhodně lépe než třem a vpředu může někomu překážet subjektivně nízko vedená linie stropu.

Švédové již delší dobu připravují svou klientelu na dobu, kdy Volva budou už jen čtyř a „méněválcové“, čtyřicítku ale povinné euro-vyklešťování ještě nezastihlo. Pod její vystřelovací kapotou s airbagem pro chodce můžete mít ještě pořád pětiválce, a to benzínové i naftové. Bohužel z nějakého neznámého důvodu lze přiobjednat pohon všech kol jen v kombinaci s těmi prvními.Přesto motor samotný v provedení D3 reputaci Cross Country nekazí. Na volnoběh se vzorem kultivovanosti a vytříbené akustiky asi nestane, už minimální zvýšení otáček se však postará o náležitou změnu nýtování na uchu příjemnou pětiválcovou disharmonii, která prostor kabiny neopouští až do nejvyšších 4800 otáček. Přehnaně hlučná také není, takže celkový komfort cestování rušit nebude.

Samotný průběh výkonu už tak jednoznačný a lineární není. Při uvolňování spojky elektronika automaticky přidá plyn, což není nic proti ničemu a dušnost Volvu při rozjezdu určitě nehrozí, čekat ale na náběh otáček turbodmychadla a tlaku nasávací větve ale musíte. Patřičný nástup výkonu bez kopanců přichází až kolem dvou tisíc otáček, vše následující je pak jemná gradace s vrcholem těsně před 4000 ot./min. a schopností projevovat znatelnou vůli k zátahu do 4500 ot.

V40 hraje hodně na vizuální efekt a nutno říct, že se jí tato hra daří a vyplácí

Celkově příjemnému projevu pohonné soustavy prospívá sladění a téměř bez výhrady i odstupňování šestistupňové manuální převodovky s velmi hladkým řazením. Jednička je poněkud krátká a evidentně navrhovaná namísto redukce pro čtyřkolky a pokusy rozjet se v náročnějších podmínkách, s pohonem předních kol ale trochu zbytečná. Šestka je naopak klasická rychloběžka, která na dálnici už moc síly k akceleraci nenabízí, nejvyšší rychlost (podle GPS 206 km/h) ale na pětce nedosáhnete.

Radost je využívat nejčastěji používané kvalty. O intenzivním nástupu výkonu zde mluvit nelze a reakce na plyn rovněž nejsou bryskní, ale nad vzájemným překrytím otáčkového rozsahu jednotlivých převodů někdo zjevně přemýšlel. Nezklame ani spotřeba. Jezdit za uváděných 4,4 litru na 100 km je možné, ale jen na okresce a i pak pouze při extrémní ekonomické jízdě. Při zvýšeném podílu městského provozu a častějším využívání potenciálu motoru je realističtější počítat se sedmi a půl litru, při ostřejší jízdě budete pro změnu potřebovat litrů jedenáct.

Není to „teréňák,“ i když má plasty. Nicméně ani s nimi nevypadá V40 zle.

Záměrně vyhledávat posledně jmenovaný způsob přesunu Volvo V40 Cross Country nenutí, když jej o to ale požádáte, protestovat příliš nebude. Řízení je poněkud lehké ale přesnost a dobré vyvážení mu nechybí a stejně jistý, nikoli však inspirativní je také podvozek. Mechanickou přilnavostí, spoustou neutrality a talentem zavěšení následovat impulsy volantem i plynem nezapře, že má původ v minulé generaci Fordu Focus, akorát vše je trochu zastřené elektrickým posilovačem a mírně vyšší hmotností. Na suchých silnicích limity trakce prakticky nepoznáte, jen valivý hluk od pneumatik by mohl být lépe utlumený.

DOPORUČUJEME: Tak bude vypadat Škoda Rapid Spaceback

Když už zmiňuji projevy podvozku směrem k cestujícím, jeho naladění něco chybí. Je poměrně překvapivé, jak se navzdory zvýšené světlé výšce podařilo odstínit náklony karoserie a skombinovat je s vynikajícím pohlcováním zvlněného povrchu, s ostrými nerovnostmi si ale tlumiče neporadí. V zatáčkách auto neodskakuje, ani se nevlní, takže o trakci potažmo rychlost nepřijdete, zvukový doprovod projevující se tupými ranami ale dvakrát příjemný není.

Verdikt
Pokud by tento test probíhal v zimě, možná by verdikt dopadl jinak. Od modelu honosícím se jménem Cross Country bych totiž nějaký ten kros očekával, i když se to dnes už nenosí. V40 jsem ale zkoušel v podmínkách, které ji sluší a z konceptu nevyvedou. Výjimečnou bych ji v jakémkoli směru asi nenazval, ale její silniční naladění se Volvu skutečně povedlo a jako celek se mi líbí.

Hůře se ve vztahu k ceně zdůvodňuje akorát ona „crossoverovitost“, jelikož zde s pohonem předních kol v podstatě žádná není. Jestli trochu ušetřeného laku na náraznících považujete za vstřícný krok přírodě anebo se vám to prostě jen líbí, jdete do něj. Více racionality v rozhodování vám ale napoví, že obyčejná V40 zvládne to samé, o 32 tisíc levněji.

Měření a technické údaje