Volvo S80 3.2

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Volvo S80 vždy tak trochu klamalo tělem. Bylo velké a hranaté a na první pohled budilo dojem, že chce bojovat se sedmičkovými bavoráky a Mercedesy S-class. Však je to také největší Volvo, ne?

Chyba lávky. S80 stojí proti středním modelům zmíněných automobilek, tedy pětce a éčku. Jenže kdybychom to chtěli brát doslova, ona nestojí tak úplně proti nim. Spíš stojí vedle nich a nabízí alternativu. Pokud zálibně šilháte po bavoráku, znamená to že máte buď nějakou vážnou vadu zraku (ne, já to tomu Banglovi prostě neodpustím!), nebo víte, že má skvělý podvozek, kombinující komfort s nadprůměrnými jízdními vlastnostmi. Prostě sportovní sedan. A to právě Volvo není.

Prokletí soudobého marketingu

Dnešní doba trpí novou nemocí. Co nemá nálepku „sportovní“ je automaticky vnímáno v nižší kategorii. Takže nám po ulicích chodí nezletilá mládež v napodobeninách „závodních“ jezdeckých botek a sportovní podvozek si můžete připlatit i do kdekterého SUV. A spousta lidí se pak diví, že je jejich auto daleko méně pohodlné, než si pamatují ze starých modelů.

Volvo nepochybně také nabídne ostřejší „sportovní“ modely, ale pokud čtete správná motoristická periodika, neskočíte na to. Silnou stránkou Volva je zkrátka něco jiného: pohodlí a bezpečí. Cože, že je to nuda? Nenechte se vysmát: zkuste na chvíli zapomenout na to, co nám diktuje současná doba a zapřemýšlejte, co většina lidí od svého auta chce. Schopnost odpařovat gumy na počkání a v zatáčkách bočním přetížením trhat spolujezdkyni náušnice z boltců? To platí u mizivého procenta nedospělých frajírků, kteří nepochopili, že pro takové věci existují sporťáky. Většina zájemců o sedan v něm bude vozit sebe a svojí rodinu do práce, do školy a domů. Pohodlí a bezpečnost jsou v tu chvíli na prvním místě.

Nesportujte, užívejte si

O bezpečnosti snad ani nemusíme mluvit. V tom tahle automobilka ulehčuje nám novinářům práci. Stačí říct „Volvo“ a většina lidí si představí tabulky EuroNCAP přetékající hvězdičkami. A naopak, když se kohokoli zeptáte na bezpečné auto, v nadpoloviční většině případů uslyšíte „Volvo“. Takže pojďme k tomu pohodlí.

Přestože byste to do něj neřekli, nové Volvo S80 je ještě větší, než to staré. Lépe řečeno je širší a vyšší a má delší rozvor. Na rozdíl od starého modelu je ale výrazně pohlednější a díky ztrátě „hranatosti“ už nepůsobí tak mohutným dojmem. Je spíš nenápadné. Aspoň do chvíle, než ho zaregistrujete.

Pak možná oceníte jeho úsporné, ale elegantní linie, dotažené detaily a funkční aerodynamické tvarování. Všechno má svůj účel a designér se nepouštěl do žádných výstředností. Uvnitř je to znát. Nejen, že je interiér skutečně prostorný, navíc je i světlý a tím pádem působí ještě vzdušněji. A ty sedačky! Už v menší S60 platí za jedny z nejkomfortnějších, tady je to ještě o stupínek dál. Hned při prvním usednutí cítíte, že byste v nich mohli sedět cestu dlouhou tisíc mil a přesto by vás nerozbolela záda. „Plovoucí“ střední konzola, přejatá z menších modelů sice nepůsobí tak vzdušně, protože je o něco tlustší, ale i tak je skvělým stylovým prvkem. Možná si všimnete spousty tlačítek. Na první pohled to může vypadat trochu zmateně, ale ve skutečnosti je ergonomie ovládání velmi snadno pochopitelná. Vypovídá to také o velké spoustě výbavy, kterou na palubě najdete. Výbava Summum, kterou jsem měl v testu, obsahuje kromě kožených a vyhřívaných křesel i bixenony, sedmnáctipalcová litá kola, volant posetý ovladači a rozsáhlý seznam dalších hraček, které jsou u konkurence doprovozeny tučnou cifrou v kolonce příplatků. Tohle je skvěle vybavený velký sedan za necelý milion a půl. Zkuste si tohle v německém prémiovém segmentu.

Nové srdce

Druhá novinka na pořadu dne je zbrusu nový motor. Má kódové označení SI6, což znamená Short, In-line Six, neboli krátký řadový šestiválec. Krátký být musí, protože je v přídi napříč a pohání přední kola. Kromě toho je na něm zajímavá ještě jedna věc: kromě Volva ho brzy můžeme čekat v Jaguárech a Land Roverech.

Dost ale statistik. Jakmile nastartujete, pochopíte, že ani v Jaguárech se neztratí. Vytříbenost a kultivovanost jsou jediná dvě slova, která mě v souvislosti s jeho chodem napadají. Za volnoběhu o něm nevíte a nezaslechnete ho ani při klidné jízdě městem. Jen při razantnějším zrychlení zaslechnete příjemně podbarvené vytí. Ani výkony nezní zrovna špatně, maximální výkon je 235 koní a točivý moment vrcholí 321 Nm. Jenže pokud čekáte nějaký ostrý nástup, nedočkáte se. Brání mu šestistupňový automat, který byl pro mě asi tím největším důvodem ke kritice. Ne, že by snad byla vyloženě špatná, jen čas od času čeká na přeřazení déle, než by bylo milé – a hlavně déle, než její konkurenti. Odezva na plyn také není tak lineární, jak jsem čekal. Když šlápnete na plyn málo, nic se nestane. Stačí ale přidat jen o trochu víc a najednou auto vyrazí vpřed snad až příliš horlivě. Také podřazování do zatáček je někdy příliš pomalé. Mám takový pocit, že se převodovka bude líp hodit k motorům s větším točivým momentem – tedy k osmiválci o objemu 4,4 litru a naftové D5. Zdá se, že se zkrátka sešly dvě sice dobré, ale vzájemně nepříliš kompatibilní mechanické skupiny. Převodovka je stavěná na spoustu krouťáku, motor je zase od přírody spíš vysokootáčkový.

Překvapení v blatnících

Teď udělám něco, co se většinou v testech Volva neděje. Vrátím se k podvozku. Ze začátku jízdy jsem nepozoroval nic zvláštního, byl to prostě ten starý známý typ podvozku, který Volvo staví. Pohodlný, houpavý a nic moc v zatáčkách. Jenomže pak jsem se musel vydat na delší cestu po okresce a měl jsem málo času, takže jsem jel rychleji, než bych s Volvem normálně jel. A ono to fungovalo. Je pravda, že řízení prostě příliš nekomunikuje, sedačky nemají boční vedení a převodovka je z jakéhokoli náznaku briskní jízdy celá zmatená, ale podvozek drží auto ve stopě a karoserie se skoro nenaklání. Takže sice nenabídne sportovní zážitek, ale když budete potřebovat zrychlit, nepodrazí vám nohy.

Nedá mi to a zmíním se o několika zajímavých bezpečnostních systémech, které na palubě najdete. Tím nejviditelnějším je systém BLIS, který pomocí kamerek ve zpětných zrcátkách hlídá slepý úhel a pokud v něm zjistí auto, upozorní vás na něj pomocí oranžových světel na vnitřní straně A-sloupků. Opravdu to funguje, když tedy omluvíte falešné poplachy ve městě, kde si ovšem systém můžete vypnout. Další pomocník sice není vidět, ale je o to důležitější. Brzdy mají kromě běžných systémů ABS a BA také systém proti vadnutí, rozdělení brzdného tlaku a tzv. Ready Alert Brakes – systém, který dokáže v kritické situaci přiblížit brzdové destičky těsně ke kotoučům, takže při stisku pedálu je prodleva minimální. Rizikovou situaci rozezná buď z prudkého ubrání plynu, nebo pomocí čidla aktivního tempomatu, když má pocit, že hrozí kolize.

Volvo S80 není špatné auto, ale raději bych si vybral silnější motor. A naopak, motor je výborný, ale počkejme, až bude třeba v nějakém hliníkovém Jaguaru.

Honza Koubek

Měření a technické údaje