Volkswagen Transporter (1990 – 2003)
RADOSTI
Spolehlivá technika udržovaných vozů, dostatečná nabídka ojetin, dobré jízdní vlastnosti, řada dílů z druhovýroby, pověst nezmaru v případě dostatečné údržby.
STAROSTI
Některá vozidla se značně zanedbanou údržbou, slabá antikorozní ochrana (pro vozidla z počátku výroby to platí dvojnásob), dražší značkový servis, nedostatečný výkon základních benzinových a naftových motorizací, velice často stočené počítadlo ujeté vzdálenosti, mnohdy značně opotřebené čalounění sedadel (to souvisí s kilometrovým proběhem).
Historicky má model Transporter základ v užitkovém automobilu. První řada vozu byla představena již koncem roku 1949 a od té doby se model stále vyrábí. Také čtvrtá generace pod označením T4 vyjela v klasickém užitkovém provedení a to i s prodlouženým rozvorem a zvýšenou střechou.
Jenže nezůstalo jen u užitkové varianty. Od Transporteru v čistě užitkovém či poloužitkovém provedení výrobce odvodil i osobní verze, které dlouho určovaly směr v daném segmentu. Řeč je o provedeních Caravelle, Multivan a také obytné variantě California.
Všechny vyjmenované verze používají shodnou techniku a podvozek, takže co se řekne o jedné, platí i pro další. Všechny varianty si také dobře drží cenu, což se odvíjí od dobré pověsti plynoucí ze spolehlivosti – samozřejmě, pokud se budeme bavit o udržovaných vozidlech.
Zpracování interiéru vozu se samozřejmě liší podle konkrétní verze. Od toho se také odvíjí úroveň výbavy na palubě vozu. Palubní deska doznala změn při faceliftu a modernizaci v roce 1996, kdy došlo k většímu odlišení osobních variant od užitkových.
V osobním provedení může vůz nabídnout až devítimístný interiér. Objem nákladového či zavazadlového prostoru se samozřejmě liší podle počtu míst pro posádku a provedení vozidla. Ale jak je patrné z fotografií, i při třech řadách sedadel zůstává místa pro zavazadla více než dost.
Transporter a odvozené modely zaujmou i opravdu dobrými jízdními vlastnostmi. To je dáno propracovaným zavěšením kol. Řidič má pocit spíše jako při řízení MPV, než rozměrnější dodávky. Přitom právě sem svými rozměry Transporter a odvozené modely patří.
Na pocit z jízdy má zásadní vliv motorizace. Určitě není dobrou volbou základní benzinová osmnáctistovka s chabým výkonem 49 kW nebo snad nafťák o objemu 1,9 litru. Montoval se jak v atmosférickém provedení (44 či 45 kW), tak přeplňovaný (50 kW), avšak ani ten se snahou nepřetrhne.
Benzinové motory obecně nejsou ideální volbou z důvodu spotřeby. Na trhu se nakonec nevyskytují tak často jako úspornější naftové pohonné jednotky. Jedná se o dvoulitr s výkonem 62 kW, pětiválec 2.5 s výkonem 81 kW a šestiválce 2.8 VR6 s výkonem 103 a 150 kW.
Kromě zmiňovaných devatenáctistovek se montovaly i pětiválcové turbodiesely 2.4 D (55 a 57 kW) a 2.5 TDI (65,75 a 111 kW). Jasně nejlepší volbu motorizace představuje 2.5 TDI o výkonu 75 kW, kde se snoubí dostatek sil se spolehlivostí, jízdním projevem a rozumnou spotřebou. Jedná se o starší řešení 2.5 TDI, nezaměňujte jej proto s později uvedeným shodně značeným problematickým motorem známým hlavně z Audi A4 či A6, ale i dalších modelů koncernu VW.
Přesto není turbodiesel 2.5 TDI v Transporteru T4 zcelůa bez chyb. Objevuje se vadná váha vzduchu a pozornost je třeba věnovat rozvodům. To platí i pro 2.4 D kde může dojít k protočení spodní řemenice. Pokud při běhu motoru viditelně kmitá, raději se vozidlu vyhněte.
U naftových motorizací o objemu 1,9 litru dochází v případě nadměrné zátěže k praskání hlavy válců. Pokud se však s vozem jezdí šetrně, i tyto diesely pracují spolehlivě. Obecně u naftových motorů pozor na opotřebené vstřikovací, což má za následek problematické starty, zvýšenou kouřivost a snížení výkonu.
„U benzinového šestiválce 2.8 VR6 může dojít k přeskočení rozvodového řetězu z důvodu špatně fungujícího napínáku. Blížící se problém obvykle prozradí chrastění rozvodů, které se rozhodně nevyplácí podcenit,“ varuje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO.
Známé jsou poruchy posilovače řízení, často se nejprve projevujícím vynecháváním serva. Objevuje se také průběžné mizení servokapaliny z důvodu netěsností. Proto její hladině věnujte patřičnou péči, zejména pokud máte vůz krátce a ještě jej dobře neznáte.
„Nezřídka bývá u ojetin nabízených k prodeji nadměrně opotřebená spojka. Stejně tak brzdové destičky a kotouče. Kontrolu si zaslouží i brzdové vedení,“ upozorňuje zástupce AAA AUTO.
Častá je koroze výfuku a nezřídka se vyskytuje i koroze karoserie. Zejména lemů blatníků, pátých dveří, ale také prahů. Důkladná prohlídka je rozhodně na místě.
Výjimkou nejsou ani vůle na přední nápravě, cvakání může značit nadměrné opotřebení poloosy, hučení od kola zase zpravidla prozrazuje konec životnosti jeho ložiska. Vůz vyjel s pohonem přední nápravy, ale také ve verzi Syncro s pohonem všech kol, který obstarává mezinápravová viskózní spojka. Pokud chcete kupovat takový automobil, prověřte funkci mezinápravové spojky, která vinou netěsnosti nemusí fungovat, jak má.
„Pozor také na únik chladicí kapaliny přes vodní pumpu. Často jde o důsledek nesprávné údržby, tedy nevyměnění pumpy při výměně rozvodů,“ dokončuje seznam častých závad zástupce AAA AUTO. Přestože se může zdát na spolehlivý automobil dlouhý, e třeba si uvědomit, že mnoho ojetých vozidel tohoto typu nemá správnou údržbu, což se pak negativně projevuje. Naopak dobře udržovaný Transporter T4 bude spolehlivým společníkem na cestách.
