Volkswagen T-Roc 2.0 TSI: Styl na prvním místě

• Dynamika 8

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 6

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 7.6

Městské crossovery jsou v kurzu a není překvapením, že se Volkswagen rozhodl své portfolio rozšířit právě o jeden takový vůz. Jeho úkolem je za přijatelnou cenu nabídnout módní alternativu k oblíbenému Golfu. Stylovost se T-Rocu upřít nedá. Jakkoliv mi naducané proporce městských SUV prostě neladí, T-Roc celkem dobře kombinuje konvenční siluetu se svěžími detaily. Strohé linie a prolisy, zvýrazněné kontury blatníků a ostré hrany trochu odlehčují proporce vozu a chromované lišty vůz trochu ozvláštňují. Osobně mě velmi zaujala LED diodová světla v předním nárazníku, která rovněž zastupují funkci blinkru. Přesto se vůz vyhýbá pro tuto kategorii celkem častým designovým výstřelkům a celkově dobře zapadá spíše do konzervativního designu značky.

Interiér vozu je střižený přesně dle současných trendů automobilky, a pokud máte zkušenost s jinými modely, překvapí vás jen máloco. Ergonomie je vesměs bez výhrad, většinu ovládacích prvků nemusíte hledat, jsou prostě tam, kde byste je očekávali. Důležité funkce mají vyhrazená tlačítka a na displej infotainmentu budete muset sáhnout jen výjimečně.

Interiér tak trochu míchá klasickou střídmost a konzervativnost s moderními lesklými plochami. Trochu jsem byl překvapen tvrdými plasty palubní desky, které snad s výjimkou levného malého modelu Up v ostatních vozech automobilky nenaleznete. Je však třeba přiznat, že působí celkem bytelně. Displeje infotainmentu a digitálních budíků mají při bližším zkoumání trochu hrubší rastr, svou funkci ale plní dobře a grafika se na nich hýbe plynule. Opravdu velmi se mi líbily ukazatele teploty chladicí kapaliny a stav paliva vyřešené sloupečkem diod po stranách digitálních budíků. V předních dveřích je červeně podsvícená lišta, která jednak přidává vozu šmrnc a také mírně upozorňuje okolní provoz na otevřené dveře.

Zdroj: Autoweb.cz

Sedadla samotná jsou velmi pohodlná i na delších cestách, přestože poskytují slušnou boční oporu a nejsou přehnaně měkká. Červeně prošívaný látkový potah kombinující několik barev i textur látek působí velmi příjemně i na pohled. Loketní opěrku lze nastavit jak podélně, tak zároveň v několika polohách i výškově, pocitově se mi ale nepodařilo nalézt polohu, která by seděla k výšce umístění opěrky na dveřích.

Přední sedačky nabízí nadmíru prostoru i pro vysoké postavy, a přestože se blížím ke dvěma metrům, tak jsem nevyužil celou dráhu pojezdů sedačky a musel jsem se trochu přisunout k volantu. Bohužel na zadních sedačkách situace tak pozitivní není – to, že jsem se nevešel sám za sebe, není takovým překvapením, na místo za mnou se však s obtížemi skládala i drobnější kamarádka. Tragické to není, o dostatku pohodlí pro čtyři dospělé na dlouhých cestách se však bohužel opravdu mluvit nedá.

Po otevření pátých dveří jsem doslova žasl nad velikostí kufru, respektive jejím nepoměrem k velikosti celého vozu – kufr je prostě na tak velké auto neuvěřitelně malý. Nakonec se ukázalo, že je vše trochu komplikovanější. Papírově udávaná hodnota 445 l platí pouze pro verze s předním náhonem, vozy s pohonem všech kol nabídnou stále obstojných 392 litrů. Část tohoto objemu však zabírá rezerva a dno zavazadlového prostoru zarovnané s nákladovou hranou ubírá kufru zhruba dalších 10 cm využitelné výšky. Testovaný vůz navíc nenabízel možnost položit do nižší pozice a druhé dno v nižší pozici chybí úplně. Prostor nad rezervou je tedy pouze velmi těžko využitelný. V tomhle ohledu je tedy kufr námi testované verze srovnatelný spíše se současným VW Polo, které se pyšní objemem 350 l.

Zdroj: Autoweb.cz

Od relativně vysoké čtyřkolky s 2.0 TSI o výkonu 190 koní pod kapotou lze jen těžko očekávat usrkávání benzinu. T-Roc v tomhle směru nepřekvapí, třebaže spotřeba není obscénně vysoká. Většinu testování T-Roc strávil přepnutý do ekonomického režimu a dlouhodobá spotřeba se udržela na 8,5 l na sto kilometrů. Při pohodovém dálničním tempu poskočila spotřeba o litr nahoru, při městských přejezdech v minimálním provozu se držela kolem osmi, naopak během půlhodinky poskakování ve špičce v centru města se velmi rychle vyšplhala nad 11 litrů, přestože motor díky autostopu téměř neběžel. Při maximálně apatické a k okolnímu provozu naprosto bezohledně pomalé jízdě tam a nazpátek s menším výškovým převýšením se mi podařilo zajet trasu s průměrem 7,2 l – sedm a půl tam, šest devět nazpátek. Spotřeba vzhledem k typu vozu špatná není, k papírovým 6,8 litrům kombinované spotřeby se však příliš neblíží.

Chování na silnici je příkladné. Volant poskytuje trochu vazby, do řízení však T-Roc příliš nevtáhne. Motor na požádání dokáže opravdu pořádně zabrat a sedmistupňová převodovka DSG se chová relativně předvídatelně a opravdu jen výjimečně se mi stalo, že by zařadila jinak či jindy, než bych očekával. V zatáčkách nabídne vůz dostatek přilnavosti i na mokré vozovce. V rámci své komfortní zóny jsem se k limitům podvozku ani nepřiblížil. Upřímně mě ani nelákalo vůz příliš škádlit – přestože je T-Roc s dvoulitrem pod kapotou živý a rychlý, nenašel jsem v jízdě potěšení. Bylo by ale naivní myslet si, že se Volkswagen s T-Rocem o řidičské auto vůbec pokoušel. Jeho účel je trochu jiný, což je v naprostém pořádku.

Zdroj: Autoweb.cz

V některých chvílích jsem trochu bojoval s celkem paranoidními asistenty – senzor adaptivního tempomatu si i při nejnižším nastavení nechává zhruba trojnásobek místa, než by bylo potřeba a rovněž zbytečně moc zpomaluje v momentě, kdy se před vás zařadí jiný vůz. Na dálnici vás tak mnohdy zbytečně zpomalí vůz předjíždějící kamion, zatímco vy byste po celou dobu pohodlně udržovali rychlost. Adaptivní tempomat přitom zpomalí docela výrazně. Podobné známky paranoie lze sledovat i u parkovacích senzorů. Ty jsou rozmístěny kolem celého vozu a zděšeně ječí, i když máte kolem vozu dostatek místa. Obzvlášť nepříjemné je to v případě bočních senzorů, díky kterým jsou těsnější manévry na parkovišti docela nepříjemné, a velmi těžko se odhaduje, kdy se k překážce přiblížíte opravdu těsně. Testovaný vůz navíc nebyl vybaven příplatkovou parkovací kamerou a osobně bych tento příplatek rozhodně doporučil.

Koncern se se svými vozy snaží vždy oslovit co nejširší spektrum zákazníků, a proto ani v případě T-Rocu nepřekvapí brutální cenový rozptyl jednotlivých verzí. Základní cena začíná zhruba tam, kde končí cena té úplně nejlevnější konkurence – předokolku motorem 1.0 TSI a výkonem 115 koní v kombinaci s manuální šestistupňovou převodovkou lze pořídit s cenou „již od“ 462 900 Kč, námi testovaná vrcholná verze Sport s motorem 2.0 TSI o výkonu 190 koní, sedmistupňovou převodovkou DSG a pohonem všech čtyř kol začíná na 827 900 Kč. Pokud se však v konfigurátoru opravdu rozšoupnete, není problém dostat s cenou nad hranici 1 200 000 Kč a přitom stále můžete vybírat z příslušenství a servisních balíčků.

Musím přiznat, že se mi T-Roc nehodnotí úplně lehce – jednoduše nemám kategorii městských SUV příliš v oblibě. Objektivně však mohu T-Rocu vytknout spíše drobnosti, většina jeho chyb je totiž spíše vlastnostmi samotné kategorie městských SUV. Zatímco já bych v nabídce značky sáhl po kterémkoliv jiném modelu, pro zájemce o stylový crossover může být právě T-Roc trefou do černého. Nabízí dobré jízdní vlastnosti, slušný jízdní komfort, intuitivní ergonomii a příkladné ovládání. To vše navíc balí ve stylovém, ale zároveň střídmém a nepřeplácaném balení.

Měření a technické údaje